Podle odpůrců prvních oslav Svátku práce se 1. května 1890 vypilo až příliš mnoho piva. Příznivci akce naopak tvrdili, že dělníci se alkoholu vyhýbali, zato hlasitě demonstrovali za osmihodinovou pracovní dobu místo dvanáctihodinové. Stát měl ze Svátku práce hrůzu již v jeho předvečer: „Aby se nekalým živlům zamezila činnost na 1. května, zatýkala pražská policie pilně všechny podezřelé osoby, jež do Prahy přišly. A vůbec všechna individua,“ informoval konzervativní katolický deník Čech.
První Svátek práce v Praze nakonec proběhl překvapivě klidně. A liberální noviny Národní listy, které jeho uspořádání podporovaly, mohly jízlivě poznamenat: „První květen minul. A s ním všechny ty obavy před hroznými věcmi, jak je vybájila rozpálená fantazie.“
K očekávaným krveprolitím nedošlo. Redakce CNN Prima NEWS se první oslavy Svátku práce v Čechách, na Moravě a ve Slezsku pokusila zrekonstruovat s pomocí dobového tisku i jednoho zapomenutého dokumentu z roku 1890. Nuže, směle do průvodu!
Lék proti blouznění dělníků
Úřady, četnictvo i vojsko se na první Svátek práce v roce 1890 pečlivě připravovaly. A v Praze se v předvečer 1. máje také hromadně zatýkalo, s čímž kupodivu souhlasil i konzervativní český tisk, například deník Čech. „Podezřelé osoby ponechány byly ve vazbě na policejním ředitelství, ve Fišpance a na Karlově. Včera po celý den bylo zatýkáno a konána domovní prohlídka,“ naháněl čtenářům strach tento katolický deník. A používal v Čechách podnes známou rétoriku, že pokojný občan potřebuje k životu klid, řád a pořádek.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zrušit 17. listopad, nebo raději Svátek práce? Podívejte se, jak hlasovali lidé
Deník Čech zastupoval ortodoxní katolický proud Národní strany staročeské a proti Svátku práce na jaře 1890 brojil všemi možnými prostředky. Také s cílem vyvolat rozpory mezi samotnými dělníky a ve snaze vykreslit podnikatele jako lidumily. „Dobrý prostředek proti blouznění 1. května. Velkotovárník B. v Bydžově ohlásil svým dělníkům takto: Kdo 1. května nepřijde do práce, dostane plat jako jindy; kdo přijde do práce, dostane 1. května dvojnásobný plat,“ popisoval deník příkladný postoj bydžovského kapitalisty.
Zrození 1. máje v roce 1890 v reflexi humoristického časopisu Rašple v květnu 1914. Svátek symbolizovaný postavou dítěte se rodil těžce, nepřála mu církev, kapitalisté, šlechta ani armáda. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Slibujeme, že budeme pracovat. Dělníci
Deník Čech dokonce zveřejňoval místopřísežná prohlášení dělníků, kteří se od Svátku práce rovnou distancovali. A redakce proklamace chválila jako moudré a rozvážné. Takto se třeba vyjádřili zástupci více než stovky dělníků z továrny Červený & Synové, která vyráběla žesťové nástroje: „Podepsaní slibují čestným slovem svým, že v den 1. května t.r. zdrží se veškerých demonstraci jak při celodenní práci v místnostech továrních, tak též na veřejnosti.“
Dělnictvo se mělo shromážděním vyhnout také proto, že oslavy byly spojeny s bezbožnými socialisty, kteří „vyměnili Marxe za Boha“. Vyšehradský kanovník Edvard Brynych to v katolickém deníku Čech vyjádřil následujícími slovy: „Nemůže se schvalovati slavení 1. května, poněvadž to právě vede k socialismu bezbožeckému. (…) Tento dělnický svátek má připravovati k převrácení řádu. Katolický dělník se nemůže oslavení toho účastniti.“
K prvním mezinárodním oslavám Svátku práce v roce 1890 opravdu vyzvali „marxisté“, tedy takzvaná Druhá internacionála na čele s Bedřichem Engelsem (Karel Marx zesnul již v roce 1883). Internacionála se rozhodla každoročně připomínat tragicky potlačenou stávku z roku 1886 v americkém Chicagu, kde asi 300 tisíc dělníků demonstrovalo za osmihodinovou pracovní dobu.
Oslavy Svátku práce v Praze roku 1910, v reportáži časopisu Světozor. Snímek z prvních oslav v roce 1890 není znám. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Dětská práce od dvanácti let
Připomeňme, že dělníci z továrny na žesťové nástroje Červený & Synové slibovali, že místo manifestování budu pracovat doslova celý den. To si ale jiní zaměstnanci již nechtěli nechat líbit, neboť pracovní doba v továrnách trvala zpravidla 12 až 14 hodin. Podle živnostenského řádu z roku 1885 byla osmihodinová pracovní doba uzákoněna pouze pro děti ve věku 12 až 14 let, přičemž práce dětí do 16 let byla omezena jedenáctihodinovou pracovní dobou. Na 11 hodin byla také omezena práce horníků, všude jinde se pracovalo tak dlouho, jak usoudil zaměstnavatel.
Volání po uzákonění osmihodinové pracovní doby připadlo smysluplné i tehdejším českým liberálům, takže k podpoře Svátku práce se přidal nejoblíbenější český deník Národní listy. Noviny vydával Julius Grégr, jenž patřil k zakladatelům Národní strany svobodomyslné (mladočeské). A ta na rozdíl od Národní strany (staročeské) už nebyla tak loajální s rakouským trůnem a snila po obnově samostatné české státnosti.
Komunismus udrží jen hrůzovláda
Marxisty ale odsoudily i Národní listy. Podle listu totiž do svátku vkládali příliš utopické myšlenky. Glosa podepsaná značkou „E“ správně odhadla, že realizace beztřídní komunistické společnosti není možná, neboť by takový pokus skončil diktaturou: „Komunimus možný byl v patriarchálních idylách a prvotním stavu civilisace. Rozdělení veškerého majetku, stejnost požitku, společnost žen, takové plány mohla by diktovati vítězná revoluce dělnická, však jen hrůzovláda na krátkou dobu by je mohla udržet.“
První Svátek práce v Praze v roce 1890 se přesto podařilo uspořádat napříč politickým spektrem. A organizátory společného shromáždění na Střeleckém ostrově potěšilo, že dělnictvo se nenechalo strhnout k žádným výtržnostem. „Kolovaly v posledních dnech pověsti tak hrozné o tom, co se k prvnímu máji chystá, že střízlivý rozum nad tím musil trnouti,“ glosoval oslavy redaktor Národních listů na první straně novin z 2. května 1890. „A podivno, že i ty nejnesmyslnější povídačky nalezly víry i u lidí, od nichž očekávati by se dalo, že nesednou tak snadno na lep zlomyslným kolportérům hrůzostrašných historií,“ rýpnul si žurnalista do některých ustrašených českých politiků.
Oslavy Svátku práce v Praze roku 1912, v reportáži časopisu Světozor. Snímek z prvních oslav v roce 1890 není znám. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Dlouhá práce umrtvuje cit
Plamenné projevy na Střeleckém ostrově se většinou dotýkaly osmihodinové pracovní doby. A velkým potleskem byla třeba oceněna tato řeč: „Všech nás snažení nese se ke krácení doby pracovní na osm hodin. Jest to prostředek, aby život dělníka byl prodloužen.“ Podle Národních listů přišlo na Střelecký ostrov manifestovat až 30 tisíc lidí, nicméně osmihodinová pracovní doba byla uzákoněna až po vzniku Československa v roce 1918.
Katolický deník Čech v reakci na prvomájové oslavy pochválil dělníky, kteří 1. máj „zasvětili práci“ a také ve čtvrtek 1. května 1890 řádně nastoupili do zaměstnání. Poklidný průběh oslav však redakci přiměl k jistému souhlasu s prvomájovými požadavky: „Nejsme taktéž zásadně v odporu proti osmihodinové pracovní době, víme, že klopotná celodenní i noční práce umrtvuje v dělníku cit.“
Když na 1. máje dojde pivo
Konzervativní noviny podotkly, že některé projevy na Střeleckém ostrově byly předneseny pod vlivem velkého množství piva. A že se ho vypil nadbytek. „Veškeré stroje jsou vynálezem inteligence, kterou smělý řečník chce odkopávat od sebe! Jest to drzost způsobená snad onou ohromnou kvantitou vypitého piva na Střeleckém ostrově.“
Ohromné množství vypitého piva liberální Národní listy nepopíraly: „Již odpoledne ke 4. hodině jevil se velký nedostatek piva, když byl hostinský celou svoji zásobu (400 hektolitrů) prodal a účastníkům více pivem sloužiti nemohl. Nastal ovšem všeobecný rozruch. Přečetní hosté vzali do rukou sklenice, kolik mohli unésti, a nosili pivo z nejbližších hostinců na Malé Straně, jež šlo ovšem na dračku.“ Deník kritizoval opatrnost organizátorů, kteří v obavách z nízké účasti dělnictva zásobování pivem jednoduše podcenili.
Ostrava bez stovek opilých horníků
Ostravský zpravodaj Národních listů naopak hlásil, že havíři se na 1. máje výjimečně zdrželi přílišného pití: „Dnešní den minul, jak jsme předvídali, beze všech výtržností. Některé závody a doly nepracovaly a dělníci procházeli se jako ve svátek městem, ale nikde nebyl klid rušen. Naopak, při výplatách a o svátcích u nás bohužel viděti jest vždy na sta opilých, — oběti to kvitu, jak zde říkají lihu — dnes ale, a vůbec po celý čas stávek, jako na povel dělnictvo se střežil.“
V Ostravě se na první oslavy Svátku práce chystali od poloviny dubna 1890. „Bylo to v prvé polovici dubna, kdy pořádána byla Dělnickým vzdělávacím spolkem u Hochstimma v Moravské Ostravě veřejná schůze, na níž předseda spolku referoval o usnesení mezinárodního sjezdu v Paříži, dle něhož se má 1. máj zasvětit práci,“ začíná popis příprav oslav 1. máje ve vzácném rukopise, který podnes opatruje rodina přímých příbuzných jednoho z organizátorů oslav.
„Soudruh Vantuch, dvacetiletý hoch pracující na Jámě Emma v Polské Ostravě jako vozač, uvažoval cestou ze schůze, jak by se 1. máj nejlépe oslavil, jelikož na schůzi o způsobu oslavy nebylo nic konkrétního řečeno. Vzpomněl si na jiné slavnosti, na slavnost svatého Prokopa, kdy je na náměstí v Moravské Ostravě sloužena mše a večer se tančí v hostincích. Tak Vantuch došel k závěru, že horníci oslaví 1. máj tím způsobem, že se ráno zúčastní mše svaté, na niž si u nejbližší výplaty vyberou, a večer si vesele zatančí,“ pokračuje rukopisný zápis, který je originálním svědectvím o prvních krůčcích ostravského dělnictva napojit se na evropské dělnické hnutí.
Redakce katolického deníku Čech by z postoje ostravských horníků měla radost. Chtěli se modlit a tančit, nikoli demonstrovat. Praha se ale o tomto přemítání havířů nikdy nedozvěděla. Obecně řečeno, zrod Svátku práce v roce 1890 byl opatrný a leckde i chaotický. V pozdější kreslené reflexi dělnického humoristického časopisu Rašple z května 1914 byl 1. máj 1890 symbolizován postavou dítěte, kterého chtěla zardousit církev, šlechta a především kapitalisté.
Ze slavného májového fejetonu Jana Nerudy. Národní listy, 4. května 1890. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Tečka s Janem Nerudou
A ještě tečka za Svátkem práce v roce 1890 se spisovatelem Janem Nerudou. Ten v neděli 4. května zveřejnil na titulní straně Národních listů slavný májový fejeton. Titulek neměl, později ho literární editoři pojmenovali Máj 1890.
Neruda byl rád, že romantické „máchovské“ oslavy prvního májového dne vystřídal boj dělníků za „úplnou rovnost občanskou“. Nad akcí si ale zachoval nadhled šestapadesátiletého žurnalisty, který si do účastníků shromáždění také uměl rýpnout: „A nekonečným proudem davy hrnou se dále a spěchají na Střelecký ostrov, na ten svůj tábor. Porokují si tam nějakou hodinku pospolu. Nejprv o umenšení denní své práce. Domnívajíť se, že pán bůh, když má pro ně napořád obě své ruce plničky práce, nemá pak arci, čím by jim žehnal. Nu, požehnej vám pánbůh!“
