Modrý a hnědý buldoček: Žádané barvy kožichu, které mohou zabíjet

Když zavítáte do prověřené chovatelské stanice, zjistíte, že se snaží o zdravé a povahově vyrovnané vrhy zvířat. Dodržují standard daného plemene a zohledňují různé znaky, které ten který pes nese. U každého plemene je to totiž rozdílné. „Pak jsou tu genetičtí inženýři z garáže, kteří bez ohledu na nemoci, na příbuznost nebo na povahu, kříží nějakou fenu s nějakým psem. Cílem je jedno jediné, docílit požadované nestandardní barvy. Jenže genetika není jednosměrná letenka do Úžasňákova. Velice snadno se z ní stane permanentka do pekla,“ říká Ďuráková s tím, že při zaměření na barvu jde stranou všechno ostatní.

Křížím, křížíš, křížíme

Řada lidí zastává názor, že kříženci jsou zdravější a rozhodně ne méněcenní. To druhé nikdo nerozporuje. Ale to první způsobuje spolkům, které pečují o deformované, nemocné a zubožené psy následkem bezhlavého křížení, mírnou závrať. Takřka každý den se totiž setkávají s výtvory těch, co kříží psy kvůli penězům – a nejen u francouzských buldočků platí, že čím „raritnější barva“, tím více peněz. A také více vrozených vad, dědičných onemocnění a smutných konců.

A jak takoví barevní buldočci vlastně vznikají? „Nejčastěji zkříží množitel buldočka s čivavou nebo některým z menších bull plemen. Je to kvůli podobnosti dominantních znaků – u čivav postavených uší a kulaté hlavy, u bull psů zase podobné stavby těla. Dnes už je samozřejmě nemusí množitel křížit takto přímo, k dispozici má tisíce a tisíce už nakřížených potomků v celé škále barev,“ líčí Hana Ďuráková. Jenže takto narozená štěňata nezdědí pouze barevný kožíšek.

Agrese a nemoci jako bonus

Kromě zdraví je v případě křížení častým výsledkem problémová povaha. Když totiž zkřížíte tvrdohlavého buldočka s „hysterickou“ čivavou nebo energickým teriérem, vyrobíte tím malou časovanou bombu. „Vyjít vám může pes sice v požadované barvě, který je ale o polovinu větší nebo menší, hysterický, bojácný nebo naopak přehnaně sebevědomý a agresivní. A to vše dostal do vínku, protože je to přece rarita,“ dodává Ďuráková.

Pro příklady nemusíme chodit daleko. Během uplynulých dvou let zažily nejrůznější barevné kombinace opravdový boom. A tak se i do péče spolku OS Buldočí naděje dostaly desítky takových genetických experimentů. „V naprosté většině šlo o matky a otce štěňat, která si lidé koupili. Tedy zvířata, která předávala dál svůj genetický potenciál,“ popisuje Ďuráková s tím, že kde je štěně, jsou i rodiče. Ti ale často nejsou vidět, protože jejich úkolem je vydělávat peníze neustálým nakrývání a rozením.

A jaký ten genetický potenciál vlastně byl? Ve spoustě případů šlo o plaché nebo příliš rezervované psy. „Fenka v barvě bluefawn, Tonka, první měsíce v naší péči jen v panice běhala kolem zahrady, odmítala se přiblížit k lidem. Ze zdravotních problémů můžeme jmenovat vážné srdeční vady, špatně postavené čelisti, které se objevily hned u tří psů najednou. Mezi naše nejvážnější případy patří bezesporu čokoládoví bratři Sagvan a Tofi, kteří přijeli s vyhřeznutými konečníky a u kterých vyšetření prokázala špatně postavenou bederní páteř. Ta oběma způsobila doživotní postižení a utlačení střev. Sagvan bohužel nepřežil,“ vzpomíná Hana Ďuráková. Neméně podstatné jsou však i alergie, které se dědí a které majitele mohou ve výsledku vyjít dráž, než koupě samotného štěněte.

„Sledujeme tyto trendy s velkou obavou o budoucnost buldočků. A je nám vlastně líto všech majitelů, kteří si tyto padělky pořizují. Chtějí domů buldočka pro jeho úžasnou povahu a podobu. A místo toho si pořídí psa, kterému sice stojí uši, ale jinak je to buldok jen z části. Ale zase mají doma raritu, a to se přece ‚vyplatí‘,“ uzavírá Ďuráková.