Valdštejnská zahrada a budova Senátu Zdroj: Profimedia.cz
Druhé kolo senátních voleb většinou voliče moc neláká. Horní komora Parlamentu je přitom mnohem důležitější, než se může na první pohled zdát. Nejenže hlídá legislativní „zmetky“, které dorazí od poslanců, ale je pojistkou, aby v České republice nemohl vzniknout autoritářský režim, zdůrazňuje politolog Ladislav Mrklas z CEVRO Institutu.
Když člověk přijde na jednání Senátu, všechno se zdá klidnější a mírnější než v Poslanecké sněmovně. Diskuze je věcnější. Hádky, šarvátky a osobní výpady, kterými exhibují poslanci, většinou nebývají na pořadu dne.
Horní komora také zasedá v menší frekvenci než ta dolní. Možná i z toho důvodu není o Senát takový zájem. I když se o Senátu nepíše a nemluví tolik jako o Sněmovně, má v českém politickém systému důležitou roli.
„Senát má za úkol vyvažovat většinu v Poslanecké sněmovně. Může se stát, že ve Sněmovně vznikne většina, která je radikální, revoluční nebo autoritářská a ohrožuje základy demokratického systému. Zkrátka tady Senát je, kdyby se Poslanecká sněmovna zbláznila,“ shrnul Mrklas.
Více o Senátu si můžete přečíst zde.
Současný Senát má úplně jiné složení než dolní parlamentní komora. Zatímco ve Sněmovně má nejvíc poslanců hnutí ANO, v Senátu mají většinu opoziční ODS a hnutí STAN, oba kluby mají po 19 poslancích. Silní jsou v Senátu i lidovci s 15 senátory, zatímco klub vládního ANO čítá pouze sedm senátorů. Kartami nyní může zamíchat druhé kolo senátních voleb, klub STAN by mohl po sobotě posílit.
Přehlasovat veto může 101 poslanců
Při takovém rozložení sil pak může docházet k tomu, že Senátem vládní zákony neprojdou úplně hladce. Senát může dávat k zákonům své pozměňovací návrhy a pak je vracet do Sněmovny, nebo může návrhy úplně vetovat. Poslanci můžou senátní veto přehlasovat 101 hlasy.
„Senát, když volby dopadnou správně, tedy jinak než do Sněmovny, umožňuje odlišný pohled na projednávané návrhy zákonů. Ale je přehlasovatelný. Tedy ve výsledku se může jako jakási pojistka prakticky projevit jen v případě ústavních zákonů a volebních zákonů,“ upozornil ústavní právník z Právnické fakulty Karlovy univerzity Jan Kudrna.
V minulosti se ale stávalo, že v Senátu bylo podobné složení jako ve Sněmovně a vláda to měla naopak jednodušší. Například za vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD) byl i Senát oranžový.
„Senát za 25 let svojí existence prokázal, že je docela dobrou pojistkou v oblasti legislativy. Zastavil spoustu legislativních zmetků. Vlastní iniciativou dokázal přicházet s důležitými návrhy,“ zdůraznil Mrklas.
Data o hlasování od roku 1996 ukázala, že v průměru každý čtvrtý návrh zákona, který přišel od poslanců, Senát opravil. Vyplývá to z lednové analýzy portálu iRozhlas.
Podle Mrklase je také důležité, že Senát je složen z jiné politické reprezentace než Poslanecká sněmovna. „Jednotliví senátoři zastupují konkrétní obvody a voliče, přináší do politiky jiný pohled zejména lokálních a regionálních politiků a zajímavých profesí,“ zdůraznil Mrklas.
Babiš by nejraději Senát zrušil
I přes to, že řada lidí bere Senát jako pojistku demokracie, řada politiků volá po jeho zrušení. Velkými kritiky jsou například prezident Miloš Zeman či premiér Andrej Babiš (ANO). „Návrhy na zrušení se objevují celkem často. Obvykle jsou od těch politických stran, které nemají v Senátu šanci příliš uspět, protože nejsou schopny vygenerovat kandidáty, kteří by soubojem prošli,“ hodnotil Mrklas.
Andrej Babiš je podle Mrklase přesvědčen, že by se mělo všechno zjednodušit a v rukou premiéra by měla být co největší koncentrace moci. „Chtěl by, aby šlo všechno řídit jako ve firmě. Ale to v demokracii není možné, mohlo by se to zvrhnout do autoritářských režimů,“ varoval Mrklas. Zrušení Senátu je ale velmi komplikované. Museli by s ním totiž souhlasit sami senátoři.
Senát přitom hraje důležitou roli i ve chvíli, kdy by došlo k rozpuštění Poslanecké sněmovny. „Senátu v takovém případě přísluší přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona. Bezpodmínečného souhlasu Senátu je potřeba při přijímání ústavních zákonů a některých zákonů dalších, například volebních,“ stojí na webu Senátu.
Senátoři bez platu? Bylo by to řešení, míní právník
Ústavní právník Kudrna k tomu podotkl, že hlasy žádající zrušení Senátu existují od samého schválení současné Ústavy. „Většinové společenské přesvědčení o dvoukomorovém systému neexistovalo už na samém počátku. Ostatně volební nezájem o Senát ukazuje, nakolik je lidmi považovaný za potřebný. A osobně se tomu ani nedivím, když se podívám na kalendář jednání Senátu. Z toho vyplývá, že účast širšího počtu senátorů se omezuje na zhruba dva až tři dny v měsíci,“ míní Kudrna.
Podle něj to dokazuje i řada kandidátů na senátory, která říká, že budou zvládat svá dosavadní povolání například lékaře, starosty a krajského zastupitele spolu se senátorským mandátem.
Podle Kudrny by mohlo řešení spočívat v proměně senátorské funkce na neplacenou, kdy by senátorům bylo zajištěn o ubytování v Praze po dobu jednání, proplaceny náklady na dopravu, zajištěna strava a poskytnuty prostředky na drobné výdaje a reprezentaci. „Možná by se na vytíženosti Senátu nic nezměnilo, ale odpadly by pochybnosti řady lidí o tom, zda je nynější nastavení odpovídající,“ podotkl Kudrna.
Mandát senátora trvá šest let, každé dva roky se obměňuje třetina Senátu. Členové horní komory se volí ve dvou kolech. Letos se bude druhé kolo konat v pátek 9. a v sobotu 10. října.
