Jak vycvičit páníčka: Socializace štěněte aneb víte o ní opravdu všechno?

Do sedmi týdnů věku štěněte socializaci předchází období vtiskávání, to štěně učí, jak se chovat ve smečce. Taky je potřeba zařídit štěněti co nejvíce vjemů –⁠ od velkých věcí přes různě staré děti až po rozmanité zvuky.

Neskočte na špek: Prodám štěně bez PP po rodičích s PP aneb co vše může být množírna

Svět zvířat

Slovo množírna se za poslední roky skloňuje ve všech pádech a dočtete se o ní nebo doslechnete snad ze všech médií i webů. Proč tedy stále lidé nerozumí tomu, že správná varianta je jedině pes a kočka s průkazem původu (PP) anebo z adopce?

Po osmi týdnech u vyrovnané psí mámy má štěně nový domov. Řada je teď na vás. Nedoporučuje potkávat se s jinými psy, dokud nebudete mít hotové všechno očkování, nicméně na sídlišti nebo v městském parku málokdy narazíte na psa se vzteklinou. Ale je to samozřejmě na vás. Navíc nejde jen o to, aby se štěně potkávalo se psy. Jde o to, aby se potkávalo s těmi správnými psy!

Nedůvěřuj, hlavně prověřuj

Zkuste si majitele i psy prověřovat, nejlépe se domluvit s takovými, které znáte a víte, že je jejich pes vyrovnaný. Měli by být různě velcí, tedy od nejmenších (yorkšíři, čivavy) přes střední (australský ovčák, foxteriér, americký stafordšírský teriér) až po obří plemena (greyhound, vlkodav, doga). Pokud s některým z nich bude mít štěně špatnou zkušenost, zapíše se hluboko do paměti a kdykoliv bude mít pocit, že se schyluje ke stejné situaci, začne vyvádět.

„Pes označený jako nesocializovaný nebo málo socializovaný reaguje nevhodně či nepřiměřeně na běžné situace a věci. Trpí nejen jeho nervová soustava, tedy on sám, ale také majitel a okolí. Nevhodnou reakcí může být jak nepřiměřená bázlivost, tak agresivní chování, které většinou pramení ze skrytého strachu. Pes, který neví, jak na vzniklou situaci reagovat, reaguje pudově (útěkem) či ‚zkratově‘ (kousáním),“ vysvětluje na svých stránkách „psí psycholožka“ Dana Navrátilová.

Psy bychom měli. Co dál?

Kontaktem se psy to ale nekončí. Štěně se potřebuje pohybovat v různém prostředí plném různých vjemů. U těch věcí, kterých se bojí (vlak, traktor, vysavač, …) a automaticky před nimi utíká, je mu potřeba ukázat, že se není čeho bát a spojit mu danou věc s dobrou zkušeností. V první řadě ale musíte být v pohodě vy, jakožto vůdce smečky. Takže jakmile kolem vašeho domu jede traktor, vezměte pamlsky nebo hračky a jděte se tam podívat. Na štěně mluvte, procházejte kolem a ukažte, že se není čeho bát. Pokud si s tím tak úplně nevíte rady, oslovte cvičitele –⁠ některá štěňata mohou být křehčí povahy a tím, že jim sebejistotu nevštípíte správně, vybudujete strach přímo z vás samotných.

Ale ani tím to zdaleka nekončí. Je potřeba jezdit na výlety vlakem, autobusem, metrem i tramvají. Vzít psa do města, na vesnici kolem plotů s uštěkanými psy, na zahradní party, do zoo, na návštěvu k přátelům, zkrátka ukázat psovi celý svět. Počítejte s tím, že s vámi bude minimálně okolo desíti let a říkat si, že nikdy nebudete potřebovat například cestovat autobusem do velkoměsta, je velice pošetilé. Navíc ve všech těchto situací je potřeba, abyste byli tím vztyčným a pevným bodem vesmíru, o který se může pes bezpečně opřít a nespadne. Posilujete tak i váš vztah, což je důležité kvůli dalšímu výcviku. Jakmile se tak nestane, začne přebírat vládu nad situací pes (aby ji měl alespoň někdo, když vy toho nejste schopní) a je zaděláno na problém.

Doporučujeme nepodceňovat ani zdánlivě banální situaci. Čeká vás minimálně rok, kdy musíte být neustále ve střehu! Například při procházce v lese může štěně narazit na potůček. Omylem do něj prcek spadne po hlavě, když se bude chtít napít. Lekne se, vyděsí, vy ho začnete zachraňovat, leknete se taky, pes je ve stresu a je hotovo: do konce života se bude bát vody. Možná máte pocit, že je to přehnaný scénář, ale pro štěně je všechno nové a velké –⁠ stejně jako pro děti.

Opravdu to tak chcete?

Vychovávat štěně je těžší, než si většina lidí myslí. Obzvláště, pokud jde o prvního psa. Na druhou stranu jde o naprosto unikátní zkušenost, která vás naučí mnohému. Nicméně pokud někde uprostřed zjistíte, že to není nic pro vás, máte před sebou cestu do útulku, což pro psa nebude žádná příjemná zkušenost, nebo pár let plných trápení. Zvažte proto, jestli je opravdu nutné pořizovat si štěňátko a nebude lepší dát domov pejskovi z útulku, od kterého tak nějak budete vědět, co čekat (samozřejmě pokud si jako nezkušený kynolog nevyberete týraného rotvajlera, který se pokusil sežrat už několik lidí) a zachránit ho tak před ztraceným časem a mřížemi...