Historický skanzen, kde se žije dodnes. Severočeské Zubrnice měly být srovnány se zemí
Skanzen Zubrnice Zdroj: nvmp.cz
Zavedeme vás do skanzenu v severočeských Zubrnicích. Původně chtěli většinu vesnice v minulém století srovnat se zemí, nakonec se ji ale díky pár nadšencům podařilo uchovat, a dokonce i rozšířit.
Vše odstartoval zdejší kostel. Právě ten měl být – podobně jako předtím už několik cenných staveb v Zubrnicích – v sedmdesátých letech odstřelen. Lidé se proti tomu ale začali bouřit a sepsali i petici. To do obce přivedlo Františka Ledvinku z tehdejšího vlastivědného muzea z Ústí nad Labem.
Cenné památky zachránila nemoc bagristy
„Když místo uviděl, tak řekl: ‚To teda ne. Udělám všechno pro to, aby se žádný kostel nezboural,‘ a taky se tak stalo. Kostel byl zachráněn,“ vypráví v pořadu Prima Česko Věra Kmoníčková, ředitelka Skanzenu Zubrnice.
A podobnou historii má i jeden ze zdejších domů, který měl být také srovnán se zemí. Těsně před demolicí ho zachránila nemoc bagristy. „Celé bourání se posunulo nebo pozdrželo a díky tomu se podařilo tu krásnou roubenou stavbu zachránit,“ říká dál Kmoníčková.
Skanzen Zubrnice Zdroj: nvmp.cz
Stavbu se zakladateli skanzenu Františku Ledvinkovi podařilo rychle převést pod nově vznikající muzeum. Dům ale rozhodně nevypadal tak jako teď. Pracovníky skanzenu čekalo hodně práce, než ho dostali do nynější podoby.
„Já si pamatuju, kdy to opravdu sloužilo pro místní JZD jako dům na skladovací prostory, takže z toho původního se nedochovalo opravdu vůbec nic,“ vzpomíná Lenka Pfeiferová, zástupkyně ředitelky skanzenu.
Teď už by ale nikdo z návštěvníků nejspíš netipoval, že nic z vybavení domu není původní. Přesto se tu ale dozví řadu věcí, které jsou typické právě pro místní kraj. Například důvod drážek v parapetech oken. Hospodyně udržovala teplo ve světnici, zatímco venku byla zima. Okna se rosila, takže voda stékala dolů. Drážky ji odvedly do otvoru, který vedl skrz, a stačilo čas od času tu vodu jen z té hranaté nádoby vylít.
Skanzen Zubrnice Zdroj: nvmp.cz
Zubrnický skanzen je velmi unikátní. Nachází se totiž přímo v živé vesnici. Vedle expozic tak najdete i obydlené domy, vysvětluje Kmoníčková: „Tady probíhá normální život. Normálně tady lidi fungují, bydlí, žijí a mezi tím my fungujeme jako muzeum.“
Rozložit, přestěhovat a zase složit
Řada domů v Zubrnicích není původní. Většinu sem převezli z okolních obcí. Jako například mlýn, který je z nedaleké Homole u Panny.
„Táta měl pekárnu, tam pekl chleba. Rohlíky motali ručně, pak si koupili rohlíkový stroj. Mlýn už nejel. Kolo jsme dali na půdu,“ vypráví Ladislav Ptáček, bývalý majitel mlýna.
Ladislav Ptáček v domě vyrostl. Starý mlýn už ale rodina po čase nevyužívala a na pozemku chátral. Proto se ho nakonec rozhodl za korunu darovat skanzenu. Pracovníci muzea ho rozebírali 3 roky. Každou část museli přesně popsat, aby dům o pár desítek kilometrů dál dokázali dát dokupy. A podařilo se. „On se tam přesně hodí, akorát je otočenej,“ hodnotí Ptáček.
Podobných darovaných domů má skanzen rozložených ještě několik. Postavit je na novém místě ale přijde na několik milionů korun a na to bohužel muzeum v tuto chvíli nemá finance. Podpořit je ale můžete i vy – například tím, že se do skanzenu vydáte. Otevřeno mají každý den kromě pondělí.
Čtěte také
