Nadšeně i pohoršeně přijímaná monografie Kundera: Český život a doba vyšla 26. června a její autor Jan Novák se s ní poprvé postavil před čtenáře počátkem července na festivalu Měsíc autorského čtení v Brně a Ostravě. Jak reagovalo publikum, za co Novákovi tleskalo a co mu vyčítalo? A jak dílo vnímají další festivaloví spisovatelé? „V knize jsou evidentní podrazy na Kunderu,“ říká třeba prozaik a redaktor literárního časopisu Host Jan Němec.
Žádná jiná kniha asi letos nevyvolá tolik emocí jako monografie Kundera: Český život a doba z pera česko-amerického spisovatele Jana Nováka. Mimo jiné autora ceněného beletristické zpracování příběhu bratří Mašínů pod názvem Zatím dobrý či životopisu Miloše Formana Co já vím? První velká tuzemská biografie o světově nejproslulejším spisovateli českého původu však vyvolala bouři ještě předtím, než se 26. června objevila na pultech knihkupectví. A to po zveřejnění několika novinových a časopiseckých interview s Novákem.
„Emoce jsem čekal až po vyjití knihy, ale kritici se na mě vrhli už po přečtení rozhovorů. Vznikl tak nový žánr v české publicistice: recenze rozhovoru,“ postěžoval si Novák ironicky na veřejném čtení v Ostravě. To se odehrálo 2. července v rámci mezinárodního literárního festivalu Měsíc autorského čtení.
Velké emoce a málo námahy
Novák byl kritiky ještě před vydáním knihy skutečně označen třeba jako „Kunderův prokurátor“ či „diletant, který má o Kunderovi a vůbec o literatuře jen chabé představy“. Negativní reakce ale obdobnou měrou vyvážily ty pozitivní, které autora chválí za odvahu pokusit se napsat biografii o literární ikoně, která po emigraci do Francie v roce 1975 radikálně vyretušovala vlastní životopis. Objemná publikace s nálepkou knižního skandálu samozřejmě přitahuje publikum a Divadlo 12 v Ostravě, v němž Novák předčítal, bylo plné. Navzdory infekci COVID-19, která se nově šíří hornickým krajem.
„V českých krajích začíná být zvykem, že nejvášnivější diskuse se vedou o knihách, které nikdo nečte,“ uvedl Novákovo autorské čtení básník, literární vědec a nositel Státní ceny za literaturu Petr Hruška. „Co chce současný člověk? Velké emoce a málo námahy. A vám se povedlo trefit do všeobecného požadavku doby. Vyvolal jste velké emoce, a lidé tuhle devítisetstránkovou vůbec nemusí číst,“ pochechtával se Hruška jalovým vášním, které monografie o Kunderovy vzbudila ve společnosti.
Pak se Jan Novák pustil do čtení, z knihy třeba vybral kapitolu s názvem Marketing: „Po odchodu z Československa se Kundera ve Francii zorientuje v literárním provozu a začne dávat obsáhlé rozhovory s každou novou knihou, aby ji posunul do velkého literárního světa, a přitom se fakta jeho životních improvizací pod tlakem stalinistického režimu promění v úplně jiný příběh. Ten nový má jasné kontury, je lehce pochopitelný lidem, kteří nemají reálnou představu o životě v totalitní společnosti, a Kundera se v něm posadí do role hrdinské oběti. Jeho marketingová story má jediný háček: je úplně vylhaná.“
Jak se gumuje životopis
A Novák dále předčítal, jak Kundera před západními novináři začal gumovat vlastní životopis. Spisovatel třeba žurnalistům opakoval na potkání, že na přelomu čtyřicátých a padesátých let strávil rok na cestách jako jazzový pianista. Prý byl tehdy z politických důvodů vyloučen z univerzity a strávil několik let tím, že pracoval v mnoha „divných zaměstnáních“. Byl prý i cestářem a hrál jazz. Jinému žurnalistovi zase Kundera namluvil, že „hrál se skupinou potulných muzikantů k tanci v hospodách hornického kraje“.
Nic z toho není pravda, to ostatně dokazují i tuzemské encyklopedie spisovatelů. Třeba Slovník české literatury po roce 1945 vydaný Ústavem pro českou literaturu AV ČR. Kundera nebyl vyhozen z univerzity, jen přestoupil z Karlovy univerzity na FAMU. Tu absolvoval v roce 1952 a hned v témže roce začal na stejné škole vyučovat světovou literaturu. Zprvu jako asistent, od roku 1958 jako odborný asistent. Žádné hraní s jazzovými šumaři v hornickém kraji se nikdy nekonalo.
Potíž je v tom, že Novákovu monografii odmítl Milan Kundera autorizovat. Respektive nedopověděl na žádný dopis, kterým ho Novák žádal o spolupráci nad vznikající studií. Kunderovi zastánci svorně říkají, že nová biografie je pouze „mimořádně rozsáhlým pamfletem“, v němž je selektivně publikováno jen to, co se Novákovi hodí. Po Novákově veřejném čtení na festivalu Měsíc autorského čtení v Ostravě následovala diskuse. A publikum se rozdělilo na dva tábory, podobně jako literární kritika.
Policajtská interpretace literatury
„Jak mám věřit tomu, co píšete? Často se mi tomu věřit nechce,“ zeptal se Nováka jeden z ostravských diváků. Mimochodem velmi mladý návštěvník, student vysoké školy. „Věř tomu,“ odpověděl mu Jan Novák. A připomněl, že během psaní monografie vyslechl asi sto pamětníků, kteří se znali (a někteří i stále stýkají) s Kunderou. A že prošel i tisíce archivních dokumentů.
Kritika Novákovi také vyčítá, že tam, kde mu docházejí důkazy, pomůže si literárními postavami z Kunderova díla. A jejich jednání ztotožní s reálným životem spisovatele. I v Ostravě zazněl z publika podobný dotaz: „Nepříčí se vám používat takovou policajtskou intepretaci literatury? Podle mě je na hraně, když s pomocí postav z Kunderových knih ilustrujete i Kunderovy životní patálie.“ Jan Novák je také úspěšný spisovatel, i když ne tak slavný jako autor Žertu. Divákovi z publika proto odpověděl, že prý pozná, kdy autor píše „takzvaně z břicha“, kdy popisuje osobně prožité příběhy. A kdy text šustí papírem, protože nejde o osobní zkušenosti.
„Nejdůležitější pro mě byly archivy StB“
Novák publiku uvedl příklad: „Takto sugestivní je třeba scéna z románu Život je jinde, v níž mladý stalinistický básník Jaromil udá třídního nepřítele. Ta scéna smrdí empirií, Jaromil mi připadá jako hodně autobiografická figura a Kundera jí dokonce dal do pera verše, které jako mladík uveřejnil pod vlastním jménem.“
Novák přesto odmítá, že románové postavy používá v knize jako důkazy: „Nejdůležitější pro mě byly archivy StB, písemné prameny, svědectví pamětníků, korespondence, a až někde v pátém sledu se někdy opřu o Kunderovy romány.“ Uvedený příklad z románu Život je jinde má podle Nováka zásadní hodnotu. Údajně potvrzuje informace historika Adama Hradilka a novináře Petra Třešňáka zveřejněné roku 2008 v týdeníku Respekt, podle nichž Kundera udal v roce 1950 agenta CIC Miroslava Dvořáčka. Tomu poté hrozila šibenice, a nakonec dostal trest v délce 22 let. Novák o Kunderově vině nepochybuje. „Práskl ho,“ řekl publiku.
Spiknutí proti Kunderovi?
Zastání se Milanu Kunderovi dostalo v jeho rodném Brně. Spisovatelova manželka Věra v brněnském literárním časopise Host nařčení z udavačství odmítla a mluvila o „dalekosáhlém a politicky motivovaném spiknutí proti Milanu Kunderovi“.
Hlavními hosty letošního Měsíce autorského čtení jsou sice maďarští spisovatelé, počátek festivalu se však odehrál ve znamení Kundery. Nad Novákovou biografií se dokonce diskutovalo i při vystoupeních dalších autorů, publikum se tématu odmítalo vzdát. Tak třeba po čtení spisovatele Jana Němce v pátek 3. července (Němec je za knihu Možnosti milostného románu nominován na letošní cenu Magnesia Litera) chtěli diváci mluvit hlavně o aktuální literární kauze. Také proto, že Němec je redaktorem citovaného časopisu Host, který drží basu s Kunderou.
Němec: „Manipuluje a používá neověřené informace“
„Novák napsal velmi manipulativní text a zdá se mi, že je to občas hodně přes čáru,“ řekl Němec divákům. „Novák se snaží vyvolat dojem, že pravdu Kunderova života lze najít v jeho románech, ale to je zjevná dezinterpretace,“ dodal. Novák podle něho třeba zmanipuloval výklad jednoho rozhovoru Milana Kundery s americkým novinářem, v němž měl spisovatel říci, že „normální je lhát“. Němec tvrdí, že Novák z interview záměrně usekl následující větu, která tento postoj vyvrací.
„V knize jsou evidentní podrazy na Kunderu, což není v pořádku. Je to účelová a jednostranná biografie, nevyvolává ve mně dobrý dojem.“
Spisovatel a redaktor Jan Němec zpochybňuje i zdroje Jana Nováka. „Informace od svědků už dále neověřuje, což je chyba. Takže třeba hlavním zdrojem vyprávění o gymnaziálních letech Milana Kundery je jeden spolužák z Kunderovy třídy. Já sám bych ale rozhodně nechtěl, aby sedmdesát let po maturitě vykreslil moje středoškolská léta nějaký náhodně vybraný spolužák ze třídy. Co to má za relevanci? Žádnou. A z takových zdrojů je poskládána celá kniha.“
