Hráč, který byl 78 minut mrtvý. Nevěřil jsem, co se stalo, vzpomíná na děsivý večer Muamba

Po 40 minutách čtvrtfinálového duelu FA Cupu mezi Tottenhamem Hotspur a Boltonem začal mít mžitky před očima, spoluhráče i soupeře viděl dvojmo. Pak se skácel na zem. V té době bylo Fabriceovi Muambovi pouhých 23 let a se srdcem neměl žádný problém. Ostatně jinak by nemohl hrát za klub, který tehdy působil v Premier League.

Jenže během utkání na stadionu Tottenhamu jeho srdce vypovědělo službu. Desetitisíce fanoušků na tribunách White Hart Lane a miliony diváků u televize rázem viděly v přímém přenosu boj o život.

„Doktore, když jsem byl v nemocnici, myslel jste si, že se ještě probudím?“ tázal se Muamba po více než devíti letech v rozhovoru pro Sport Bible. Otázku směřoval na Jonathana Tobina, někdejšího klubového lékaře Tottenhamu, jenž byl jednou z mnoha osob, která 17. března 2012 zachraňovala fotbalistovi narozenému v Demokratické republice Kongo život.

„Ne. Nemyslel jsem si, že se znovu probudíš, příteli. Nikdo si to nemyslel.“

„Myslíte to vážně?“

„Byl jsi mrtvý na 78 minut. V jednom případě z milionu to dopadne dobře.“

Opravdu ho tady před zraky všech budeme resuscitovat?

Aby se někdo bez následků dostal z toho, co potkalo Muambu, nelze skutečně pojmenovat jinak než zázrak. „Opravdu nikdo nečekal, že po svých vyjde z nemocnice. Každý si myslel, že bude mít poškozený mozek, případně bude nějakým způsobem trvale postižený. Pokud to vůbec přežije. Když se zeptáte kardiologa, nikdo se plně nezotaví ze srdeční zástavy, která trvá 78 minut. Nikdo,“ vysvětluje Tobin.

Hodiny začaly tikat ve 41. minutě utkání, když byl stav 1:1. Muamba se cítil divně a… „Najednou zničehonic rána. Byl jsem na trávníku. To bylo naposledy, co jsem byl fotbalista.“

Muamba spadl na hřiště hlavou dolů. Hýbal se jen minimálně. Režie přenosu rychle přesměrovala záběry jinam. Bylo jasné, že nejde pouze o nějaké běžné svalové zranění. Jako první se k hráči dostal fyzioterapeut Boltonu Andy Mitchell, hned za ním následovali také medici Tottenhamu Shabaaz Mughal a zmiňovaný kolega Jonathan Tobin.

„Když jsme dorazili, Fabrice už byl v bezvědomí,“ vzpomíná. „Podívali jsme se s kolegou na sebe a hlavou nám běželo: ‚Opravdu budeme někoho resuscitovat před 36 000 fanoušky a miliony diváků u televizí?‘ Také jsem si říkal, co když se probudí a řekne: ‚Co to, chlapi, sakra děláte?‘ Ale pak nám došlo, že to musíme udělat.“

Mughal začal se srdeční masáží, která trvala 67 vteřin. A pak už úřadoval defibrilátor. Vše fungovalo až překvapivě rychle. „Už po minutě a 17 vteřinách dostal první šok. Odehrálo se to daleko rychleji, než kdyby se něco podobného stalo například v supermarketu,“ poznamenal Tobin.

Ten posléze aplikoval dýchání z úst do úst. To se dělo ve chvíli, kdy lidé na stadionu na severu Londýna začali skandovat Muambovo jméno a hrobové ticho na chvíli zmizelo. I tak fanoušci mohli jen těžko tušit, jak moc je situace vážná. I když leccos napovídala gesta většiny hráčů, kteří se drželi za hlavu a nevěřili tomu, čeho jsou svědky.

Zápas mezi Tottenhamem a Boltonem rozhodčí Howard Webb z pochopitelných důvodů předčasně ukončil s tím, že se dohraje jindy. „Nikdo nevěděl, co má dělat. Pamatuju si, že pár kluků brečelo,“ vybavuje si bývalý stoper Boltonu David Wheater.

Po 38 minutách od kolapsu a po 15 neúspěšných elektrických šocích dorazila záchranka s Muambou do nemocnice London Chest Hospital. Ve voze s ním seděl i kardiolog Andrew Deaner, který se na utkání přišel podívat jen díky tomu, že jeho synovec nemohl, a tak dostal vstupenku gratis. Když viděl, co se odehrává na trávníku, opustil svoji sedačku na tribuně a rozhodl se v záchraně mladého života pomoct, jak to jen půjde.

V nemocnici se doktoři snažili restartovat srdce Muamby dalších 40 minut, a to i za pomoci dalších 15 výbojů. Poté, co byl 78 minut prakticky mrtvý, začal srdeční sval zázračně spolupracovat.

Byl tu i Messi

Lékaři Muambu uvedli do umělého spánku, druhého dne se hráč probudil a absolutně netušil, co se v předchozích desítkách hodin odehrálo. „Když mi říkali, že jsem měl srdeční zástavu, myslel jsem si, že si dělají srandu. Řekl jsem jen: ‚Ten byl dobrej, co se doopravdy stalo?‘ Brzy jsem si ale uvědomil, k čemu došlo. Stavilo se za mnou spoustu lidí, které jsem předtím dlouho neviděl, chtěli se poptat, jak se mi daří.“

Když za ním přišla skupina spoluhráčů, vyfabuloval si před nimi historku, že ho svojí návštěvou poctil i hvězdný Lionel Messi. Až manželka Muamby Shauna musela fotbalisty v úžasu přesvědčit, že žádný Messi nemocnici nenavštívil.

Mezitím týmy z Premier League před zápasy oblékaly trička s nápisy „Brzy se uzdrav, Muambo“, „Myslíme na tebe, Fabrici“ nebo „Modleme se za Muambu“.

Muamba se domů dostal po čtyřech týdnech. Jak sám uvedl, neměl ani tak fyzické potíže jako spíše psychické. Přiznal, že byl velmi náladový, což odnášeli lidé v nejbližším okolí, a tak vyhledal pomoc psychiatra, kterému se ze svých pocitů pořádně vypovídal.

Stále věřil, že by se ještě mohl vrátit na hřiště, ovšem v srpnu – pět měsíců po dramatu na White Hart Lane – vydal prohlášení, ve kterém na doporučení doktorů oznámil konec kariéry. „Hlavní je, že žiju, a za to ještě jednou krom Boha musím poděkovat i záchranářům, kteří mi pomohli,“ uvedl v oznámení.

Ještě předtím poznal, jak je pro něj těžké účastnit se fotbalu pouze na tribuně. Původně měl být součástí britského týmu pro olympijské hry, které se v roce 2012 konaly v Londýně. 26. července se tedy zašel podívat, jak se daří jeho kolegům v utkání proti Senegalu. Ale pro Muambu to bylo utrpení. „Vzal jsem si mikinu s kapucí, aby mě nikdo nepoznal. Už jen sledovat rozcvičku bylo bolestivé. A po pěti minutách zápasu jsem chtěl jít domů, zkrátka bylo pro mě strašně těžké se jen dívat. V hlavě jsem měl, že bych měl hrát na hřišti. Nebyla to ničí chyba, ale pro mě šlo o opravdu hořkou pilulku.“

I teď, ve 32 letech, se občas potýká s psychickými obtížemi. „Bojím se, že mě to potká znovu,“ podotkl Muamba. Ale jinak je nesmírně vděčný za to, že stále může žít. Proto nijak nelenil a našel si věci, díky kterým se po předčasném konci kariéry nenudí.

Získal bakalářský titul v oboru sportovní žurnalistika, pak si opatřil potřebné licence pro trénování a ve třetiligovém týmu Rochdale AFC vedl mládež. Teď coby člen nejstarší sportovní odborové organizace na světě – Asociace profesionálních fotbalistů – rozdává otec čtyř dětí rady hráčům.