Sabovi Kumaritašvilimu se povedlo to, o co jeho bratranec před 12 lety těsně přišel. Zdroj: Getty Images
Ten okamžik celé olympijské hry ve Vancouveru uvrhl do částečné temnoty. Ještě před zahájením akce pod pěti kruhy v roce 2010 při tréninkové jízdě vyletěl z ledového koryta gruzínský sáňkař Nodar Kumaritašvili a narazil do železného pilíře. V nemocnici vážným zraněním podlehl. O 12 let později se za olympijským ohněm vydal jeho bratranec Saba.
Tragický začátek olympijských her ve Vancouveru byl zejména s odstupem času považován za skandální. Zvláště proto, že – jak se ukázalo – byl zbytečný. Šéf organizačního výboru John Furlong byl už rok před startem olympiády varován Mezinárodní sáňkařskou federací, že trať ve Whistleru je nebezpečná.
Sáblíková se z „trojky“ málem odhlásila. Sesypala jsem se, přiznala a Novák brečel
Když jede Martina Sáblíková, bude medaile. Na to si za posledních zhruba 15 let zvykli čeští fanoušci, ale v sobotu po závodě na tři kilometry nemohli být zklamaní, i když to „necinklo“. Zaprvé je rychlobruslařská hvězda mistryní především „pětky“, zadruhé si před startem na olympiádě prošla těžkými chvílemi. I proto čtvrté místo rozbrečelo trenéra legendy Petra Nováka.
Organizační komise však vztyčený prst ignorovala. Nechtěla si dělat další starosti. Z e-mailové adresy jednoho z členů pořadatelské komise byla odeslána tato zpráva: „Nic s tím nemůžeme dělat. Pokud se ale někdy něco stane, bude se psát o rychlosti trati.“
Na dráze ve Whistleru totiž někteří závodníci atakovali rychlost 155 kilometrů v hodině, na předešlých olympijských hrách byla přitom maximální rychlost o dvacet kilometrů v hodině nižší.
Když si teprve 21letý Kumaritašvili přivodil fatální zranění, letěl tratí rychlostí kolem 130 kilometrů za hodinu. V korytě se jeho sáně začaly vrtět, až z nich spadl a pak narazil do železného sloupu. Při tréninkové jízdě, pouhých šest hodin před zahájením her.
Nebylo divu, že někteří závodníci měli strach nastoupit. Už před smrtí kolegy sami upozorňovali na to, že jízda na olympijské dráze může mít neblahé důsledky. Vyšetřování nehody skončilo závěrem, že na vině byla jezdecká chyba a nepředvídatelné okolnosti. Ale aspoň došlo k novým opatřením, která měla dalším „smrťákům“ na olympiádě co nejvíce zabránit.
Na Nodara myslím pořád
Rodina cítila velkou nespravedlnost, přesto na vysoce nebezpečný sport nezanevřela. Saba Kumaritašvili, Nodarův bratranec, je toho důkazem. 12 let poté, co blízký člověk zemřel, se vydal do Pekingu. Shodou okolností je mu nyní stejně jako Nodarovi v době nehody – 21 let. Zkrátka nechtěl narušit velkou rodinnou tradici.
A to od 70. let minulého století, kdy se jeho pradědeček Aleko podílel na stavbě první sáňkařské dráhy v zakavkazské zemi. Je tedy považován za jakéhosi zakladatele tohoto sportu v Gruzii.
A 𝐡𝐢𝐬𝐭𝐨𝐫𝐢𝐜 milestone tainted by tragedy ❤️
— Eurosport (@eurosport) February 6, 2022
Saba Kumaritashvili has become the first Georgian luger to compete at an Olympic Games 🇬🇪#Beijing2022 | #Luge
„Na Nodara myslím. A myslím na něj pořád. Všichni v mé rodině se věnovali sáňkování. A tak jsem nechtěl, aby tento sport po jeho smrti v Gruzii zemřel,“ podotkl Saba po sobotních jízdách na olympiádě. Uvedl, že jeho blízcí ho po tragédii od sportu neodrazovali. Naopak se ho snažili co nejvíce povzbuzovat. Třeba aby si jednou splnil na rozdíl od bratrance olympijský sen, o který Nodar těsně přišel. „Moji rodiče nic nenamítali proti tomu, abych se pustil do sáňkování. Myslím, že to chtěli víc než já,“ vrátil se do minulosti.
V neděli skončil Kumaritašvili na 31. prvním místě za Čechem Michaelem Lejskem. Daleko od medaile, ale o to v tuto chvíli nešlo. Symbolicky dotáhl do konce to, co jeho příbuzný v roce 2010 načal. A stal se prvním gruzínským sáňkařem na olympiádě.
