Za vraždu mladé švadleny byl odsouzen Leopold Hilsner k trestu smrti.
K soudům by se mohla vrátit kauza stará 120 let. V roce 1899 bylo na Bílou sobotu nalezeno v Polné na Jihlavsku tělo devatenáctileté Anežky Hrůzové. Tu neznámý vrah uhodil do hlavy, přiškrtil a nakonec jí podřízl hrdlo. Na základě nepřímých svědectví byl z vraždy obviněn dvaadvacetiletý Leopold Hilsner židovského původu. Údajně se totiž mělo jednat o rituální vraždu. Hilsner byl po roce procesů v Písku odsouzen k trestu smrti.
Nyní se rozsudkem píseckého soudu, který Hilsnerovi trest smrti uložil, zabývá českobudějovické krajské státní zastupitelství. Podnět k přezkoumání rozsudku podal pražský advokát Lubomír Müller.
Soud v Písku podle Müllera před 120 lety jednal pod silným protižidovským tlakem. Tvrdí, že židovský mladík Hilsner, jemuž byl následně trest změněn na doživotí, má právo na spravedlivý proces a případnou rehabilitaci. Hilsner strávil ve vězení 19 let, v roce 1918 mu udělil poslední rakousko-uherský císař Karel I. milost.
Hrob Anežky Hrůzové spolu s místem vraždy patří k oblíbeným místům připomínkových akcí antisemitů a neonacistů. Zdroj: ČTK
„Navzdory tomu, že od událostí uplynulo 120 let, vzbuzuje stále kauza nejen mezi obyvateli Polné silné emoce. Shodně tvrdí, že Hilsner to neudělal,“ připomíná Müller. Ten se také odkazuje na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, podle které má každý právo na spravedlivý proces před nezávislým soudem. K českobudějovickému krajskému státnímu zastupitelství dal advokát podnět k přezkumu v červenci.
Státní oblastní archiv v Třeboni má dostatek dokumentů
I přes nyní podaný podnět není jisté, zda se vraždou Anežky Hrůzové skutečně budou soudy opět zabývat. „Celou věc samozřejmě prostuduji a na základě toho rozhodnu. Ale určitě se záležitosti nebudu věnovat na úkor aktuálních věcí,“ řekl státní zástupce Josef Český.
Mladá fronta Dnes uvedla, že jako podklady k přezkumu budou sloužit i materiály od státního oblastního archivu v Třeboni. Právě tam jsou záznamy o soudním procesu z Písku. „Jako nástupci po bývalém píseckém krajském soudu se podnětem budeme zabývat. Požádali jsme proto o pomoc se sháněním dokumentů k procesu Státní oblastní archiv v Třeboni,“ potvrdil Český, který dostal případ přidělený.
Podle ředitele archivu Václava Rameše reagovali archiváři na žádost zasláním informací o způsobu a možnostech spolupráce. Dokumentů k píseckému procesu mají dost. Konečná revize a případná rehabilitace je pak věcí budějovického krajského soudu.
Kdo byl vrahem Anežky Hrůzové?
Po vraždě vypukla aféra známá jako hilsneriáda. V Polné propukly protižidovské bouře, antisemitismus zachvátil nejen bulvární a radikální listy. V této atmosféře se konal v září 1899 v Kutné Hoře proces, při němž byl Hilsner odsouzený za spoluúčast na vraždě Hrůzové k trestu smrti.
Pamětní místo, kde byla nalezena mrtvá Anežka Hrůzová. Zdroj: ČTK
Během vyšetřování a procesu se ukázalo, že Hilsner lhal o svém alibi, navíc byl podle svědků krátce před vraždou spatřen ve společnosti dvou neznámých mladíků poblíž místa činu a krátce po ní se převlékl do jiných šatů. Kromě toho už předtím vyhrožoval své bývalé přítelkyni smrtí a podle svědků u sebe nosil velký nůž, který se však po vraždě nenašel.
Rozhodující byly jeho kalhoty, které se našly v synagoze ve Velkém Meziříčí a podle znalců na sobě měly stopy krve. Nikdy ale nikdo neprokázal, že jde o krev lidskou. Hilsner zprvu popíral, že by vůbec takové kalhoty kdy vlastnil, pod tíhou důkazů nakonec uznal, že jsou jeho. Přitom nedokázal věrohodně vysvětlit, kde se na nich vzala krev.
Rozsudek byl zrušen, ale v novém procesu u soudu v Písku v listopadu 1900 byl Hilsner znovu odsouzený, opět na základě nepřímých důkazů, k trestu smrti za spoluúčast na vraždě Hrůzové a navíc na vraždě Marie Klímové. Ta zemřela v roce 1898 také v lese u Polné.
Proti vlně antisemitismu bojoval tehdy i pozdější prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk, který pomohl ke zmírnění Hilsnerova trestu. Hilsner po mnoha letech ve vězení dostal císařskou milost, ale rehabilitován nikdy nebyl.
Již v prosinci 1995 podal Petr Vašíček z Vídně u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně stížnost pro porušení zákona v Hilsnerově kauze. Dostal odpověď, že „nebylo zjištěno nic, co by odůvodňovalo závěr, že se Leopold Hilsner nedopustil zločinu“. Obrátil se tak na ministerstvo spravedlnosti a tehdejší ministryně Vlasta Parkanová podle Vašíčkova sdělení de facto anulovala rozsudky soudů v Kutné Hoře a v Písku.
Její rozhodnutí potvrdil 12. října 1999 dopisem ministr Otakar Motejl. Oba se shodli v tom, že definitivní rehabilitace je nyní věcí rakouských orgánů, neboť Nejvyšší kasační soud, který tehdy potvrdil odsouzení k trestu smrti, sídlil ve Vídni. V roce 2009 ale rakouské ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že rozsudek nad Hilsnerem zrušit nelze.
