Jakub Galvas na fotografii slavící s Matějem Stránským přišel velmi nešťastně o hokejový šampionát. Jak ale sám říká, s nepřízní osudu se vyrovnal rychle. Zdroj: Profimedia.cz
V druhé polovině května měl spolu s českými hokejovými kumpány nabrat směr Lotyšsko. Jenže nešťastné zranění v posledním střídání předposledního utkání před mistrovstvím světa obránce Jakuba Galvase vyřadilo ze hry. Místo snahy o zlomení medailového prokletí „nároďáku“ musel řešit zlomeninu ruky. A tak nezamířil do Pobaltí, ale na dovolenou do Dubaje, odkud po očku sledoval, jak si bez něj vede tým Filipa Pešána.
Jakub Galvas se před dvěma roky vydal z Olomouce do Finska, kde pořádně pevně chytil šanci za pačesy a v dresu klubu Mikkelin Jukurit vystřihl dvě povedené sezony. Díky tomu podepsal nováčkovskou smlouvu s Chicagem Blackhawks a říct si o šanci v týmu chtěl i výkony na mistrovství světa.
MS hokej 2024
Formu měl, což ukazoval v přípravných duelech. Letenku do Lotyšska prakticky držel v rukách, ale pak přišel zápas na Českých hokejových hrách se Švédskem.
„Bylo to moje poslední střídání, do konce základní hrací doby zbývaly zhruba tři minuty. Stav 2:2 a já viděl, že jeden ze Švédů dostává přihrávku na ránu z první. Chtěl to prostě vybombit. Já byl v dráze střely, takže jsem věděl, že tam budu stát, ať se děje, co se děje,“ říká brzy 22letý bek v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Ostrá pumelice ho stála účast na šampionátu v Rize, kde Češi marně bojovali o získání první medaile od roku 2012. Po čtvrtfinálové prohře 0:1 s Finy se čekání zase o něco natáhne.
Napřed ale k vám. Dokázal jste hořkou stopku pro šampionát vstřebat rychle?
Mrzelo mě to samozřejmě hodně. Ale musím říct, že jsem to vstřebal poměrně rychle, protože tohle jsem nemohl nijak ovlivnit. Střelu jsem zkrátka chtěl zblokovat, bohužel mě to trefilo do špatného místa. Hned na začátku jsem si řekl, že tohle není moje chyba a byl jsem s tím smířený, nechtěl jsem být zbytečně skleslý. Lidé kolem mě říkali, že třeba mi tím někdo chce naznačit, že tělo je unavené a přihodí se mi něco dobrého. (úsměv)
V kom jste po nešťastném vypadnutí ze hry o šampionát našel největší oporu? Ve svém otci (Lukáš Galvas, bývalý extraligový hráč s více než 1 000 starty v extralize, pozn. red.)?
V těchto věcech se mnou vždycky nejvíce mluví přítelkyně. Když se třeba nepovede zápas, přijde za mnou, že o tom nechce slyšet. Což mi pomáhá, protože pak konverzujeme o jiných tématech a hokej dostanu z hlavy. Ale samozřejmě i rodina je pro mě velkou podporou.
Samozřejmě, bylo to ještě před finální nominací, ale asi jste cítil, že máte důvěru trenéra a vaše šance na účast na MS jsou více než vysoké?
Sám jsem byl překvapený, jaký progres jsem u sebe viděl od doby, kdy jsem poprvé hrál za reprezentační áčko pod panem (Josefem) Jandačem. Věřil jsem, že minimálně v roli náhradníka se do Rigy podívám, že mám na finální nominaci.
Na začátku května jste podepsal nováčkovskou smlouvu s Chicagem Blackhawks. Kdy jste měl původně do zámoří letět a jak moc zranění změnilo vaše plány?
Naštěstí to byla běžná zlomenina, nic složitého, nebyla potřeba operace. Vychází to tak, že za dva týdny bych měl mít sádru dole. A dokonce už od pondělí začnu trénovat na „suchu“. Ze zámoří jsem dostal e-mail, že letos nováčkovský kemp vůbec nebude, proběhnou jen určité videokonference na dálku. Na hlavní kemp bych měl normálně jet, ale přesné datum ještě nevím.
Obdivuju Finy za to, jak dřou
Teď k českému týmu. Kolik zápasů „nároďáku“ na mistrovství světa jste měl možnost v Dubaji vidět?
Snažil jsem se, ale na dovolené je to trochu složitější. Zvlášť když ve Spojených arabských emirátech nefungoval ani přes internet český přenos. Takže jsem se zápasy snažil v nouzi naladit aspoň přes Youtube. (smích) Podíval jsem se vždycky na nejdůležitější utkání, a to třeba jen na dvě třetiny. Až čtvrtfinálový zápas s Finy jsem viděl důkladně, protože už jsem byl zpátky v Česku.
Tak si o tomto zápase pojďme popovídat. Hokejovou krásou možná Finové neoslní ze všech týmů nejvíc, ale v pracovitosti se jim na šampionátu asi málokdo vyrovná, jsou ohromně nepříjemní. Souhlasíte?
Je to úplně přesně tak. Jsou strašně zarputilí a i ve čtvrtečním zápase bylo vidět, jak ohromně těžké je překonat jejich obranu. Finové jsou jedineční v tom, že tento systém dokážou držet celých 60 minut. Pro oko diváka to asi nebylo příliš hezké utkání, ale hlavně Finy musím pochválit. My jsme si toho moc nevypracovali, až snad na úplný konec.
Co jsem byl ve Finsku, poznal jsem, jak tamní kluci makají. I když jsme se připravovali bez trenérů, všichni jeli naplno. Čekal bych v takovou chvíli nějaké vydechnutí, ale kapitán zavelel a jelo se. (úsměv) Mají to v nátuře. Sedělo mi to a obdivuju je.
Nejlepší pasáž českého týmu přišla v samotném úvodu. Neříkal jste si, že je jen otázkou času, kdy tam padne gól?
Vstup byl skvělý. Kluci výborně makali, přihrávky létaly rychle. Je škoda, že z toho nic nevytěžili. Ale opravdu mi přišlo, že Finové hráli pořád stejně – výborné bránění středního pásma. Když dali gól, ještě více je to uklidnilo. Škoda, že to nevyšlo. Klukům jsem fandil.
Pro oko diváka to asi nebylo příliš hezké utkání, ale hlavně Finy musím pochválit. My jsme si toho moc nevypracovali, až snad na úplný konec.
Co českému týmu podle vás chybělo k tomu, aby trochu rozdrobil účinný obranný val, byl častěji nebezpečnější?
Jak jsem o tom tak přemýšlel, říkal jsem si, že je to proti Finům na širším hřišti složitější. Když jsme s nimi předtím hráli na úzkém ledě, bylo to něco jiného (při Českých hokejových hrách v O2 areně, pozn. red.) – nahodíte si puk za obranu a máte všechno blíž, můžete je hned dojet. Forčekink na širším kluzišti je proti takovým hráčům složitější. Ale těžko říct, teď už je to jedno. Trenér podle mě zkusil všechny možnosti a bohužel to nezabralo.
Jakub Galvas na puku při zápase Euro Hockey Tour s Ruskem Zdroj: Profimedia.cz
Tohle mistrovství je opravdu zvláštní
Jak moc dobře jste měl načtený finský tým skrze dvouleté angažmá v dresu Jukuritu?
Ať by tam byl kdokoliv, jejich hokej by furt vypadal stejně. Čekal jsem, že budou silní v obraně, předváděli to během sezony pořád. Asi to chce otáčet rychle hru, aby se nestihli zformovat. Podle mě ani žádné velké změny ve hře dělat nebudou, vyhovuje jim to.
Jsou podle vás Finové teď největším favoritem na celkové vítězství hokejového šampionátu?
Mají velkou šanci. Teď v semifinále je čeká Německo, měli by potvrdit roli favorita. Podle mě si za tím jdou.
Ale víme, jak je to na tomto mistrovství s rolí favoritů…
Tohle mistrovství je opravdu zvláštní. Ukázala to i naposledy Kanada. Ve skupině se jí absolutně nedařilo, najednou je po zvládnutém čtvrtfinále s Ruskem mezi nejlepší čtyřkou. Může se stát opravdu všechno. Je škoda, že náš tým nepředvedl něco podobného. Také jsme se poměrně těžko dostali do čtvrtfinále. Pokud bychom to zvládli, mohlo se to celé obrátit.
Budete teď Finům držet palce?
Asi bych jim víc držel palce, kdyby tam byl někdo od nás z Jukuritu. Nicméně působení ve Finsku jsem si opravdu užil a určitě je to země, ke které mám ze všech semifinalistů nejblíže.
Přirostlo vám Finsko za dva roky k srdci?
Musím říct, že vše tam bylo naprosto bez problémů. Hned jsem dostal byt i auto, cokoliv, co jsem potřeboval, jsem měl. Postarali se o mě hezky. A celkově, krásná příroda okolo, lidé moc příjemní, takže za mě bylo Finsko opravdu skvělé. Kdyby třeba někdy odtamtud přišla nabídka, určitě bych se rád vrátil.
Narodil jste v roce 1999, kdy probíhala nejslavnější éra českého hokeje – jen pár týdnů po prvním triumfu v rámci zlatého hattricku. Teď je jisté, že na jakoukoliv medaili ze světového šampionátu budeme čekat minimálně 10 let. Jak toto vnímáte? Každý rok se říká, že už se to musí zlomit. A ono pořád nic.
Není to vůbec příjemné, myslím si, že hokej v Česku pořád žije, možná je v oblíbenosti před fotbalem. Pro fanoušky musí být hodně těžké, že už se čeká na medaili takhle dlouho. Ale já pořád věřím, že se ze špatných výsledků ponaučíme a ještě přidáme v úsilí. Za pár let můžeme být opět mezi top týmy.
Motivuje vás fakt, že to trvá už takhle dlouho, k tomu, ještě se posunout a být jedním z těch, kdo třeba příště zlomí tohle prokletí?
Je to motivace pro všechny hráče – každý si podle mě řekne, že teď budeme ten tým, který ukončí čekání.
