Adam Hloušek hrál za fotbalovou Slavii Praha i polskou Legii Varšava. Přiznává, že neví, kterému klubu bude fandit v posledním kole kvalifikace o postup do Evropské ligy. „Oba týmy jsou mojí srdeční záležitostí,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS před prvním vzájemným kláním ve čtvrtek od 19:00 hodin v Praze.
Hloušek věří, že se na odvetu příští týden ve Varšavě dostane. Neměl by to tak daleko. Jen 280 kilometrů ze svého nového působiště, které se nachází opět v Polsku. Od července bývalý český reprezentant působí v klubu Bruk-Bet Termalica Nieciecza. Se smíchem přidává, že se vstupenkou by snad problém mít neměl. S Legií totiž získat tři ligové tituly, dvakrát vyhrál Polský pohár a nastoupil do čtyř zápasů Ligy mistrů, včetně toho památečního proti Realu Madrid, který skončil ve Varšavě remízou 3:3.
Hloušek popisuje, jaký je rozdíl mezi Slavií a Legií i to, proč přece jen přestoupil z německé bundesligy do „neznámého Polska“. Mluví také o životní úrovni a čím si ho sousední země na severu získala.
Tři a půl roku jste působil v Legii Varšava. Jaké máte na toto angažmá vzpomínky?
Jen krásné, žádnou zápornou. Celé se to vyvedlo tak, že to ani lepší být nemohlo. Snad jen, že jsme v poslední sezoně nezískali titul, který by byl čtvrtý v řadě a tím bychom překonali rekord. Za tři a půl roku, co jsem byl v Legii, tak se udělalo hodně práce. Získali jsme tři tituly, dvakrát vyhráli Polský pohár a k tomu hráli základní skupinu Ligy mistrů. Když jsem do Varšavy přicházel, tak jsem v žádném případě nečekal, že se nám takto bude dařit.
Jak jste se do Polska vlastně dostal? Vždyť jste tam odcházel z bundesligového VfB Stuttgart. Nebral jste to jako krok zpět ve vaší kariéře?
Upřímně přiznám, že když se ozvala Legia, tak jsem váhal, díval jsem se na to jako na neznámé Polsko a neznámou soutěž, přestože jsem věděl, že jde v Polsku o výjimečný klub. Samozřejmě mě nahlodávalo i to, že jsem měl platnou smlouvu v bundeslize. Ale rozhodl přístup vedení Legie. Skoro každý den mi volali, přesvědčovali mě, popisovali mi, jakou cestou chtějí jít. Až jsem došel k závěru, že tam půjdu. Vše znělo tak pozitivně, že by byla škoda to nezkusit.
A potvrdilo se to všechno?
Ano. To, co mi říkali a kvůli čemu jsem se nakonec rozhodl, tak se vše splnilo. Takže bych byl hloupý, kdybych řekl, že tohoto kroku lituji.
Adam Hloušek (32 let)
Český fotbalový obránce, momentálně působící v týmu polské nejvyšší soutěže Bruk-Bet Termalica Nieciecza.
Narodil se v Turnově, do profesionálního fotbalu vstoupil v Jablonci nad Nisou, odkud zamířil do Slavie Praha. Celkem čtyři a půl roku působil v německých klubech 1. FC Kaiserslautern, 1. FC Norimberk a VfB Stuttgart.
Nejúspěšnější část kariéry prožil v polském Legii Varšava, za kterou odehrál 138 soutěžních utkání, včetně Ligy mistrů. Získal s ní tři ligové tituly a dvakrát vyhrál Polský pohár.
Nastoupil v sedmi utkáních za českou reprezentaci.
Co jste o Legii věděl před tím, než jste od ní dostal nabídku?
Že je to klub s velkou historií. To, že se na ni každý chce vytáhnout a že největší derby bývá s Lechem Poznaň. A pak, že má skvělé fanoušky, což říká skoro každý, kdo o ní mluví.
A co byste řekl po třech u půl letech. Co je Legia a Varšava?
Že je to jeden celek. Celé město žije Legií a Legia je jeho neodmyslitelnou součástí. Když jsem odcházel, loučil jsem se s tím, že mi bylo ctí za Legii hrát. Všude jsem cítil hrdost. Dokonce si myslím, že pro lidi z Varšavy jde o určité náboženství.
Dá se Legia Varšava porovnat s některým českým klubem? Ať věhlasem, podmínkami, základnou…
Co se týká podmínek, tak to překonává vše, co v Česku je. Legia postavila nové tréninkové centrum, které nemá ve střední a východní Evropě konkurenci. Předčí to i zázemí Sparty na Strahově a mají výrazně více hracích ploch na trénink než Slavia. A to nijak nechci shazovat podmínky Slavie, které jsou také na výborné úrovni. A co se týká věhlasu, tak Legia je na tom podobně jako Slavia a Sparta. Samozřejmě také historií. Samostatnou kapitolou jsou fanoušci, které bych přirovnal ke slávistickým.
V čem?
Musím říct, že jsou prostě neuvěřitelní. Měl jsem vždy husí kůži, když jsem nastupoval na zaplněný stadion. A všichni, kteří z Česka přijeli na návštěvu, tak říkali, že něco takové ještě v životě neviděli. Že takovou atmosféru ještě nezažili.
Objevila se informace, podle které by měla mít Legia zavřenou vyhlášenou tribunu Żyleta pro odvetu se Slavií. Pokud by se tak stalo, jak by to mohlo mít dopad na oba týmy?
Slavia je na podobně plná hlediště a bouřlivé atmosféry zvyklá, má s tím za poslední roky zkušenosti. Proto by diváci asi víc chyběli Legii. Ale hlavně by to byla škoda, protože by všichni přišli o skvělou atmosféru. Ale vybavuji si, že jsem během svého angažmá v Legii zažil ještě horší věc, když nám na domácí zápas s Realem Madrid v Lize mistrů zavřeli celý stadion a hráli jsme bez diváků. Ale zase takový dopad to nemělo, protože jsme remizovali 3:3. (Smích)
Čím je Legia v Polsku tak unikátní?
Hlavně tím, že všichni chtějí hrát v Legii, ale všichni ji nenávidí. Celé Polsko na ni nadává, že prý má privilegia, že ji všichni nadržují. Ale ono to tak není. Poznal jsem to na vlastní kůži, protože každý hrál proti Legii tak, jako kdyby mu šlo o život. Svou roli může hrát i to, že ani v Polsku se úspěch neodpouští. K tomu ještě přistupuje i to, že Legia bývala vojenským klubem, že vždy měla dost peněz, takže získávala nejlepší hráče a každý jí to dával a pořád ještě dává takzvaně sežrat. Když někdo v lize vyhraje na Legii, tak to oslavuje celé Polsko. Pro ostatní je to svátek, že Legia prohrála.
Do Legie jste přicházel z Německa, z bundesligy. Jak jste si zvykal na jinou životní úroveň, na odlišné ekonomické podmínky?
Nemusel jsem si zvykat, nebylo to tak odlišné. Kdo v poslední době nebyl v Polsku, tak možná neuvěří a nepochopí. Tvrdím, že Poláci jsou nyní hodně před námi Čechy, co se týká životní úrovně. Takže to nebyl ani z Německa krok zpátky. Dovolím si říct, že se mi v Polsku líbilo víc než v Německu.
Všichni chtějí hrát v Legii, ale všichni ji nenávidí. Celé Polsko na ni nadává, že prý má privilegia, že ji všichni nadržují. Ale ono to tak není. Poznal jsem to na vlastní kůži, protože každý hrál proti Legii tak, jako kdyby mu šlo o život.
A finance?
Protože jsem šel do Legie, tak to žádná velká změna nebyla. Zvlášť když jsme hráli pořád o titul, postoupili do Ligy mistrů. S tím přišly i nějaké bonusy. Nevnímal jsem to tak, že bych si měl finančně pohoršit. Zvítězila touha zahrát si skoro ve třiceti letech Ligu mistrů. Když jsem byl v bundeslize, v Norimberku a ve Stuttgartu, tak jsem o tom ani nepřemýšlel, protože jsem věděl, že tam šance není. Takže jsem se ani příliš nerozmýšlel, když přišla nabídka Legie.
Dá se tedy porovnat Legia platově se Slavií či Spartou?
Klidně. Platy jsou tam na polské poměry vysoké. Pamatuji si, že jsme v týmu měli hráče, který bral v přepočtu přes milion korun měsíčně. Ano, podepsaly se na tom i odměny za Ligu mistrů. Ale za poslední rok a půl se i kvůli pandemii koronaviru dost změnilo. Co vím, tak už ani Slavia to nyní finančně nijak „nepřehání“. Všichni se poučili, hlídají výdaje a u obou klubů je a bude patrné, že bez peněz z Ligy mistrů je to jiné. I proto jde pro oba o klíčový dvojzápas, aby hráli aspoň Evropskou ligu.
Jak se žije fotbalistovi Legie ve Varšavě? Mohl jste jít do restaurace, nakupovat, pohybovat se po městě?
Dobře. Ne, ne, není to tam třeba jako v Itálii. I když má Varšava dva miliony obyvatel, tak mě lidé poznávali, věděli o mně. Hlásili se ke mně, ale vždy v dobrém. Když jsem byl v restauraci, skoro vždy přišel majitel, zeptal se, jestli je všechno v pořádku, přátelsky se pobavil. Když jsme nakupovali, byli lidé velmi příjemní, nezažil jsem jediný problém. Pro mě byl život ve Varšavě fantastický.
Dovolíte si říct, že působení v Legii bylo nejlepším angažmá ve vaší kariéře?
Co se týká úspěchů, pro které se taky fotbal dělá, tak ano. Ale abych se do Legie dostal, tak jsem si musel udělat jméno. A to by nebylo bez Slavie, jen díky tomu jsem se mohl hrát v bundeslize. A kdo má téměř 100 startů v bundeslize, tak se na něj zájemci už dívají jinak, dveře jsou otevřenější, než kdybych přicházel třeba z české ligy. Poznal jsem to i v minulé sezoně, kdy jsem šel do 1. FC Kaiserslautern, sice do třetí německé bundesligy, ale mladí kluci na mě koukali, ne snad jako na boha, ale jako kdybych byl hvězda. Přitom nejsem. Ale když zjistili, že jsem hrál Ligu mistrů, tak to pro ně bylo velké překvapení. Pořád se mě vyptávali, s kým jsem hrál, proti komu, koho jsem bránil. I to mě utvrzuje v tom, že jsem tehdy udělal správně, že jsem do Legie šel a Ligu mistrů si zahrál.
K fotbalistově životu patří při střídání zemí také učení se jazyků. Jak rychle jste zvládl polštinu?
Myslím, že rychle. Po dvou měsících v Legii jsem neměl skoro žádný problém. A teď po návratu do Polska je to pro mě přirozený jazyk. Jasně, nějaké slovíčko ještě neznám, ale mluvím plynule, troufnu si i na debaty, které nejsou o fotbale.
Máte to tak i s němčinou?
Protože jsem tam byl také dlouho, celkově dokonce o rok více než v Polsku, tak je to podobné. Když jsem se po čtyřech letech vracel do Německa, byl jsem zvědavý, co se stane. Přiznám, že jsem potřeboval pár dnů, abych se do toho takzvaně dostal. A pak to šlo. Ale polština mi je bližší.
Jak podle vás dopadne dvojzápas Slavia–Legia? Kdo postoupí?
Už se mě na to ptalo hodně lidí, hlavně tady v Polsku. Myslím, že oba zápasy budou vyrovnané a bojovat se bude o postup až do konce odvety. Ale přece jen víc procent bych dal na postup Slavie, protože má více zkušeností z pohárových zápasů. K tomu má kádr, který je delší dobu pohromadě. Ale Legia v tomto přestupním období hodně posílila, myslím, že je kompaktnější a má skutečně skvělé hráče. Svou roli u ní hraje i motivace vrátit se do pohárů.
Komu budete fandit? Zvlášť protože jste prošel oběma kluby.
(Smích) No právě. Oba jsou pro mě srdeční záležitostí. Ne, fakt na to neumím odpovědět. Pojmu to tak, jak se říká, ať vyhraje fotbal, padá hodně branek a nakonec postoupí ten lepší. A ten druhý, ať se nemá za co stydět.
