Hašek o bronzu: Snad je to jen první krok. Tým měl i na víc, ale jeden útok na vše nestačí

Do oslav po zlatém Naganu má zisk bronzu z mistrovství světa ve Finsku daleko, nicméně po desetiletém čekání na jakoukoliv medaili z velké akce se vítězný duel se Spojenými státy stal pro mnoho hráčů české reprezentace nezapomenutelným zážitkem. Tak jako pro Dominika Haška triumf před 24 lety na olympiádě. Právě legendární gólman a kandidát na prezidenta hokejového svazu přidal pro CNN Prima NEWS své postřehy po závěrečném vystoupení národního týmu na šampionátu.

„Zápas jsem si pořádně užíval od druhé třetiny, kdy jsme začínali přebírat inciativu a začínalo to vypadat, že máme více ze hry. Snižující gól Jirky Smejkala na 2:3 byl nesmírně důležitý, pak to začínalo vypadat, že Američané odpadají. Nám to vlilo krev do žil. Podle toho pak vypadala třetí třetina.

To byla paráda! Využívali jsme šance, David Pastrňák dosáhl na hattrick, David Kämpf – který do té doby nedal ani jeden gól – se trefil dvakrát. Fantazie a neskutečná dominance.

GALERIE: Když má bronz cenu zlata. Jalonen si vysloužil potlesk od finského publika

Na začátku tisíciletí – v éře po zlatém hattricku – by byly bouřlivé oslavy po vybojovaném bronzu z hokejového mistrovství světa považovány za zbytečný povyk. Nicméně desetileté čekání na medaili proměnilo vnímání nejen u fanoušků, ale také u hráčů. Proto byla po zvládnutém duelu s Američany (8:4) na šampionátu ve Finsku obrovská radost z třetího místa zcela relevantní. Podívat se na ni můžete ve fotogalerii.

Zajímavé je, že na gól při klasické hře pět na pět čekal český tým přes 237 minut, trefoval se jen z přesilovek, nebo do prázdné brány. A najednou zejména ve třetí třetině taková smršť. Ale tak to někdy bývá. Nepadá vám to tam, pak se roztrhne pytel. Škoda, že to nepřišlo v semifinále s Kanadou, kdy také nějaké šance byly. V tomto případě už ale Američané dělali i mentální chyby. Ztráceli potřebnou desetinu vteřiny, aby byli u dorážek první, měli jsme dobré reakce. Hlavně, že je aspoň bronz. Po tom čekání je to vynikající.

Proč to trvalo deset let a zrovna teď se zadařilo? Těžko hodnotit. Řekl bych, že během té doby jsme kolikrát měli mužstvo, které na medaili mělo. Někdy záleží i na štěstí, respektive smůle. Zejména v roce 2019 na Slovensku, kdy jsme prohráli až na nájezdy s Ruskem i přes střeleckou dominanci. Každopádně můžu říct, že i když i teď na mistrovství přišly slabší okamžiky, tým dělal celkově daleko lepší dojem než loni. Dekáda je strašně dlouhá doba, doufám, že se takové čekání už nebude opakovat.

Kari Jalonen se – z mého pohledu – postaral o to, aby byla reprezentace velmi dobře mentálně nastavená. Ale je třeba říct, že dost pomohly individuality. Roman Červenka byl celý šampionát neskutečný. Viděli jsme ho hrát v minulosti, ale teď byl jako úplně vyměněný. Jalonenovi se stoprocentně povedlo, jak sestavil první pětku, ve které hrál Roman s Davidy Krejčím a Pastrňákem. Už delší dobu říkám, že Pasta je jeden ze tří nejlepších střelců na světě. Určitě se od něj očekávalo, že přijede a bude dávat góly. On navíc pozvedl kluky okolo sebe.

Na druhou stranu další formace se moc neprosazovaly. A těžko může na vše stačit jeden útok, pak se stane to, co se stalo s Finy nebo Kanadou. Kdyby se výrazněji ozvali jiní hráči, mohlo to být ještě lepší.

Nicméně i tak bylo vidět, co to pro kluky znamená. Sdílel jsem s nimi radost, když jásali ještě před koncem na střídačce, jak pak na sebe naskákali. Pro ně to bude nezapomenutelný zážitek. Říkám ale dopředu, že je to první krok pro to, aby toto mužstvo pomýšlelo ještě výše.“

Tagy: