Dejte svému psovi vše, co potřebuje.
Myslíte, že o výcviku psa víte vše, co je potřeba? Pak od nás máte velký palec nahoru. Ale pojďte se raději ujistit, že jsou vám tyto body jasné, navíc opakování je matka moudrosti. Nepochybujeme, že se snažíte svému drahouškovi dát všechno, ale někdy z lidského úhlu pohledu vypadá “všechno” trochu jinak než z toho psího.
Když se pes olizuje, jednejte
Schyluje se totiž k průšvihu. Pokud váš pejsek upřeně sleduje jiného psa a u toho si špičkou jazyka olizuje to, co u něj lze považovat za rty, okamžitě zakročte. Nechystá se totiž dát zvířeti francouzáka, nýbrž ho chce napadnout.
Když už k něčemu takovému dojde, nezamrzněte na místě! Nejlepší, co můžete udělat, je ukázat psovi jiný směr a vzít ho pryč, obzvlášť pokud víte, že si s pejsky nerozumí. Přitáhněte si ho k sobě, pokud možno k noze. Škubněte vodítkem a zrychlete krok. Na psa mluvte klidným hlasem a od nebezpečí rázně, ale vyrovnaně, svižným krokem odejděte. Pokud psovi nedáte jiný povel, rozhodne o svých dalších krocích sám.
Pohodlí = tahání
Pro naše pejsky chceme to nejlepší - nejlepší žrádlo, nejpohodlnější pelech, nejatraktivnější hračky. Bohužel to samé platí i o obojku nebo postroji - zajišťujeme psovi pohodlí na úkor poslušnosti. Abychom si rozuměli - pokud jde o šestnáctiletého staříčka na sklonku života, samozřejmě mu zajistěte co největší pohodlí i co se obojku týče. Ale jestli máte na druhém konci vodítka dvouleté nevycválané tele, je vodítko a obojek vaše prodloužená ruka a vy byste měli zajistit, aby fungovala.
Jde totiž o jakýsi komunikační prostředek. Pokud psovi dopřejete moc velké pohodlí, nebude fungovat. Pokud máte na slovo vycvičeného psa, který vám jde poslušně u nohy, pořiďte mu ten nejstylovější široký kožený obojek. V opačném případě budete muset od stylovosti upustit a vybrat to, co je praktické. Ale opět použijte se selský rozum - na vzteklého mopsíčka prosím neberte stahovák s vnitřními ostny. Vlastně na žádného psa - používají ho jenom odborníci v oblasti kynologie.
Nicméně zajistěte, aby psovi obojek dobře seděl (musí být utažený tak, aby se pod něj vlezly dva prsty) a nebyl úplně tenký, ale ani ne moc široký. Zvažte i stahovák, ale nejdřív mrkněte do našeho článku o tahání na vodítku nebo se poraďte s odborníkem - ani články na internetu nejsou všespásné. Rozhodně ale psovi nedávejte kšíry, pokud neplánujete zapřáhnout ho za sáně nebo si vyrazit na dogtreking. Jenom ho tím naučíte tahat. Od toho tu kšíry totiž jsou.
Pes, který ví, co se od něj čeká, je šťastnější. Stejně jako páníček.
Pes, který ví, co se od něj čeká, je šťastnější. Stejně jako páníček.
Ukončování povelů
Pokořit metu tím, že naučíte psa "sedni", to jste zvládli všichni. A to je dobře! Jenže většina pejskařů bohužel zapomíná, že povel někdy začíná a povel někdy taky končí. Pokud tuto časovou přímku nedodržujete, jsou povely tak trochu k ničemu. Alespoň v případě, že je neberete jen jako záminku, proč dát svému miláčkovi pamlsek.
Povely tu jsou především od toho, aby nám ulehčily život. Když je neukončíte, zbytečně tím sebe i psa ochuzujete o to, aby mohl chodit na volno. Pokud totiž fungují, jsou všichni v bezpečí i bez vodítka. Modelová situace: jdete k přechodu a zastavíte psa tím, že mu dáte sedni. Pokud ale neví, že může vstát teprve tehdy, až mu to řeknete, vběhne na silnici a přejede ho auto. Nebyl totiž zvyklý, že povel končí a začíná. To samé platí při čekání u obchodu, posíláním psa na místo, když je u vás návštěva nebo při pouštění z vodítka - pes by neměl být po odepnutí jako neřízená střela, měl by v klidu sedět i po odepnutí z vodítka a rozběhnout se v dál teprve tehdy, když dáte “volno”.
Pořizujete si plemeno, ne plyšáka
Pes je především pes, teprve potom plemeno, to je jasná zpráva. Ale bohužel spousta pejskařů upřednostňuje exteriér psa před jeho účelem. Pak si sice vedou po velkoměstě do kavárny krásného huskyho, ale ten se nechová tak, jak by očekávali a trápí se všichni.
Maďarská vizsla nebo ohař jsou sice cool, ale primárně jde o lovecké psy, kteří vyžadují určitý způsob vedení, aby se realizovali. Pozor, u malých plemen to platí taky - i když si pořizujete malého yorkšírka, jde primárně o teriéra a jako takový se bude bez výcviku chovat! To znamená, že bude uštěkaný, vzteklý a tvrdohlavý. Jezevčíci jsou zase noraři - potřebují prostě makat. Když jim to nedopřejete, zařídí si to po svém. Pokud hledáte parťáka na výlety a na gauč, koukejte se po společenských plemenech, jako je třeba kavalír king charles španěl, bernský salašnický pes nebo bostonský teriér. Není to tak stylové jako pitbull nebo stafford a základní výcvik samozřejmě potřebují také, ale rozhodně budete mít větší klid.
Univerzální návod není
Rady v článcích na internetu jsou jedna věc, realita věc druhá. Vy znáte svého psa nejlépe a je vaší povinností hledat cesty, jak se mu přiblížit a zjistit, co na něj funguje. Někdy je to makačka, jindy to chce pořádnou dávku důvtipu a občas se prostě musíte smířit s tím, že některé věci nepůjdou tak úplně odstranit, ale dá se je trochu ukočírovat. Pocit, když se vám to povede? K nezaplacení! Potkávejte se s jinými lidmi, ptejte se na jejich zkušenosti, čtěte a hlavně se naučte pozorovat a vnímat svého psa.
