GLOSA: VŘSR jako Velký říjnový sešup rudých. Co je moc, to je moc aneb Pouhá nenávist už nestačí
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Voličům mohl u Kateřiny Konečné vadit přehnaný radikalismus a negativismus.
Poškodilo ji spojení s kontroverzními osobnostmi.
Konečná až příliš často překračovala hranice akceptovatelného.
Ztráta důvěry mohla pramenit z vystoupení v předvolebních debatách.
Komunisté se pod hlavičkou hnutí Stačilo! chtěli vydrápat z bažiny historických vin a selhání, dlouho se tvářili tuze sebevědomě, místo toho jsou hlavním poraženým letošních parlamentních voleb. Proč místo Velké říjnové socialistické revoluce došlo na Velký říjnový sešup rudých?
Kateřina Konečná se při předvolebních debatách ráda opírala o to, že představuje silný hlas umlčované většiny. Silným a mnohdy věru nepřekřiknutelným hlasem při četných hádanicích před kamerami skutečně byla. Ta údajná umlčovaná většina však nakonec dala přednost někomu jinému.
Proč si Konečná místo oslavného kozáčka mohla v sobotu večer při čtení Marxova Kapitálu či pamětí Ludmily Brožové-Polednové nanejvýš hořce poplakat nad nespravedlivostí světa?
Čtěte také
Možná proto, že nic se nemá přehánět.
Ani třídní boj, ani sázka na celonárodní historickou amnézii. Ani pocit, že když mi okolnosti zrovna hrají do karet, můžu si dovolit naprosto všechno.
Komentáře a glosy
Texty zveřejňované v rubrice Názory se nemusí ztotožňovat s postoji redakce CNN Prima NEWS. Jedná se o autorské komentáře redaktorů a externích přispěvatelů.
Roli v její blamáži samozřejmě sehrálo více faktorů, mimo jiné se ale ukázalo, že pro českého voliče už je moc, pokud hřímáte o nutnosti vystoupit z NATO či EU, a vypadáte u toho jak Chruščov mlátící v sídle OSN brunátně botou do stolu. Že už je moc, pokud za každou cenu relativizujete válečné zločiny a drbete za ouškem kremelské masové vrahy. Že už je moc, pokud vsadíte na lidi typu Semelové, Bednářové, „Vidláka“ Sterzika, kteří stalinisticky ospravedlňují popravu Milady Horákové a zabíjení nevinných na hranicích, hájí nebo zlehčují srpnovou invazi z roku 1968, popírají válku na Ukrajině, případně jezdí na výlety do Putinova Ruska jak do Koněpruských jeskyní.
Že už je – s trochou nadsázky – moc i to, pokud si do týmu vezmete kardinální „smůlonošku“ Janu Bobošíkovou, případně cynickou hrobařku sociální demokracie Janu Maláčovou. Pokud svůj polibek smrti přidá v podobě proklamované podpory i Miloš Zeman, vyslanec odcházejícího politického paleolitu.
Můžeme se bavit o tom, že někteří voliči Stačilo! přeběhli k Andreji Babišovi až na poslední chvíli. Že třeba stačilo málo a sčítala by se zcela jiná čísla. Třeba, třeba, třeba. Jenže pozor – i za těmito početnými případy přeběhlíků může ve výsledku stát přehnaný radikalismus Konečné a spol. Že co dělala, tvrdila a s kým se spolčovala, to už zkrátka mohlo být moc i na leckoho, kdo si jinak večer s gustem pustí Okres na severu.
Čtěte také
Nepodceňujme navíc ani to, co lze považovat za čistě pocitovou záležitost.
Schválně, co jste si odnášeli z posledních vystoupení hlavních tváří hnutí Stačilo!? Nebylo to náhodou něco, co brilantně vystihnul už Karel Čapek v eseji Proč nejsem komunistou?
Jen se do Čapka krátce začtěme:
„Nejdivnější a nejnelidštější na komunismu je jeho zvláštní pochmurnost… Není pochyby, že v našem slzavém údolí je příliš mnoho nevýslovného neštěstí, přemíra strádání, poměrně málo blahobytu a nejméně radosti; pokud mne se týče, nemyslím, že bych měl ve zvyku líčit svět nějak zvlášť růžově, ale kdykoli zakopnu o nelidskou zápornost a tragičnost komunismu, chtěl bych křičet v rozhořčeném protestu, že to není pravda a že to přese vše takhle nevypadá. V komunistických novinách se nedočtete o světě nic, než že je naskrze mizerný; pro člověka, kterému není omezenost vrcholem poznání, je to trochu málo. Nenávist, neznalost, zásadní nedůvěra, to je psychický svět komunismu; lékařská diagnóza by řekla, že je to patologický negativismus.“
V předvolebních debatách pochopitelně rozhořčeně křičel kdekdo. I vládu kritizoval kdekdo, a to dost emotivně. Nikdo z velkých hráčů, dokonce ani Fialův arcirival Andrej Babiš, u toho ale nevypadal tak beznadějně negativisticky, nikdo své argumenty neformuloval s tak útočnou bezbřehou hysterií, bez schopnosti shodit sem tam třeba i sebe, usmát se, aniž by za tím musela být nutně jízlivost. Po řeči nikoho jiného jste neměli tak neodbytný dojem, že venku za okny vašeho domova musí probíhat brutální apokalypsa se stovkami tisícovek hladovějících, na které Fialova vláda navíc poslala vraždící mimozemšťany a kanibalské zombíky. U nikoho jiného se vám tolikrát nestalo, že jste při televizní debatě nevěnovali pozornost ani tak obsahu promluvy, jako spíš ježaté dikci.
Čtěte také
Emoce, i ty agresivní a negativní, samozřejmě také patří k politickým zbraním.
Ani s nimi by se to však nemělo přehánět.
Konečná zkrátka tenkou linii akceptovatelného překročila až příliš často. I proto si letos VŘSR nebude spojovat se školními výkresy Aurory a lampionovými průvody, ale se svým politickým pádem. Zaslouženým pádem.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Některé ženy nám daly místo kroužku srdíčko, chlubil se Turek. Macinka představil vyjednavače
Lukáš Hron je aktuálně redaktorem zpravodajského webu CNN Prima NEWS.
