reklama

Podzemní chodby u koncentračního tábora Rabštejn využívali nacisté i sovětská vojska

/ fotografií

Rabštejské údolí bylo za protektorátu obehnáno ostnatým drátem. Ovšem jeho tajemství se skrývá v podzemních chodbách. Jakkoliv to může znít divně, do podzemí tajné továrny na letecké součástky, tedy do štol, které rubali vězni koncentračního tábora Rabštejn, se dá vejít naprosto bez problémů.

reklama

Otevřená vrata vedou do vybetonovaného, zcela čistého prostoru působícího až sterilním a bezpečným dojmem. Zvenku jde zprvu dostatek světla, tedy nehrozí pád do díry či úraz hlavy způsobený nárazem na nějaký vyčnívající kus železa. Jenže stačilo popojít pár desítek metrů a velký tunel se změnil v chodby vytesané v pískovci. Jen bylo nutno prolézt otvorem o průměru zhruba 60 centimetrů. Štoly slouží jak k soukromým, tak organizovaným výpravám hledačů tajemství, dobrodružství a historie.

Rabsteiner Spinnereien byla soustava přádelen na hrubší i jemnou přízi. Její jméno je odvozeno od skalního masívu lidem vzdáleně připomínajícího havrana (německy rabe) zvaného Rabstein. „Při vytyčování České severní dráhy roku 1866 bylo jedno z nádraží na trase Česká Kamenice – Benešov situováno poblíž zdejších přádelen (pro jejich snazší zásobování uhlím) a přejalo také jejich název Rabstein. Stejný název používala po roce 1942 pro svůj zdejší závod umístěný v bývalých přádelnách také zbrojní továrna Weserflug,“ píše Petr Joza v knize Rabštejnské údolí, historie průmyslové výroby a koncentračních táborů v Rabštejně u České Kamenice.

Franc Priedl nakoupil v Rabštejnském údolí pozemky a rozjel tady výrobu, ovšem Hitlerův výnos o zefektivnění vojenské a zbrojní výroby učinil této podnikatelské činnosti rozjeté v roce 1860 přítrž.

Zkonfiskované prostory byly předány společnosti Weser Flugzeugbau GmbH (též Weserflug GmbH), sídlící v bombardovaných Brémách. Firma mimo jiné zajišťovala výrobu střemhlavého bombardéru Ju 87 Stuka, Messerschmitt a Focke-Wulf, čemuž právě padající bomby měly zabránit. Dnes už nic nenasvědčuje tomu, že se zde mimo jiné vyráběly díly leteckých motorů, draky letadel a celá řada dalších komponentů zbrojní výroby. Kdo dnes ví, že právě odtud putovaly ke konečné montáži části méně známého nacistického vrtulníku Focke-Achgelis Fa 223, který spíše než klasický vrtulník připomíná konvertoplán...

„Pokud tady vznikaly součástí bombardérů a stíhaček, tak je jasné, že vězni z Rabštejna nebyli určeni k pozdějšímu propuštění. Měli totiž extrémně strategické informace, například kolik se čeho vyrobilo a z čeho, jak fungovaly či vázly dodávky materiálů a tak podobně,“ zaznělo v diskuzi během podzemního výletu. Zní to jako logická úvaha, ale faktem je, že dělníci vyráběli jen výrobky označené z důvodu utajení typovými čísly a neměli ponětí, k čemu bude ten jejich kus určen. Navíc tady pracovalo velké množství zahraničních dělníků.

Vězni z Polska

První vězni byli do Rabštejna odesláni 28. 8. 1944 z Dachau, dochovaný předávací soupis obsahuje celkem 400 jmen. Transport dalších 250 osob byl ze stejného tábora do Rabštejna vypraven 3. 9. 1944. O šest dní později byl z kmenového tábora Flossenbürg vypraven transport se 40 vesměs polskými vězni vybranými podle profese – soustružník, frézař, zámečník... Jediným důvodem existence tábora v Rabštejně byla otrocká práce vězňů a tomuto účelu byl podřízen i jeho vnitřní režim. Pracovalo se ve dvousměnném provozu po dvanácti hodinách, přičemž dva vězňové měli vždy jednu společnou pryčnu na spaní, na které se střídali – zatímco jeden spal, druhý byl na směně. Tímto způsobem mohlo být v budovách určených původně jen pro 480 osob umístěno všech 690 vězňů,“ píše ve své knize Petr Joza.

Je třeba připomenout, že vězni zdejšího koncentračního tábora byli využívání hlavně na stavební práce, jako později na kutání nových podzemních prostor, zatímco Němci a zahraniční dělníci pracovali přímo ve výrobě. Přesto se v archívech dají dohledat písemné podklady o útěcích z tábora. Chycení vězni své pokusy nepřežili, nejméně jeden z nich byl roztrhán služebními psy, další byli ubiti. Těla zemřelých se pálila v krematoriu v Ústí nad Labem.

Na kopcích nad táborem jsou dodnes k vidění zbytky okopů, vedle památníku stojí střepinový bunkr určený ke skrytí ostrahy během náletu a provoz tábora nezůstal bez obětí.

Dvacet metrů vysoký strop

„Člověk nemusí být geolog, aby mu bylo jasné, že tenhle vápenec je docela drolivý,“ říká Tomáš P., který se do zdejšího podzemí vrací opakovaně. Na důkaz svého tvrzení kousek kamene vyloupne rukou. Původní plány německých plánovačů počítaly s obrovskými kavernami s až dvacetimetrovými stropy, ale právě nevhodný typ geologického podloží tyhle plány zhatil. Plány počítaly s podzemím o celkové rozloze až 82 000 metrů čtverečních plochy a nejvyšší místa měla strom vysoký až 10 metrů vysoko, neboť vysokotlaké lisy potřebovaly prostor. V těchto místech by neměl mít problém ani klaustrofobik, místa kolem je plno, zdi i strop jsou vybetonovány, na rozdíl od nedokončených chodeb ze zdí nevypadávají kameny ani se ze tmy náhle nevynoří zpuchřelá původní výdřeva.

Před koncem války, v březnu 1945, se sem dostali dokonce i američtí zajatci, a podle Ladislava Lahody ze společnosti pro výzkum historického podzemí se tady pracovalo do posledních dnů války. Poslední směna tu měla do práce vyrazit 8. května 1945, tedy v době, kdy Pražské povstání už bylo u svého vítězného konce.

Zatímco Rabštejnské údolí sloužilo nacistům, jehož táborová stráž se skládala z příslušníků Waffen SS, nedaleké podzemí u obce Jánská sloužilo Sovětům. Pískovcové podzemí Rabštejna je ve světle čelovek pískově nazlátlé až jantarové světlé, zatímco nedaleké chodby s obrovskými podzemními zásobníky pohonných hmot působí tísnivě temně. Dnes už jsou ty snáze přístupné cisterny, včetně nejdelší stometrové, rozkradené a tmavé stropy jsou pozůstatkem požáru, který vzniknul poté, co sběrači kovů použili autogen. Právě ona tmavá barva očouzených chodeb je důvodem poněkud depresivního pocitu z výpravy. Původní továrna se následně přeměnila na sklad ženijního materiálu československé armády a posléze tady „dočasně umístěná“ sovětská armáda skladovala strategické zásoby pohonných hmot. Podle literárních zdrojů se tu celkem mělo skladovat sedm milionů litrů pohonných hmot včetně leteckého benzínu.

Nezajištěných vstupů vede do podzemních prostor hned několik. V podzemí okolo Rabštejna je možné se dotknout válečné i poválečné vojenské historie. Naprostá většina budov koncentračního tábora je zničena, hlavní budova továrny stojí, stejně jako několik jednomužných střepinových bunkrů. Z koncentračního tábora zbyly jen základy ubytovacích domů a zmizela dokonce i nádražní budova Veselé pod Rabštejnem, kde jen nápadně velké prostory po množství kolejišť naznačují bývalou důležitost, kdy se tu střídaly cisternové vlaky.

reklama
reklama

Další hlavní zprávy

Školství

Situace je špatná, školy zůstanou zavřené ještě několik týdnů, tvrdí Hamáček

Situace je špatná, školy zůstanou zavřené ještě několik týdnů, tvrdí Hamáček

Děti ani týden před avizovaným nástupem do školy neví, jestli skutečně nastoupí. Podle ministra zdravotnictví Romana Prymuly (za ANO) rozhodnou až čísla nakažených z konce týdne. Ta současná podle něj ale příliš pozitivní nejsou a zdá se, že návrat dětí do lavic se odloží. Podle vicepremiéra Jana Hamáčka (ČSSD) školy zůstanou zavřené ještě několik týdnů.

reklama
Schillerová sklízí kritiku. Do lodi teče a ona odmítá měřit stav vody, varují odborníci
Komerční banka je lídrem v otevřeném bankovnictví
Erdogan: S muslimy se zachází jako s Židy před druhou světovou válkou
Koronavirus: V ČR je k pondělnímu večeru 162 866 nakažených, přibylo 5 474 pacientů
reklama
reklama
Jepičí kariéra Romana Prymuly. Zařadí se mezi ministry s nejkratším funkčním obdobím?

Roman Prymula

Domácí zpravodajství

Babiš s Vojtěchem šířili nákazu z nedbalosti, tvrdí autor trestního oznámení
Další články
reklama
reklama