Legendární hokejista Vjačeslav Fetisov patří k nejvlivnějším lidem v Rusku. Dlouho byl ministrem sportu, pak řídil nově založenou Kontinentální ligu. Nyní už několik let působí jako poslanec Státní dumy, ruské obdoby českého parlamentu. O jeho autoritě svědčí i pracovna – stěny zdobí obrovské společné fotografie s prezidentem Vladimirem Putinem, ruským premiérem Michailem Mišustinem či ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem. Všechny s osobním věnováním. V exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS Fetisov okomentoval rozhodnutí české vlády zakázat účast ruských sportovců v soutěžích na území ČR a také odpověděl na osobní vzkaz Dominika Haška.
Upozornění: Fetisov sám v rozhovoru uvádí, že plně stojí za Vladimirem Putinem a v tomto duchu také na některé otázky odpovídá. Cílem tohoto rozhovoru není šířit narativ ruské propagandy, ale přiblížit čtenářům, jak na současnou situaci nahlíží jedna z největších legend ruského sportu, která nyní působí i jako poslanec v ruské Státní dumě.
Před několika dny vláda České republiky přijala usnesení zakazující účast sportovců z Ruska a Běloruska v soutěžích na českém území. Jak byste to okomentoval?
Šílenost. Je to čára, kterou nikdo nesmí překročit.
Zastáncem zákazu účasti ruských sportovců na akcích v Česku je i Dominik Hašek. Více v reportáži:
Vladimír Rauš, spolupracovník CNN Prima NEWS, je absolventem katedry bohemistiky Petrohradské Univerzity. Sportovní novinařině se věnuje od roku 1995. Pracovně byl na pěti olympijských hrách, světovém i evropském fotbalovém šampionátu a dalších velkých mezinárodních akcích. Během své kariéry udělal rozhovory s řadou hvězd českého a ruského sportu, například s Marií Šarapovovou nebo Jaromírem Jágrem.
Proč? Myslíte, že k tomu není důvod?
Myslím si, že je třeba rozdělovat sport a politiku. Já osobně vždy takto činil, a to se mi vyplatilo.
Západní státy tvrdí, že sport je součástí ruské propagandy. Nesouhlasíte s tím?
Asi všichni zapomněli, že během studené války jsme s nimi docela pravidelně soutěžili. Ty zápasy pak pomohly spoustě našich hokejistů, ale i mnoha hráčům z Ameriky a Kanady, vyrůst ve světové hvězdy... Počkejte, jak jste to myslel s tou propagandou?
Tak, že sport spolu s propagandou legitimizují to, co se děje na Ukrajině a pomáhají šířit ruský pohled na konflikt.
V tom případě je třeba zavřít všechny ambasády a obchodní zástupitelství. Ty instituce přece také prosazují národní zájmy v cizině. Musíme zastavit všechny podnikatelské aktivity, nákup surovin a zboží... Jestli chceme být důslední, skončeme taky s nimi.
Ale to je přece úplně jiná věc...
Myslím si, že ne. Podívejte se, sport je unikátní záležitost. Spousta ruských kluků hraje teď v NHL a vedení ligy jim nic nezakazuje. Ve stejných mužstvech jsou i hokejisti z Česka. Žádný problém, nevraživost mezi nimi není. Chcete říct, že v zámoří tomu rozumějí hůř nebo jsou krátkozrací? Opakuju, rozhodnutí české vlády je hloupost, hraničící se šíleností.
Mnozí Češi stále pamatují ruské tanky v Praze. Proto je to pro ně tak bolavé téma.
Jak říkám, je třeba rozlišovat sport a politiku.
Nikdy jste se nesnažil pochopit, proč jsou vztahy Čechů a Rusů po roce 1968 tak vyhrocené?
Věděl jsem jen to, co ostatní občané Sovětského svazu. Říkali nám, že Československo potřebovalo bratrskou pomoc, a my jsme ji poskytli. Víc jsem se po tom nepídil. Cítil jsem, že Češi nás nemají rádi. Proč ale – kvůli rivalitě v hokeji, nebo něčemu jinému – zůstávalo vždy v pozadí.
Kdy jste osobně byl v Česku naposledy?
To už je dávno, nevzpomenu si. Ale dobře pamatuju, kdy jsem se ocitl v Československu poprvé. Bylo mi osmnáct let, když na přelomu let 1976/77 v Banské Bystrici a Zvolenu probíhal první oficiální světový šampionát dvacítek. Vyhráli jsme ho, byla to velká událost. Pak jsem přijížděl ještě mnohokrát – na Poháry Rudého práva, přátelské zápasy, soustředění.
Která návštěva přinesla největší zážitek?
Exhibice, která probíhala v Praze krátce po triumfu českého týmu v Naganu 1998. Byl to zápas olympijských vítězů proti hvězdám světového hokeje, pozvali mě tam Jarda Jágr s Dominikem Haškem. Přistál jsem s manželkou v Ruzyni. Všude kolem visely plakáty, připomínající třicáté výročí invaze do Československa. ‚A je to tu zase. Znovu mě všichni budou brát jako okupanta,‘ pomyslel jsem si.
Tři nejlepší hráči na MS 1989 v ledním hokeji ve Stockholmu, zleva Kanaďan Brian Bellows (nejlepší útočník), nejlepší brankář Dominik Hašek z Československa a kapitán týmu SSSR Vjačeslav Fetisov (nejlepší obránce) Zdroj: ČTK
Tři nejlepší hráči na MS 1989 v ledním hokeji ve Stockholmu, zleva Kanaďan Brian Bellows (nejlepší útočník), nejlepší brankář Dominik Hašek z Československa a kapitán týmu SSSR Vjačeslav Fetisov (nejlepší obránce) Zdroj: ČTK
Den poté se hrála exhibice. Vjel jsem na led úplně jako poslední, hlasatel vyvolal moje jméno. Celý stadion vstal a začal tleskat. Aplaus trval několik minut. Jsem tvrdý chlap, k dojetí mám daleko, ale tehdy jsem skoro brečel. Celý život ti lidé fandili proti mně. Nepřáli mi, skoro mě nenáviděli. Ale teď vzdávali hold, oceňovali moje úspěchy. A nyní si představte, že český prezident nebo premiér se rozhodli zakázat mi tu exhibici. Proto říkám, že je to šílenost.
Dominik Hašek patří dnes k nejhlasitějším kritikům Ruska. Kdy jste se viděli naposledy?
Když hrál KHL v dresu moskevského Spartaku. Byl spokojený, pobíral krásné peníze. Všechno mu vyhovovalo, včetně činnosti prezidenta Putina.
Co říkáte jeho dnešním aktivitám?
Ten člověk absolutně otočil. Když jsme spolu hráli v NHL, neslyšel jsem od něho jedinou výtku. Nevzpomínal ani na rok 1968, ani na něco jiného. Až teď...
Dominik Hašek v dresu Spartaku Moskva Zdroj: Profimedia.cz
Dominik Hašek v dresu Spartaku Moskva Zdroj: Profimedia.cz
Nedávno vám Hašek nechal na Twitteru osobní vzkaz. Žádá, abyste nahlas vyjádřil svůj postoj ohledně ruské politiky na Ukrajině. Četl jste to?
Ne. Na sociálních sítích nejsem, nezajímá mě to.
Chcete mu něco vzkázat obratem?
Už jsem to udělal v předešlé odpovědi.
Vždy jste se považoval za Putinova muže. Platí to stále?
Určitě. Stoprocentně.
Můžete říct, jak jste se seznámil s ruským prezidentem?
Bylo to v roce 2000, kdy jsem pořádal v Moskvě svůj rozlučkový zápas. Sehnal jsem prezidentův telefon a osobně ho pozval na hokej. Bylo to ale v době, kdy v Barentsově moři havarovala atomová ponorka Kursk s 118 členy posádky na palubě. Putin byl za pozvání vděčný, řekl ale: ,Nemůžu přijet, když je v zemi smutek. Musíte to pochopit.‘
Byl jsem trochu rozladěný. Pak ale náhle přišel další telefon z Kremlu. Řekli mi, že dostanu státní vyznamenání, že to podepsal prezident. Po slavnostním ceremoniálu mě Putin pozval na oběd, který trval přes dvě hodiny. Pak jsme se setkali ještě několikrát – ve Washingtonu, New Yorku… Nakonec mi nabídl post ministra sportu. Odmítnout to nešlo, i když mě v té době hned tři kluby NHL lákaly na pozici hlavního kouče.
Byl jste také spoluzakladatel KHL…
Spoluzakladatel?! To jsem byl já, kdo v roce 2003 přišel k Putinovi s nápadem organizovat KHL. Nikdo jiný tehdy v jeho pracovně nebyl.
Snil jste o evropské hokejové lize s velkým přesahem. Proč to nakonec nevyšlo?
Dodnes u sebe schovávám ustanovující dokumenty pro tu soutěž. Původně se jmenovala Evroasijská liga a měla za cíl spojit evropské kluby tak, abychom vážně konkurovali NHL. Bohužel, moji nástupci zcela změnili strategii. Nakonec zbyl z velmi ambiciózní myšlenky jenom dnešní pahýl.
