Inflace nejvyšší za 30 let
Přestože Evropu i celý svět drtí nejvyšší inflace za posledních 40 let, stále jde o úsměvnou epizodu v porovnání s těmi, které (nejen) starý kontinent zažil ještě v poměrně nedávné minulosti. Řeč je o hyperinflaci, která se projevuje mnohem brutálněji, než si v současné době dovedeme představit. V porovnání s ní je 14procentní tempo růstu cen skutečně „čajíčkem pro děti“. Při hyperinflaci totiž ceny rostou o tisíce až biliardy procent měsíčně.
Inflace je vždy a všude peněžní jev. Tak zní dnes již standardní ekonomická poučka, za jejíhož autora bývá považován americký ekonom a nositel Nobelovy ceny Milton Friedman. Chtěl tím jen zdůraznit tak jednoduchý a pro mnohé samozřejmý fakt, že když dnes dáme každému člověku do peněženky dvojnásobné množství peněz, nepovede to ke zdvojnásobení jeho bohatství, nýbrž jen ke zdvojnásobení cen veškerého zboží a služeb v dané zemi.
Jasné jak facka, říkáte si? Máte pravdu, jenže moderní historie lidstva je lemována příběhy, kdy se lidé o zjevné elementární pravdě museli přesvědčit na vlastní kůži. Ne jednou, ale opakovaně, byť v různých zemích a v různých dobách. Všechny hyperinflační epizody ale měly společné příčiny i důsledky: na začátku nekontrolovanou emisi peněz, na konci totální hospodářský a společenský rozvrat.
Kolébkou hyperinflace je Evropa
Ačkoli máme tendenci si hyperinflaci spojovat jen s prapodivnými režimy jihoamerických nebo afrických zemí, byla to právě Evropa, která dala tento jev světu. Kořeny hyperinflace sahají do 17. století, kdy se v Nizozemsku rozhořela tulipánová horečka. Tehdejší cenový růst se ale týkal prakticky jen cibulek tulipánů, které tak z dnešního pohledu připomínají spíše horečku bitcoinovou, první opravdová hyperinflace postihla Francii o téměř 160 let později.
Ve Francii už byla v plném proudu Velká francouzská revoluce, během níž se do oběhu dostalo nezvykle velké množství peněz, za nímž nestál nikdo jiný než vláda a její potřeba financovat armádu k upevnění své moci poté, co byl svržen panovník Ludvík XVI. V srpnu 1796 míra inflace kulminovala na úrovni 304 procent měsíčně. Ceny se tehdy zdvojnásobovaly každých přibližně 15 dní.
Dalo by se říci, že po této zkušenosti měla Evropa na dalších skoro 130 let od problémů spojených s raketovým růstem cen klid. Ten však významně narušil konec první světové války a porážka císařského Německa a jeho spojenců. Vítězné mocnosti v čele s Francií si nenechaly ujít příležitost svého odvěkého rivala zadupat do země a na Německo uvalily obrovské válečné reparace.
Odhaduje se, že dosahovaly až trojnásobku tehdejšího ročního výkonu německé ekonomiky, a tak bylo zřejmé, že neoddiskutovatelně převyšují schopnosti Německa reparace splatit. Ačkoli vítězné spojence před důsledky Versailleské smlouvy varoval britský ekonom John Maynard Keynes, ti ze svých požadavků neustoupili.
Německo navíc na protest proti francouzské, belgické a italské okupaci Porúří zahájilo v roce 1923 v regionu takzvanou pasivní rezistenci. Německá vláda tedy najednou musela financovat jak splácení reparací, tak pasivní rezistenci ve svém největším průmyslovém centru, a tak si pomohla tiskem peněz. Inflace začala záhy růst do závratných výšin.
Největší hyperinflace historie
| Země | Měsíc s nejvyšší mírou inflace | Měsíční míra inflace (v %) | Čas potřebný ke zdvojnásobení cen |
|---|---|---|---|
| Maďarsko | Červenec 1946 | 41,9 biliardy | 15 hodin |
| Zimbabwe | Listopad 2008 | 7,96 milionu | 24,7 hodiny |
| Jugoslávie | Leden 1994 | 313 tisíc | 1,41 dne |
| Německo | Prosinec 1923 | 29,5 tisíce | 3,7 dne |
| Řecko | Prosinec 1945 | 13,8 tisíce | 4,27 dne |
| Čína | Květen 1949 | 5,1 tisíce | 5,34 dne |
Zdroj: Steve Hanke, Nichcolas Krus
Zatímco ještě v roce 1921 dosáhla meziroční míra inflace přijatelných 31 procent, v roce 1923 už to bylo takřka 106 miliard procent. V říjnu 1923, kdy se inflace dostala na své maximum, činila 29 500 procent měsíčně, ceny se zdvojnásobovaly průměrně za 3,7 dne. Jsou popsány příběhy lidí, kteří vyprávěli, že když zašli do kavárny, číšník jim doporučoval učinit celkovou objednávku hned, protože za půl hodiny už by káva nebo zákusek byly o několik procent dražší.
50 miliard německých marek. Bankovka z podzimu roku 1923, kdy v Německu vrcholia hyperinflace. Zdroj: CNN Prima NEWS
Maďarský absolutní rekord
Německá hyperinflace z počátku 20. let minulého století patří mezi ty nejznámější. Dlužno dodat, že velmi podobnou zkušenost po první světové válce zažilo také Rakousko, Rusko (respektive Sovětský svaz), Polsko nebo Maďarsko. Dá se říci, že jedním z mála ostrůvků cenové stability po první světové válce byla Československá republika, a to díky prvnímu ministru financí Aloisi Rašínovi a jeho deflační politice.
Absolutní hyperinflační rekord drží Maďarsko. Dosáhlo ho však až po druhé světové válce, konkrétně v roce 1946. Ekonomové Steve Hanke a Nicholas Krus uvádějí, že maďarská hyperinflace kulminovala v červnu 1946 s měsíční mírou necelých 42 biliard procent. To představuje denní inflaci převyšující 200 procent, ceny se zdvojnásobovaly zhruba každých 15 hodin. Také zde byla příčinou zběsilá emise peněz, ovšem tentokrát pod taktovkou Sovětského svazu.
Na Maďarsko totiž byly uvaleny válečné reparace, z nich vyplýval příkaz Sovětskému svazu zaplatit prostředky, které odpovídaly až polovině tehdejšího maďarského rozpočtu. O měnové politice spolurozhodovala Spojenecká kontrolní komise, v níž ale měli převahu právě Sověti, kteří pranic nedbali varování maďarských centrálních bankéřů před tiskem peněz.
Další evropské hyperinflační epizody jsou výrazně mladšího data a souvisejí se štěpením Jugoslávie nebo Sovětského svazu. K většině z nich tedy došlo na počátku 90. let minulého století. V lednu 1994 dosáhla měsíční míra inflace v Jugoslávii 313 000 000 procent, v listopadu 1993 v Arménii 438 procent nebo o rok dříve na Ukrajině 285 procent.
Nedávná historie Zimbabwe
Zatím poslední významné hyperinflační příběhy byly napsány mimo Evropu, a to v Zimbabwe. Tam v polovině listopadu 2008 stoupaly ceny tempem téměř 80 milionů procent měsíčně. Zimbabwská hyperinflace je tak druhá nejvyšší zaznamenaná v historii lidstva. Z mimoevropských zemí si svou hyperinflaci zažila také Čína (duben 1949, 5 070 % měsíčně), Peru (srpen 1990, 397 %) nebo Argentina (červenec 1989, 197 %). Opomenout nelze ani nedávnou hyperinflaci ve Venezuele, která v roce 2018 dosáhla asi 130 tisíc procent, ovšem v ročním vyjádření.
20 miliard zimbabwských dolarů Zdroj: CNN Prima NEWS
Společným jmenovatelem všech hyperinflačních zkušeností je naprostý útěk od takto postižené měny. Lidé v takových případech začali používat jako platidlo měnu jiného státu (v Zimbabwe například americký dolar) nebo jako platidlo posloužil nějaký vzácnější druh zboží (často cigarety).
Řešení má hyperinflace jediné: zavést novou měnu a důsledně dbát na nezávislost jejího emitenta (centrální banky) na politické reprezentaci. Data totiž jednoznačně dokazují, že země s nezávislými centrálními bankami zažívají podstatně nižší míru inflace než ty, kde do měnové politiky promlouvá vláda.
