Na začátku června navštívil Ukrajinu. Pro legendárního brankáře Dominika Haška to byl mimořádně silný zážitek. Na místě se setkal i s hokejisty, kteří dorazili z fronty. „Vrátili se z Bachmutu, jeden bez oka, druhý se zmrzačenou nohou,“ vzpomíná česká sportovní hvězda v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Ač na Ukrajinu jezdí politici i celebrity z celého světa, u sportovních osobností to je jiné. Hašek si tak získal v zemi zmítané válkou velký respekt.
Jak teď zpětně vzpomínáte na návštěvu Ukrajiny? Co se vám vybaví?
Dvě věci. Samozřejmě rozstřílené domy. Především v Charkově. A nejenom domy, celé čtvrti. Třeba ty v okolí Kyjeva. A druhá věc jsou setkání s dětmi a ukrajinskou hokejovou asociací. Snažil jsem se na místě maximálně podpořit Ukrajinu a její lidi v jejich spravedlivém boji proti imperialistickému nepříteli a také ukrajinský hokej, který kvůli válce opravdu strádá. Když to řeknu jednoduše, tak 50 procent stadionů, které ještě loni fungovaly, už letos fungovat nemohly. Takže jsem se snažil udělat co možná nejvíc pro to, aby tam hokej úplně nezanikl. Aby se případně podle možností i rozvíjel. V době války je to samozřejmě velmi složité.
ČTĚTE TAKÉ: Hašek o tahanicích kolem Jalonena: Lidé si z toho dělají srandu. Je to seriál na pokračování
Je nějaký konkrétní moment, který budete mít vždy na paměti? Okamžik, který vás zasáhl?
Těch momentů bylo víc. Sešel jsem se s bývalými hokejisty, kteří se vrátili z Bachmutu. Jeden bez oka, druhý se zmrzačenou nohou. Pak jsem se tam taky setkal na pivu s mužem, který si prohlížel fotky v telefonu. Zeptal jsem se, kdo to je na těch fotkách. Říkal: „To je můj syn, letec.“ A dodal, že ho bohužel sestřelili loni v září, takže už nežije. Takových situací bylo víc. A je důležitý říct, že ti lidé nechtějí lítost. Nechtěli se o svých zraněních ani bavit. Oni to berou jako povinnost jít bránit svou zemi. Bylo znát, že mají radost z podpory, ale vůbec nechtěli rozebírat zranění nebo dění na frontě.
Jak na vás reagovaly děti, které se snaží na Ukrajině dál učit hokej?
Tak děti dostaly samozřejmě instrukce. Nedělám si iluze, že každý malý kluk ještě zná Dominika Haška. Ale bylo vidět, že všichni věděli, kdo jsem, protože jim to řekli trenéři a rodiče. Takže z toho ve výsledku měly radost. Chtěly se vyfotit, chtěly podpis, případně jsem jim ruskoanglicky řekl pár slov o hokeji. V Charkově jsem se s nimi sešel na dvou stadionech, které byly zasaženy bombou, tím pádem se tam hokej poslední sezonu nehrál. Děti se tam tedy kvůli válce už téměř rok a půl nedostaly na led.
Je pravda, že jste byl první světová sportovní hvězda, která na Ukrajinu dorazila?
Ano. Kamkoliv jsem přišel, tak to zmiňovali. Mluvil jsem s mnohými politiky a funkcionáři a také s ministrem sportu. I na této schůzce to zaznělo.
Veřejně jste na Twitteru napsal bývalému hokejistovi, nyní poslanci Statní dumy, Vjačeslavu Fetisovovi, a apeloval jste na něj, aby se postavil Vladimiru Putinovi. Reagoval na to?
Ne a nejsem překvapený. Udělal jsem to proto, že je podle mě správné na to upozornit. Připomněl jsem mu, že se v 80. letech (když byl na vrcholu), dokázal veřejně postavit trenéru Tichonovovi a vybídl jsem ho, aby dokázal to samé vůči Putinovi. Nepochybuji, že se to k němu dostane, či už spíše dostalo, že nežije ve vakuu. Rozhodnutí, jak se zachová, je nyní na něm. Je to dospělý člověk. Záleží na něm, jakým směrem se vydá. Jestli bude podporovatelem Putinova teroristického režimu, nebo ne. Můžeme sledovat, jak se Vjačeslav rozhodne.
Hokejisté za válku nemohou
Vy jste k tomu připojoval článek, v němž Fetisov oslavně mluvil na adresu Alexandra Ovečkina. A to v tom smyslu, že má politický potenciál. Ovečkin přitom stále hraje v NHL. Co říkáte na to, že lidé, kteří dávají veřejně najevo podporu Putinovu režimu, bez problémů hrají v NHL?
Tak Ovečkin už dlouhodobě dává najevo, že je podporovatelem člověka, kterého si žádá mezinárodní trestní soud v Haagu. Je to Alexův názor. Já s tím nesouhlasím, ale těžko s tím můžu něco dělat. Jestli někomu dávám v tomto směru vinu, tak je to NHL, která ho nechává hrát. Ovečkin, jakožto Putinův podporovatel, kdykoli vyjede na led, je obrovskou reklamou na ruskou válku a ruské zločiny včetně genocidy na ukrajinských dětech. NHL to dobře ví. Mimochodem jsem už na toto téma Garymu Bettmanovi psal dva dopisy, kde mu to podrobně popisuji. NHL tím, že nechává Ovečkina hrát – a tedy dělat reklamu na válku – nese odpovědnost za obrovské škody na Ukrajině i za ztracené lidské životy, proto chci, aby NHL za svůj postoj, ve kterém upřednostňuje své zisky nad lidskými životy, Ukrajině zaplatila.
Čím to, že to podle vás Ovečkinovi prochází? Je to tím, jak velká je hvězda?
Ne. Je třeba také pochopit, že se nejedná pouze o Alexandra Ovečkina. Bohužel, jak jsou nyní špatně nastavena pravidla, a nejenom v NHL, tak kdykoli ruský sportovec vyjede na led, tenisový kurt či se jedná o jakoukoli sportovní akci, stává se reklamou na činy své země. Ať už dobrovolně, či nedobrovolně se stává šiřitelem ruské imperialistické zločinecké propagandy. Co se týče Garyho Bettmana, tak určitou polehčující okolností mu je, že musí vycházet z daných zákonů USA a Kanady. I proto jsem mu psal, ať všechny ruské hokejisty vyplatí do posledního centu, ale ať je za daných okolností nepouští na led. On však povýšil příjmy NHL nad ukrajinské, ale i ruské lidské životy. Proto chci, aby NHL od chvíle vypuknutí války musela zaplatit jednu pětinu svých příjmů na obnovu Ukrajiny. Mohlo by z toho být, odhaduji, 200 nových krytých hokejových kluzišť.
Máte pocit, že NHL v tomto směru jedná jednotně, nebo je uvnitř i nějaké názorové pnutí?
Nemyslím si, že je tam nyní nějaké zásadní pnutí. Gary Bettman má zatím silnou pozici. Na druhou stranu je třeba říct, že tam nebude věčně. A tyto věci se vyvíjejí. Chápu, že jim jde o co nejvyšší příjmy. Aby majitelé měli co největší zisky, hokejisty a další zaměstnance včetně šéfů NHL mohli co nejlépe platit, tak to je správné. Ovšem v tomto případě, kdy Rusko napadlo svobodnou demokratickou zemi a páchá tam zločiny, postavili tyto příjmy nad lidské životy. A to je špatně. Proto je třeba, aby za to zaplatili.
Rusové by měli dostat šanci
Co říkáte na stanovisko Českého olympijského výboru, že by na Olympijských hrách mohli být i ruští sportovci, pokud podepíšou, že jsou proti ruské agresi?
Je to dobrý nápad. Ale především to musí být rozebráno a popsáno do nejmenšího detailu. V první řadě záleží na přesné definici, kde ruský či běloruský sportovec odsoudí ruskou agresivní válku a zločiny s tím spojené proti demokratické svobodné Ukrajině. Dále tam musí být jasně uvedeno, že podle toho bude daný sportovec i vystupovat. Jak veřejně, tak soukromě. A každý takový sportovec bude kdykoliv s ohledem na toto téma k dispozici médiím. To je hrozně důležité. Protože se bojím jediné věci, pozor, a to je důležitý říct… Že by jim Putin řekl: „Heleďte se, podepište si to a my si z toho pak uděláme trhací kalendář.“ Nakonec by se z toho mohl stát největší sportovní podvod 21. století, který by ještě předčil ruský doping řízený státem.
Každopádně návrh je podle vás správný?
Ano. Nevíme, jestli se pro to rozhodne pět ruských sportovců, 50 nebo 500 anebo také nikdo. Podstatné však je to, že každý z nich dostane šanci. Pokud to podepíše, bude moct s námi sportovat a do konce života může žít s pocitem, že od dané chvíle nebyl reklamou na ruskou válku a zločiny, a tedy už nenesl odpovědnost za mnoho ztracených ukrajinských i ruských lidských životů. Naopak ten sportovec by se stal tím nejlepším mírovým ambasadorem. Je však také třeba říct, že takovému sportovci daná země musí nabídnout azyl a bezpečí nejen pro něho, ale i pro jeho rodinu včetně nejbližších příbuzných.
Od Českého hokejového svazu platí, že hráči, kteří hrají v Rusku automaticky, nesmí hrát za reprezentaci. To stejné platí pro Švédy, Finy či Slováky. Ale jak podle vás naložit s těmito hráči, až válka skončí? Příkladem může být Dmitrij Jaškin, který hraje i ve vojenských dresech.
Tohle je neskutečně složitá otázka. V prvé řadě neviním přímo ty hráče. Viním naše zákonodárce. Poslance, vládu, senátory. Jednoznačně tu musí být zákon, který našim občanům zakazuje pracovat v zemi nepřítele. To měl být ten úplně první zákon v momentě vypuknutí války. Naši občané nyní v Rusku vytvářejí hodnoty a ty nepřítel využívá ke svým cílům proti nám a našim spojencům. I když s těmi kluky, našimi občany, nesouhlasím, tak je nebudu odsuzovat. Protože se chovají tak, jak nám lidé, které jsme si my zvolili, tedy naši poslanci a senátoři, nastavili. Oni nám jasně říkají, že je to v pořádku, že se to může. A někoho trestat za to, že dělá něco, co je naprosto legální, a tedy podle zákonů naší země i po roce a půl války, se mi příčí. Za mě to je podraz. Podraz od našich poslanců a senátorů, kteří svou nečinností dělají život náš a našich spojenců nebezpečnějším.
Takže je to věc politická…
Řeknu to jednoduše: Krást se nesmí, a proto máme zákony, že se nesmí krást. Zabít nesmím, a proto mám zákon, že nesmím jen tak někoho zabít. Zákony jsou od toho, aby nás chránily. V tomto případě si naši zákonodárci možná myslí, že nepotřebujeme chránit před touto velmi nebezpečnou činností pro naši společnost. Tedy prací našich občanů v zemi nepřítele. To je však obrovský omyl. Náš život je takto mnohem nebezpečnější, a i proto na Ukrajině umírá více lidí a protahuje se válka. Mnozí lidé to zřejmě zatím dostatečně nepochopili anebo si to nechtějí z různých důvodů připustit. I proto zákonodárci necítí na sebe dost velký tlak, aby zákon konečně navrhli a přijali.
Je třeba říct, že já jsem to vyklízení na rozdíl od mnohých lidí zase tak moc nekritizoval.
Od začátku války máte jednotný a jasný názor. Nicméně nálady ve společnosti se mění. Potkáváte se i s negativním přijetím od lidí?
Nemyslím si, že se situace horší. Naopak, bojová podpora Ukrajině ze strany EU, USA a NATO celkově stále roste, a to je hrozně moc důležité. Co se týče samotné účasti ruských a běloruských sportovců v našich soutěžích a jejich reklamy na válku, tak to je stálý boj s dílčími úspěchy i neúspěchy. O to více chci na tom pracovat, protože vím, že to ve finále pomůže zkrátit trvání ruské agresivní války a zachrání to mnoho životů. Já osobně si od lidí velmi vážím podpory mých postojů. Čím dál více mi to sdělují na sociálních sítích. A několikrát týdně se mi i začíná stávat, že mě lidé na ulici nebo v obchodě zastaví, myslím si, že chtějí podpis či vyfotit se, a oni mi poděkují a vyjádří podporu za moje postoje. I za to jim chci poděkovat. Podpora je nesmírně důležitá.
Zrušená Síň slávy
Závěrem zmíníme ještě jedno téma, a to vaše vyklízení Síně slávy. Na to byly ze světa opravdu různorodé reakce.
Ano, ještě v ten den, když se uveřejnilo video, mi psali a volali ze Síně slávy v Kanadě, jestli bych jim nechtěl něco z toho, co jsem si odvezl z dnes už zavřené Síně slávy českého hokeje, věnovat. A když jsem je slušně odbyl, tak mi opakovaně psali, že kdybych si to rozmyslel, rádi cokoliv přijmou. Jsem s nimi v kontaktu, dobře se známe. Oni budou samozřejmě rádi, když budou mít něco z konce mé kariéry. Ale říkal jsem jim, že je to hrozně čerstvé a nechci se tím teď zabývat, že musejí chvíli počkat. Třeba jednou, až se situace uklidní. Ale je třeba říct, že já jsem to vyklízení na rozdíl od mnohých lidí zase tak moc nekritizoval. Samozřejmě mě mrzí, že už naše Síň slávy neexistuje, ale beru to tak, že to bylo určité rozhodnutí podle priorit současného vedení našeho hokeje. Výkonný výbor se rozhodl jít trochu jiným směrem. Já to akceptuji a není to tak, že bych za to někoho nějak proklínal. To v žádném případě.
Alois Hadamczik říkal, že by se nová Síň slávy měla otevřít ještě do mistrovství světa. Věříte, že se to stihne?
Byl bych s tím v tuhle chvíli opatrný. Jestli vznikne nějaká otevřená výstava, třeba z toho následně vznikne Síň slávy. Dost dobře si ale nedokážu představit, že bychom najednou, hurá, otevírali hned někde novou Síň slávy. Řekněme, že něco bude pro mistrovství světa otevřeného, ale jak to bude vypadat, jak se to vyvine… Přece jenom se jedná o historii českého hokeje, a má k tomu co říct těch asi sedmdesát žijících členů Síně slávy. Byl bych proto rád, aby to cítili všichni současní členové Síně slávy podobně. Nějaké hrrr řešení podle mě není na místě.
