Superkráva i Kreml na kolech. Hrdiny průvodů byly za komunismu bizarní alegorické vozy

Prvomájové oslavy byly za komunistických časů nerozlučně spjaty s organizovanými monstrózními průvody pracujících, jimiž demonstrovali svoji oddanost vládnoucímu režimu. Zejména v raných letech bolševické diktatury se tak zhusta dělo i za účasti nápaditě ztvárněných alegorických vozů. Připravili jsme galerii některých zvláště zdařilých kreací.

Za raného socialismu musela být radost především vážná či organizovaná a za vtipem se vždy mělo skrývat ideologické sdělení nebo světonázorová poučka. V tomto duchu se přistupovalo i k tvorbě prvomájových alegorických vozů, které měly s určitou dávkou angažovaného humoru a kreativity vypíchnout buď některé z aktuálních režimních hesel, nebo třeba závazek závodu k překročení plánu.

K TÉMATU: ON-LINE: Prvomájový protest Chceme mír! skončil fiaskem. Na demonstraci nikdo nedorazil

Dlouhá tradice

Alegorické vozy, tedy valníky s tematickou výzdobou vyrobenou ze všeho možného, co je zrovna po ruce včetně živých lidí, se při různých slavnostních příležitostech objevovaly už od středověku. Tehdy byly součástí pašijových her a výzdobu zajišťovaly jednotlivé cechy. V Londýně se od 16. století pořádá Lord Mayor's Show, které se účastní dekorativní vozidla a lodě. Soutěž o nejoriginálněji a nejefektněji vyzdobený alegorický vůz je tradiční součástí velkých karnevalů, například v italském Viareggium, brazilském Riu nebo neworleanském Mardi Gras.

Svou velkou dějinnou úlohu ale sehrály právě v rámci oslavy Svátku práce i v komunistických zemích. U nás tento svérázný druh umění dosáhl svého úderného vrcholu v padesátých letech, kdy z některých výjevů a hesel až mrazilo.

Pryč s imperialisty i kulaky!

Jakkoliv byly tématiky jednotlivých alegorických výjevů a hesel dobově brutální, jejich ztvárnění je i z dnešního pohledu nápadité a někdy i vtipné. Na obrovské výpravnosti některých vozů je patrné, jak obrovskou práci si s nimi musela daná skupina pracujících dát. K vidění bývaly monumentální stroje, atomové bomby, balistické rakety, štangle salámu nebo třeba zemědělská sila i celý moskevský Kreml. To vše v doprovodu blahosklonných tváří zrovna vládnoucích komunistických papalášů v nadživotní velikosti a úderných hesel.

Zatímco 50. léta přinášela vypjatá konfrontační témata, ve kterých na jedné straně sehrával ústřední úlohu nepřítele lidu kulak, duchovní, bankéř nebo americký prezident, na straně všeho dobra stál naopak pracující lid, soudruh Gottwald nebo rovnou celý Sovětský svaz. O dekádu později už se do popředí tlačilo především mírové hnutí a výrobky jednotlivých státních podniků. S blížícím se koncem komunistického režimu kreativita postupně upadala, až se průvody bez alegorických vozů prakticky obešly a tvořili je jen znudění pracující se zprofanovanými floskulemi nesenými bez zájmu nad hlavou.

Tagy: