Globalizace v ohrožení: Nejdříve americko-čínská obchodní válka, teď koronavirus

Počet odbavených cestujících na londýnském letišti Heathrow klesl meziročně o 97 procent. Export automobilů z Mexika je nižší o devadesát procent a o více než pětinu se v květnu snížil objem kontejnerové námořní přepravy. Těmito čísly uvádí časopis The Economist svou analýzu dopadů pandemie koronaviru na světový obchod, a tedy světové hospodářství. Zkrátka na globalizaci.

A nejde ani tak o bezprostřední důsledky koronavirové pandemie, nýbrž o to, co přijde, až se svět bude navracet do starých kolejí. „Z pandemie se stane politikum, které bude používáno při ospravedlňování restrikcí v cestování, migraci a při zdůrazňování spoléhání se na soběstačnost,“ píší analytici časopisu The Economist. Tento přístup pak jen prodlouží dobu, po kterou se ekonomiky budou zotavovat ze současného šoku, a ponechá je i nadále zranitelné, což v konečném důsledku může vést k rozšíření geopolitické nestability.

Souboj ekonomických titánů: Vítězové a poražení pandemie koronaviru

Byznys

Relevantní světové instituce se předhánějí v odhadech o kolik procent letos klesne hospodářský výkon Spojených států, Evropské unie nebo Japonska. Slýcháme o nastupující ekonomické krizi, nejhorší od 30. let minulého století, nebo o vzrůstajícím zadlužení nejvýznamnějších globálních ekonomik. Je možné, že z koronavirové krize někdo vyjde silnější? A kdo to bude?

Globalizace: dobrý sluha, zlý pán

Svět prošel od průmyslové revoluce na přelomu 18. a 19. století několik epoch ekonomické integrace. Díky tomu neustále rostl objem světového obchodu a zúčastněné země utěšeně prosperovaly. Válečné konflikty v první polovině minulého století tento proces jen na čas přerušily, trend ale nezvrátily. Když v roce 1989 padla železná opona, globalizace se urychlila a liberalizace hospodářství přišla i do zemí, kde k výrazné změně politických poměrů nedošlo. Jako například co Číny.

Nejlidnatější země světa se záhy stala „světovou továrnou“, což vedlo k masivnímu nárůstu tamní životní úrovně. Samozřejmě, že z toho těžily i státy, které s Čínou začaly čile obchodovat. To jsou nesporné plody globalizace, která ale s sebou přinesla i určitá rizika. „Intenzivnější hospodářská propojenost světa také znamená, že případné šoky se snáze šíří, a krize lokální se tak mohou změnit v krize globální,“ řekla CNN Prima NEWS Veronika Hedija z jihlavské Vysoké školy polytechnické.

To ale není nic nového. Odvrácenou tvář globalizace svět citelně poprvé pocítil po pádu Vídeňské burzy v roce 1873 a ještě drsněji po Černém čtvrtku v říjnu 1929. Pád americké investiční banky Lehman Brothers v září 2008 byl šokem, který dal vzpomenout právě na 30. léta. Finanční krize, která původně málem zničila podstatnou část bankovního sektoru v USA, bezprecedentně propojeným světem prolétla dosud nevídanou rychlostí s dosud nevídaným zásahem. Na kraji propasti se ocitly banky v západní Evropě a vlády jednotlivých zemí stály téměř po osmi desítkách let před volbou, zda je nechat padnout, nebo zachránit.

Vše do Číny a pak zase z Číny

Volný trh a globalizace si ale dokázaly svou cestu opět najít a jeden z největších hospodářských problémů historie ustát. Zpětným pohledem hodnoceno je až překvapivé, jak dobře se svět s krizí dokázal vypořádat, i když každá země trochu jinak. Někdo z ní vyšel posílen, jiný oslaben, respektive zadlužen až po uši. Své by o tom mohly vyprávět státy jako Řecko, Itálie nebo Španělsko.

Jenže v lednu přišlo další narušení. Jeho zdrojem ovšem tentokrát nebyly Spojené státy, nýbrž právě již několikrát zmíněná Čína. S tím, jak se koronavirová nákaza šířila, do ekonomického lockdownu upadaly další asijské země, odkud se hospodářské problémy spolu s těmi zdravotnickými dostaly nejprve do Evropy a hned nato do USA. Závislost na Číně si ale jednotlivé země uvědomovaly už v lednu, kdy se zastavovaly tamní továrny včetně těch na produkci léků. Farmaceutické společnosti totiž předtím řadu let své provozovny přesouvaly právě do Číny s vidinou dramatického snížení výrobních nákladů. To se nyní ukázalo jako velmi riskantní strategie, což následně potvrdil až absurdní nedostatek ochranných pomůcek v Evropě, když její hranice překročil virus SARS-CoV-2.

A první hlasy nabádající ke snížení závislosti na Číně a celkově k posílení soběstačnosti už zazněly. Bohužel převážně z úst politiků, kteří tak do svých předvolebních kampaní získali silné téma, na které voliči slyší. Nikdo přece nechce být vydán na pospas jiné zemi, která když si zamane, zastaví dodávky toho či onoho důležitého zboží. „Tohle je ale mýtus. Jestli lze vůbec hovořit o nějaké závislosti, pak je to vždy závislost vzájemná. Cílem toho, kdo nějaké zboží nabízí na trhu, je prodat, nikoli vydírat kupujícího a riskovat, že nikdo nekoupí,“ řekla CNN Prima NEWS Veronika Hedija. Ekonomka sice připouští, že prodávající může po jistou dobu svou výsadní pozici využívat, „nakonec si ale uvědomí, že není v jeho zájmu kupujícího oslabovat“.

Riziko izolace roste

Jak se tedy ekonomické vztahy ve světě změní, až svět vybředne z koronavirové krize? „Obávám se, že na síle budou získávat názory, že se máme od sebe vzájemně izolovat. Jenže to by znamenalo snížení životní úrovně,“ řekla CNN Prima NEWS Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank. Podle ní je ale téměř jisté, že se změní přinejmenším kvalita globalizace. „Zřejmě budeme směřovat k něčemu, co se dá označit jako udržitelná globalizace. Ať chceme, nebo ne, budeme muset při svém nákupním rozhodování brát v potaz také otázku dopadů na životní prostředí, podle mého názoru bude převládat určité lokální myšlení. Nemělo by to ale přerůst v deglobalizaci nebo dokonce izolaci. Kam takové tendence vedou, známe už z historie,“ dodala.

Že to bude poměrně těžké, naznačil aktuální vývoj vztahů mezi USA a Čínou. Ještě koncem loňského roku se zdálo, že obchodní válka mezi oběma velmocemi směřuje ke konci, ovšem jednání se zatím nedostala dále, než k podpisu první fáze nové obchodní dohody. A pandemie koronaviru ukázala, že Donald Trump bude chtít Čínu znovu tlačit ke zdi. Přinejmenším do podzimních prezidentských voleb.