Italský nejvyšší soud rozhodl v případu 35letého syna, který žádal od otce a matky finanční podporu, ve prospěch rodičů. Ti podle soudu nejsou povinni svého potomka donekonečna živit. Rozhodnutí soudu tak zřejmě v zemi nastolí precedent.
Syn, který pracuje na poloviční úvazek jako učitel hudby, se domáhal od svých rodičů ve Florencii finanční podpory, jelikož mu jeho práce údajně nestačí na živobytí. A to si muž vydělává 20 tisíc eur za rok (zhruba půl milionu korun).
U okresního soudu argumentoval tím, že si zaslouží finanční podporu od rodičů, protože si nemůže najít práci, která by odpovídala jeho schopnostem a vzdělání. To okresní soud uznal a před pěti lety nakázal rodičům muže, aby mu vypláceli 300 eur měsíčně (7 800 korun) jako kapesné.
Rodiče se ale odvolali a případ putoval k nejvyššímu soudu do Říma. Ten naopak rozhodl ve prospěch rodičů. „Zatímco fyzicky a mentálně postižené děti mají v italském právu zajištěnou specifickou ochranu, v tomto případě nemůže finanční podpora rodičů trvat po neurčitě dlouhé časové období,“ obhájila svůj verdikt soudkyně Maria Cristina Giancolová. „Dospělý člověk se musí aktivně snažit najít si práci a zajistit si tak nezávislé živobytí,“ dodala.
Verdikt soudu mezi jinými vítá také hlava Italské asociace manželských právníků Gian Ettore Gassani. „Je to kulturní a výchovný rozsudek. Je to varování pro všechny v této zemi, aby se postavili na vlastní nohy,“ sdělil právník pro americkou CNN.
Italské děti žijí u rodičů běžně i ve středním věku
Dlouhodobě žití u rodičů je pro italské děti fenomén. Podle loňské studie Italského národního institutu statistiky žije u otce a matky asi 64 % všech dětí ve věku mezi 18 a 34 lety. To se navíc v Itálii snoubí s častou nezaměstnaností mladé generace. Podle výzkumu je zhruba 30 % všech Italů mezi 15 a 24 lety bez práce.
Potomci, kteří žijí u rodičů, se navíc do zaměstnání nijak nehrnou. Studie tvrdí, že 36 % z těchto dětí studuje, 38 % práci má a zbytek si ji hledá.