Hledali živé i mrtvé pod sutinami zřícených domů v tureckém městě Adiyamanu. Pro oba to byl nejnáročnější zásah v životě. Hasič Pavel Viták a jeho čtyřnohý parťák zlatý retrívr Harry Fin v šestihodinových směnách prolézali trosky panelových domů a hledali jakékoliv známky života. A minimálně jeden život zřejmě zachránili.
„Jako první jsme nalezli maminku s dítětem, o kus dál pak bylo dalších osm dospělých obětí,“ vzpomíná Pavel Viták na těžké chvíle při počátečním nasazení v sutinách ihned po příletu na místo tragédie. „Podle neoficiálních informací ale na jednom z míst, které Harry vyštěkal, byla nalezena živá osoba. Propátrávali jsme totiž sutiny i pro další týmy a některé z nich nebyly registrované, takže jejich nálezy se nedostaly do oficiálních statistik,“ vysvětluje zkušený psovod.
ČTĚTE TAKÉ: Co bude s kokršpanělem Lojzou? Po Babišovi psa z útulku využil i Rakušanův resort
V okamžiku, kdy jste se dozvěděl o rozsahu zemětřesení v Turecku, bylo vám jasné, že pojedete? Nebo je těch adeptů mnohem víc?
Jsem členem USAR týmu, takže jsem zvyklý na to, že mám doma sbaleno, a když dostanu povel, musím být do dvou hodin připravený na transport do Prahy nebo do Ostravy. Nebylo ale okamžitě jasné, že pojedu do Turecka, kynologů, kteří mají psy s potřebnou atestací na vyhledávání v sutinách, je víc. Záleží jen na hlavním kynologovi, jak tým poskládá, komu se dovolá, kdo je k dispozici.
Do Turecka nakonec odletělo osm psů různých plemen. Je to, jako když se skládá fotbalový tým z individualit, která má každé své přednosti?
Je to tak, jak říkáte. Tým se skládá podle toho, aby se naplno využilo odlišných vlastností psů. Třeba můj Harry je trochu korpulentnější, pohybuje se v prostoru pomaleji, rozvážněji, ale je možná důkladnější, dokáže zachytit opravdu jemné pachy. Měli jsme tam ale i ohaře, kteří jsou mrštní, snáze se pohybují v rozvalinách nebo německé ovčáky, kteří jsou tvrdší. Bylo ale zajímavé, jak se všichni postupně přizpůsobili tomu prostředí, najednou se z nich stali úplní „bombaři“. Bylo tam mnohem víc pachů, které museli vyhodnocovat, než na co byli dosud zvyklí, takže jeli s čumákem po zemi a pomalu ten terén prohledávali, aby dokázali vyhodnotit, zda to je jen zůstatkový pach, nebo jestli se obnovuje, případně jestli zachytí i dech živého člověka.
Měl jste o Harryho strach?
Samozřejmě jsem se o něj bál, všude střepy, z kusů betonu trčí ocelové tyče, ta suť se celá hýbe. V jedné budově jsme pracovali v horním podlaží, střecha nad námi chyběla, byla tam zaprášená laminátová podlaha, na které to strašně klouzalo. Snažil jsem se ho pokud možno jistit pomocí lana a postrojů, jenže když prolézáte ty trosky, lano se snadno zamotá, takže mnohdy byl na volno a já ho ve vymezeném prostoru držel jen pomocí povelů. To je ostatně jedna z věcí, která se pravidelně přezkušuje v rámci naší certifikace. Pochopitelně se vždy snažíte ten prostor nejprve co nejdůkladněji obhlédnout, ale když třeba psa posíláte do tmavého tunelu, už musíte jen spoléhat na to, že ví, jak tam pracovat.
Jaký dosah má vlastně jeho čich? Jak hluboko může být zavalený člověk, aby ho Harry ucítil?
To se nedá specifikovat. Všechno záleží na tom, jak těmi troskami proudí vzduch, pokud je ta suť neprodyšná, moc toho nezmůže. Tam byly třeba šestipatrové domy, které byly slisované jak harmonika. Proto jsme postupovali na střídačku s bagry a dalšími záchranáři, vždy jsme si nechali nějakou vrstvu odstranit a šlo se znovu.
Jak dlouho Harry udrží pozornost a dokáže hledat?
To je obvykle tak dvacet až pětadvacet minut. Takže za tu směnu byl nasazený tak třikrát, čtyřikrát. Mezi tím se buď cíleně pátralo v místech, které označil anebo se odstraňovala další vrstva. Do toho jsme se zapojovali i my psovodi, zatímco psi odpočívali. Musím ale říct, že mě až samotného překvapilo, jak mazácky to Harry v Turecku zvládnul. Bylo na něm vidět, s jakou jistotou pracuje a že je to pro něj pořád stejné, byl se mnou, byl v práci, a snažil se odvést ten nejlepší výsledek, aby mě potěšil.
Harrymu bude deset, jaká je jeho budoucnost jako záchranářského psa?
Harry už pomalu míří do důchodu. Další certifikaci už s ním podstupovat nebudu. Mám už dalšího psa, ohaře Cookyho, kterému je rok a půl, kterého souběžně cvičím. A musím říct, že ho vlastně učí i Harry. Oba jsou povahově zcela odlišní, Cooky je temperamentní a Harry mu předává ten svůj klid.
USAR tým v tureckém Adiyamanu – ohlédnutí za uplynulým víkendem, záběry a fotky od našeho kynologa mjr. Pavla Vitáka, na videu můžete vidět jeho psího svěřence Harryho při práci. Aktuálně jsou členové USAR týmu nasazeni na sektoru s týmy z USA a Bangladéše. Více info u @hasici_cr pic.twitter.com/jsn5aLRL1z
— HZS LIBERECKÉHO KRAJE (@hzs_lbk) February 13, 2023
