Globální podniková daň: Skvělá zpráva pro bohaté. Malé země včetně Česka utřou nos

Skupina nejrozvinutějších zemí světa G7 se dohodla na zavedení minimální globální korporátní daně ve výši 15 procent. Chce tím zamezit přesunu zisků do daňových rájů a vylepšit bilanci svých veřejných rozpočtů. Někteří ekonomové ale varují, že se daň může minout účinkem, a ještě negativně dopadnout na chudé státy světa.

O konceptu globální daně se mezi ekonomy a politiky diskutuje už řadu let. Důvodem je expanze digitálního sektoru a technologických firem, které ke svému podnikání potřebují fakticky jediné: internet. Jenže kvůli tomu vlastně nelze stoprocentně určit, ve které zemi by své zisky měly danit, jelikož není dokonale zjistitelné, kde jak velký zisk vznikl. Nadnárodní technologické společnosti tak mohou hojně využívat daňové optimalizace a odvádět platby do veřejných rozpočtů v těch zemích, kde je to pro ně nejvýhodnější.

S tím by ale měl být konec. Země skupiny zemí G7 se o víkendu dohodly na zavedení minimální globální korporátní daně, která daňovou optimalizaci výrazně zkomplikuje. Zjednodušeně řečeno, nadnárodní společnosti před daní nebudu mít kam utéct. Politici a někteří ekonomové konsensus vítají, jiní varují před dopady, které teprve přijdou.

Nic není jisté

„Záměrem dohody je odradit velké nadnárodní společnosti od přesouvání svých sídel do zemí s nižším zdaněním. Je spravedlivé, aby firmy platily daně v zemích, ve kterých podnikají a vytvářejí zisky,“ napsala na Twitter ministryně financí Alena Schillerová (za ANO). Za globální daňové minimum se postavila také ekonomka a rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová. „Podporuji koncept minimální daně a s ním spojené právo státu dodanit dle nových daňových pravidel zisk tam, kde zhruba sto nadnárodních korporací platí méně, než by měly,“ uvedla rovněž v twitterové diskusi.

Jiní experti ale mírní přehnaný optimismus, protože zbývá dořešit ještě řadu věcí. „Ujednání představuje základ pro širší mezinárodní dohodu, která by ukončila závody zemí ve snižování podnikových daní. Zůstává ale otázkou, jak se k dohodě postaví země mimo skupinu G7,“ uvedl pro CNN Prima NEWS Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank.

Podle něho bude záležet zejména na přístupu států skupiny G20 v čele s Čínou, Ruskem nebo Indií. „Pokud má být nový globální systém účinný, je podstatné, aby se na jeho podobě dohodlo co možná nejvíce států. Dohoda 140 zemí světa, jež by měla být výsledkem toho, co odstartovaly země G7, je tak stále nejistá,“ dodal.

Přesuny zisků se nevyplatí

Minimální globální daň se nelíbí například Irsku, kde je současná sazba stanovena na 12,5 procenta, tedy o 2,5 procentního bodu níže, než předpokládá dohoda zemí G7. Podle irského ministra financí Paschala Donohea je totiž legitimní, aby daňová konkurence zůstala zachována. A dá se očekávat, že proti budou také další země, které mají v současnosti pověst daňových rájů.

A pro řadu z nich jde o klíčový zdroj rozpočtových příjmů. „Pokud minimální globální daň povede k likvidaci daňových rájů, pro mnoho nadnárodních firem už nebude existovat důvod své zisky přesouvat právě do těchto zemí. Nevyplatí se jim to. To je sice dobrá zpráva pro země původu těchto firem, které patří k těm nejrozvinutějším, daňovým rájům to ale způsobí komplikace,“ myslí si Veronika Hedija, ekonomka z jihlavské Vysoké školy polytechnické.

Na tento problém upozorňují také analytici časopisu The Economist. „Bohaté země získají naprostou většinu zdanitelných zisků z daňových rájů zpět, zatímco chudým zůstanou jen drobky,“ píšou. Economist rovněž odkazuje na říjnovou studii OECD, z níž vyplývá, že zavedením globální minimální daně pro firemní zisky si veřejné rozpočty v chudých zemích polepší jen asi o jedno procento, zatímco „bohaté země na ní vydělají mnohem více“.

Vydělají USA, Češi paběrkují

A jak velký výnos by tedy dohoda skupiny G7 mohla zúčastněným přinést? Podle studie analytiků výzkumného pracoviště EU Tax Observatory, které patří pod Paris School of Economics, na návrhu vydělají nejvíce Spojené státy americké – bezmála 41 miliard eur ročně. Druhé Kanadě by dohoda vynesla 16 miliard a třetí Belgii přes 10 miliard eur každý rok.

Česká republika by mohla vylepšit příjmovou stranu veřejných rozpočtů asi o 100 milionů eur ročně, což představuje zhruba 2,5 miliardy korun. Sumu v těchto řádech už dříve pro CNN Prima NEWS odhadl bývalý viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl. „Nemyslím, že nám díru v rozpočtu zaplní takzvané vzdálené daně, tedy daně, u kterých máme pocit, že se nás přímo netýkají – ekologické, technologické, digitální. Ty nám přinesou jednotky, maximálně nižší desítky miliard, nám ale chybí stovky miliard korun,“ řekl.