GLOSA: Smrkáte? Jasně, přistupte v metru ještě blíž aneb Covid nás vyškolil pořád málo

Smrkáte a prskáte? Jasně, přistupte, budeme smrkat a prskat spolu. I takhle vypadá cesta pražskou MHD na startu chřipkové a covidové sezóny. Metro plné sobeckých cestujících bez respirátorů, kteří zjevně čekají, až bude vybrán nový primátor. Zdá se totiž, že mnozí Češi asi nejsou schopni sami bez nařízení politiků vyhodnotit, zda je v jejich zájmu ochranu nosu a úst nosit.

Informaci, že sezona respiračních onemocnění odstartovala, slyšíme všichni denně několikrát. A po zkušenostech z předchozích dvou let bych čekala, že to nemocné mezi námi trkne, vezmou rozum do hrsti a pokusí se HO použít. Ano – RESPIRÁTOR, onen symbol nesvobody a podle mnohých útlaku moderního světa.

Už dlouho jsem nebyla tak zklamaná z přístupu některých Čechů jako právě ve čtvrtek. Po téměř půl roce jsem se vydala do Prahy vlakem s malým miminkem a musela jsem absolvovat i několik zastávek MHD. Když pominu, že Pražené matku s kočárkem evidentně považují za satana, před kterým je místo nabídnutí pomoci naopak třeba co nejrychleji utéct, byla jsem naprosto v šoku z toho, kolik sobeckých, arogantních nebo možná jen hloupých lidí v MHD cestuje.

To nás téměř dva roky lockdownů ani příbuzní, kteří na covid zemřeli, nic nenaučili? To jich ještě zemřelo málo? Zkrachovalo snad málo podniků a firem? Nedokážu si totiž jinak ty smrkající jedince, kteří do metra či autobusu vlezou bez respirátoru, vysvětlit. Neumím si na to jednoduše rozumně odpovědět.

Dokážu pochopit, že lidé musí do práce a že jedou i nemocní, doba je zlá, fajn. Ale to se nemohou na těch pár minut „kousnout”? Skutečně je respirátor pro mnohé takovým symbolem nesvobody, že musí každým prsknutím do rukou dávat najevo, jak se nebudou podřizovat? Ale čemu? Zdravému rozumu? Nejsem žádným zastáncem bezhlavého nošení ochrany úst, ale ve chvíli, kdy jsem nachlazená a jdu mezi lidi, přijde mi zcela logické ho využít, jelikož tím nechráním jen sebe, ale i vás (tož to už jsme taky slyšeli milionkrát).

Často jsme v posledních měsících svědky pravidelných demonstrací tisíců lidí na Václavském náměstí, kteří primárně bojují za jakousi vlastní svobodu. K té ale nutně a logicky patří i zodpovědnost, a pokud nejsme schopni ji sami v sobě najít alespoň na půl hodiny cesty v MHD, těžko si nějakou svobodu zasloužíme. Jediné, co si vykoledujeme, bude opět direktivní nařízení shora. Dokud se budeme chovat jako stádo ovcí, bude s námi tak politická reprezentace jednat.

Tagy: