Vzhledem k neexistenci přírodního sněhu v Pekingu nemají sportovci zrovna dvakrát velký pocit, že se nacházejí na zimní olympiádě. Ale ještě úplně jiný level zažívají akrobatičtí lyžaři a snowboardisté v disciplíně big air. Jejich soutěž byla umístěna do zcela neobvyklého prostředí zavřených oceláren. A fotografie z místa stojí za to.
Po většinu sezony jsou závodníci zvyklí koukat na zasněžené kopce a pohádkovou krajinu. V Pekingu nic takového nenašli. Olympijští „letci“ se totiž sešli v předělaném areálu zavřených oceláren. Všude okolo komíny a věže. Někteří čeští uživatelé sociálních sítích upozorňovali na to, že to vypadá, jako by se o medaile bojovalo v tuzemské elektrárně Prunéřov ležící u Kadaně. Fanoušci ze světa zase zmiňovali jadernou elektrárnu ze seriálu Simpsonovi.
Můstek je opravdu na netypickém místě a tvoří jakousi bílou oázu v šedém oceánu. Továrna na západě Pekingu v obvodu Š'-ťing-šan patřila společnosti Shougang Group, což byl první státní čínský závod, který zemi pomohl stát se světovým lídrem ve výrobě oceli. Areál poskytl práci tisícům lidí, ovšem zase se podílel na vzniku bídné smogové situace v hlavním městě.
Olympic Big Air final for 17-year-old Kirsty Muir!
— Team GB (@TeamGB) February 7, 2022
Kirsty makes it safely through in 7th and will go for the medals tomorrow from 2am.
Set those alarms.#TeamGB #Beijing2022 pic.twitter.com/6rKFUjvvOK
Čína uzavřela továrnu v souvislosti s letními hrami v roce 2008 ve snaze očistit svou image i ovzduší. I když to na první pohled nevypadá, chátrající stavby a jejich okolí dostaly oproti minulosti celkem vkusný kabát. Některé pece mají nový facelift, vznikla jezírka, do toho se místo celkem zazelenalo. I mimo olympiádu někdejší ocelárna žije – jsou tu malé obchůdky a kanceláře, pořádají se tam různé taneční akce. A sedadla, která obklopují můstek a místo pro dopad, mají být v budoucnu využita pro koncerty.
I když fanoušci považují dějiště freestylových disciplín spíše za komické, samotní závodníci si lokalitu pochvalují. Budí pozornost čili jde o skvělou reklamu pro celý sport. „Jedna z nejlepších věcí, které jsem měl možnost vidět,“ řekl americký freeskier Mac Forehand. „Zdá se mi, že to bylo vytvořeno ve virtuálním světě, ve videohře,“ poznamenal obdivně jeho týmový kolega Nick Goepper.
Zmiňuje aspekt, který kurióznímu areálu přidává plusové body. Často se totiž po olympiádách řeší nevyužívané komplexy, které chřadnou a po letech jsou z nich už jen ruiny. V tomto konkrétním případě by se o udržitelnosti nikdo neměl bát. „Pokud by něco takového dostatečně udržitelného vznikalo po celém světě, myslím, že by to bylo super-duper cool,“ uvedl Goepper.
