Podvody na internetu: Jak chránit své soukromí?
Placení a spoření, zkrátka vše, co se týká peněz, bylo vždy záležitostí, která vyžaduje obezřetnost. V současnosti to platí obzvlášť. Moderní doba přináší vymoženosti, o kterých se nám dříve ani nesnilo - během okamžiku dokážeme zaplatit obchodníkovi na druhé straně planety a se stejnou lehkostí své peníze přesouváme, kam uznáme za vhodné. Ovšem pokrok s sebou nese i jistá rizika. Stejně snadno se může stát, že o své peníze přijdeme. Zuby si na ně brousí nespočet podvodníků, kteří cílí na méně opatrné klienty bank. Jak chránit své finanční prostředky na bankovních účtech? To bylo téma Nového Dne.
Pro drtivou většinu lidí je na prosto samozřejmé při odchodu z domova zamknout dveře od bytu či domu, totéž uděláme, pokud opouštíme svůj vůz apod. Chránit majetek je nám obvykle vlastní, protože si uvědomujeme riziko, že bychom o něj mohli přijít. Jinak je to ovšem v případě virtuálního světa, do něhož nepochybně patří i naše peníze.
Nástrahy digitálního světa a ochrana před nimi
Zdá se to jako dokonalý svět - bezhotovostní platby jsou rychlé a pohodlné pro všechny zúčastněné strany. A také v určitém ohledu bezpečnější. Není třeba nosit peníze u sebe. Jisté riziko ovšem přetrvává a i přes vytrvalá varování profesionálů v oblasti finanční a digitální bezpečnosti ohrožuje řady lidí. Jak si tedy chránit svá virtuální data, jakými jsou nejen bankovní účty a naše peníze na nich? „Online prostředí a online transakce se už staly součástí našeho každodenního života. A budou v něm více a více. Musíme si návyky ohledně bezpečného chování ve fyzickém světě přenést do toho digitálního. Když jdu k bankomatu, dívám se kolem sebe, dám pozor, že se mi nikdo nedívá přes ruce. Když si vybírám peníze, nenechám nikde ležet svoji peněženku naditou kartami a penězi s napsaným PINem u karet... Musíme zabezpečit, že šíře dat a informací, které po sobě necháváme, je bezpečná. Protože v digitálním světě je šíře lidí, kteří se k nim mohou dostat, mnohem vyšší,“ vykládá Martin Podolák, zástupce generálního ředitele společnosti mBank.
A jak dodává Karol Suchánek, expert na digitální bezpečnost, je velmi důležité uvědomit si, že stejně jako většina z nás ráno vstává do práce, existují řady lidí, kteří ve stejném čase ve virtuální realitě cílí na naše finanční prostředky a citlivá data. „Pro banku je velmi důležité zařídit, aby klienti byli v bezpečí. Má technické prostředky nastavené tak, aby je chránila. A potom se zároveň snaží i lidi edukovat, neboť tím nejslabším článkem, jak se v poslední době ukazuje, je člověk. Nemusí mít dobře nastavenou bezpečnost anebo tomu úplně nerozumí. Je to velmi komplikované téma a počítačová bezpečnost není až tak zajímavá. Takže banka v tomto směru dělá velmi dobrou věc, a to je osvěta.“
Základem je bezpečné heslo
Právě dobrá informovanost a vzdělání v oblasti života v digitálním světě je nejlepší prevencí, která klienty chrání, aby se nestali oběťmi podvodníků, jejichž způsoby jsou čím dál sofistikovanější. „V první řadě byste si měli uvědomit, že se to týká i vás. Zařízení do online světa přibývá, takže je víc připojených lidí,“ poukazuje na riziko Karol Suchánek s tím, že čím více uživatelů je na síti, tím více nebezpečí útoku stoupá.
Bylo by fajn absolvovat online trénink, ideálně jít za svou banku a najít si tam trénink anebo informace, které nabízí, nebo jít na online školení,“ doporučuje expert na digitální bezpečnost s tím, že k základní výbavě bezpečného užívání online světa patří dostatečně silné heslo, které nemusí být jednoslovné, ale může obsahovat dokonce i oblíbenou větu.
Současně ovšem Karol Suchánek upozorňuje na častý nešvar, který zabezpečení našich dat a peněz výrazně oslabuje - používání stejného hesla na vícero místech. „Útočníci zjistí jedno heslo a zkoušejí ho na další vaše účty.“
Ideální je tedy používat na každý účet jiné heslo. Tady ovšem pro řadu uživatelů nastává další svízelný moment, a sice jak si všechna hesla pamatovat, případně kam si je uložit? Karol Suchánek v takovém případě radí: „Existuje takový trik - správce hesel. Je to aplikace, kterou si nainstalujete do svého telefonu, tabletu, anebo počítače. Tam dáte to jediné silné heslo, které si zapamatuje. A do ní dáte všechna svá ostatní hesla online světa. Ta aplikace vám vygeneruje silná hesla, zároveň zkontroluje, zda už o nich nevědí útočníci, a když se chcete přihlásit do nějaké online aplikace, tak ona vás tam sama přihlásí, zkontroluje, jestli se nejedná o podvodnou stránku, a potom vám tam to heslo vloží.“
O tricích podvodníků, kteří se ve svých pokusech o získání citlivých dat neustále zdokonalují, už slyšel snad každý. Přesto ne všichni jsou na podobné pokusy připravení, nedokážou je včas odhalit a podvodníkům tak naletí. Jak rozeznat skutečnost a tzv. fake, čili falešné zprávy a žádosti, radí Martin Podolák. „Základem je vždycky obezřetnost. Já se opravdu snažím zjistit, kdo se ke mně skrz online prostor snaží přistoupit, ať už se bavíme o sociálních sítích nebo o webu jako takovém. Snažím se vždycky přistupovat k důvěryhodnému zdroji, který mám prověřený. Samozřejmě to nejde vždycky. Pokud se budeme bavit například o e-shopech, tak pokud chci nakupovat na e-shopu, který nemám prověřený a nejsem si stoprocentně jistý, tak využiju nástroje, které mi pomůžou moje data ochránit,“ radí zástupce generálního ředitele mBank a hned přidává konkrétní tip:
„Můžu využít jinou než svoji hlavní platební kartu, protože nejčastější obava lidí je, že ztratí údaje ke kartě a ztratí peníze. Tomu mohou sami zabránit. Například u nás v mBank máme produkt zvaný eKarta, je to předplacená karta, není provázaná z běžným účtem. A když už náhodou se stane, že jsou moje data zneužitá, tak se podvodník nedostane k mému účtu.“
Nejslabší článek řetězu - klient
Ať už patříte k těm jistějším uživatelům digitálního světa nebo k těm, kteří občas tápou, můžete si vlastní schopnost odhalit podezřelé jednání a pokusy o podvody otestovat na stránkách mBank, kde se pro zodpovídání 25 otázek lze nejen přiučit, ale i získat odměnu.
K dosažení svých cílů podvodníci velmi často využívají také sociální sítě. Na nich kradou účty uživatelů, přes které se pak dostávají dále k cíli. „Primárním cílem nemusí získat jenom peníze, ale právě dostat se k datům a k účtům, proto musíme být obezřetní i tam. Oni necílí data bank, oni cílí na nás, na klienty, zákazníky. A snaží se nás zmást,“ připomíná Martin Podolák.
