GLOSA: Zrušte volby, už to nedává smysl, když slova politiků mají nulovou hodnotu

Vláda představila svůj „ozdravný balíček“ tak trochu v duchu předvolební kampaně – načasování na za pět minut dvanáct, přítomnost všech šéfů stran a ministrů, chlebíčky pro novináře, heslo Česko ve formě… Marketéři zřejmě poradili, že špatné zprávy pro drtivou většinu obyvatel je třeba prezentovat jako něco veskrze optimistického, radostného. Může to ale zakrýt prostý fakt, že především ODS chladnokrevně porušila slib u jednoho ze svých bytostných témat?

Nechme teď stranou balíček jako celek. Opatření pravděpodobně dopadnou na všechny včetně voličů koalice Spolu, nejvíce však na nízkopříjmové skupiny – zaměstnance a důchodce, jak tvrdí mj. odborový šéf Josef Středula i mnozí ekonomové, a také na živnostníky. Součástí vládního menu je i zvýšení daní z příjmu právnických osob, fyzických osob a z nemovitostí, což – jak ve čtvrtečním pořadu 360° připomněla komentátorka Echa24 Lenka Zlámalová – jsou všechny přímé daně, které máme. A to už jsme jmenovitě u voličů ODS.

ČTĚTE TAKÉ: Politolog: Je to silná káva, slušňák Fiala si to odskáče

Lze si vůbec představit flagrantnější porušení programu politické partaje? Občanští demokraté vznikli jako strana nízkých daní a tenhle totem po celou dobu své existence pečlivě oprašovali. Na každém kongresu se do úmoru jako slovo boží opakovaly takzvané Poděbradské artikuly (dlouhodobý program levného státu a nízkých daní přijatý na kongresu v roce 1998) a jejich deriváty.

Závazek nezvyšovat daně byl i součástí kampaně před posledními sněmovními volbami a premiér Petr Fiala ještě loni v říjnu autoritativně řekl: „Nebudeme zvyšovat daně. Tečka.“ Stejný slib nedávno zopakoval i ministr financí z téže strany Zbyněk Stanjura.

Nejde tu však primárně o občanské demokraty a jejich ideologické fundamenty, snad si to v sobotu vyříkají na ideové konferenci. Jde o princip daleko důležitější. Nedodržování předvolebních slibů je samozřejmě součástí politiky, na to jsme do jisté míry zvyklí. Nedostáváme se však za hranici únosnosti, neposouváme se náhodou už definitivně k nové formě politiky, kde (nepovedený) marketing nahrazuje věcnost? A mají v takové situaci ještě vůbec volby smysl?

Tagy: