Hlavním nádražím v Praze denně projde kolem 70 tisíc lidí a jde s přehledem o nejrušnější železniční stanici v Česku. Vystupoval a přestupoval tu kde kdo, ale málokdo prozkoumal celou secesní budovu. A právě teď je ideální čas vzít vás do míst, kde jste dozajista nebyli. Finišuje právě kompletní rekonstrukce.
Ročně tudy projde až 30 milionů lidí. Hodně Čechů proto může tvrdit, že na pražském Hlavním nádraží bylo a budovu zná. Třeba zdejší nástupiště. Jenže existují části, kde současní cestující asi ještě nebyli. Například severní křídlo, dříve zpustlé, poté prázdné a nakonec nákladně restaurované. Díky tomu může být skutečnou ozdobou hlavního nádraží. Zejména takzvaný Sloupový sál s mozaikami symbolizujícími roční období. „V tomto prostoru vzniká business lounge s řízeným přístupem. Právě pro tento prostor a kavárnu hledáme nyní provozovatele. Zde budeme poskytovat cateringové služby na té nejvyšší možné úrovni,“ říká Nela Friebová, mluvčí Správy železnic.
Spor kvůli nahotě i zazděný znak Československa
Že zrovna v těchto prostorech vznikne VIP salonek je roztomilým paradoxem. V minulosti šlo totiž o restauraci třetí třídy pro ty nejméně movité pasažéry, a to navzdory zdejšímu honosnému interiéru. „Do těchto prostor mohli přijít i náhodní kolemjdoucí. Byl to taková prostor, který byl i malým podsvětím. Ta restaurace byla na druhém místě v Praze, kde se vytočilo nejvíce piva. Za dva dny tu bylo vytočeno 43 hektolitrů. Samotné severní křídlo je nejstarší z celé budovy a už o jeho fasádu se vedl boj,“ vykládá historik Českých drah, Tomáš Bezouška v pořadu Prima Česko. A ve vyprávění pokračuje: „Když se podíváme, tak na tom plášti budovy se nacházejí sochy od Vladislava Šalouna a Stanislava Suchardy a mají odkryté přirození. Katolická církev byla proti, požadovala sochy obléknout nebo odstranit, ale nahota nakonec zvítězila.“
ČTĚTE TAKÉ: České bankovky tisknou v nenápadné budově v centru Prahy. Zaměstnanci nesmí mít ani mobil
Ale vraťme se zpět do interiéru severního křídla. Tam byly totiž i lepší restaurace, a to pro první a druhou třídu. Sem už se cestující bez jízdenky nedostali a vyžadoval se i společenský oblek. A právě tady nalezli restaurátoři poklad. Znovuobjevený znak Československé republiky, který je zajímavý tím, že vznikl ještě před vznikem samotné republiky. Jde tedy o jakýsi první nástřel, jak by mohl znak naší země vypadat. „Nebylo úplně poznat, co to je. Tak jsme to centimetr po centimetru skalpelem začali očišťovat. Právě proto mě baví moje práce. Protože nejdřív vidíme tu nejvíc znečištěnou věc, a pak když to zrestaurujeme, tak se na to podíváme a řekneme si: ,To je krásné,‘“ sdílí své nadšení Monika Černeckyté, restaurátorka.
Ve velkém sále zanedlouho zmizí lešení a bude se pracovat jen ve spodních partiích obří místnosti. Je až neuvěřitelné s jakou přesností a precizností restaurátoři pracují. Zvlášť když zjistíte, kolik indicií ze začátku měli – jen jedinou fotku.
Hotovo má být do konce roku
Velký sál zůstane dál pod dohledem Správy železnic. „Budeme ho využívat pro kulturní účely, pro akce, pro jednání na nejvyšší úrovni a pro tyto účely ho budeme i pronajímat,“ mluví o budoucích plánech Nela Friebová. A přidává i informace o dvoupatrové kavárně, do jejíhož spodního patra se bude vcházet přímo z podchodu na nástupiště. „Je přesně nastaveno, že tady bude určitý typ vybavení, které se nesmí měnit. Nebo je i přesně daný název Fouyer café, ani to se nezmění.“
