Nuly ani neuměl spočítat. Janda promluvil o honorářích a rivalitě s Gottem
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Popsal zákulisí Zlatého slavíka
Gott nesl porážky v anketě popularity špatně
Stát po něm chtěl polovinu vydělaných peněz
Jaké honoráře za totality pobíral?
Letos to bude 40 let, co zpěvák a hitmaker Dalibor Janda získal prvního Zlatého slavíka. V anketě popularity československých zpěváků kraloval ještě další následující dva roky. Jak na tu dobu vzpomíná, co se dělo v zákulisí a kolik tehdy činily jeho honoráře za koncerty a prodané desky? Nejen o tom promluvil pro web CNN Prima NEWS.
Ještě v roce 1983 se Dalibor Janda v anketě Zlatý slavík umístil na 50. místě. O dva roky později už byl druhý a v roce 1986 poprvé zvítězil. „V roce 1983, když jsem byl ještě padesátý, tak mě nikdo z těch umělců ani nepozdravil. Za dva roky už mě zdravili všichni. Ten skok byl obrovský. Jezdívali jsme dvacet koncertů měsíčně, samé velké haly. Když jsem získal Zlatého slavíka, měl jsem samozřejmě obrovskou radost, na druhou stranu jsem cítil ohromnou zodpovědnost,“ zavzpomínal Dalibor Janda pro web CNN Prima NEWS.
ČTĚTE TAKÉ: Drsné praktiky v českém showbyznysu za totality. Vládl Ladislav Štaidl, umělci se kradli
Pro většinu zpěváků bylo snem porazit Karla Gotta. „Všichni po tom toužili a málokomu se to podařilo. Mně se to povedlo dokonce čtyřikrát. Třikrát jsem se stal Zlatým slavíkem a jednou, když jsem skončil druhý, tak Karel byl třetí,“ zmínil autor hitů Hurikán, Kde jsi nebo Žít jako kaskadér.
Pokaždé, když se Karel Gott nestal Zlatým slavíkem, nesl to prý velmi špatně. „Tenkrát bývalo zvykem, že kdo se v kategoriích zpěvák, zpěvačka a skupina umístil na prvních třech místech, všichni společně jezdívali na turné po Československu, po těch největších městech. Byla to taková oslava slavíků. Karel, když nevyhrál a skončil druhý nebo třetí, tak se pokaždé omluvil a nikdy nepřijel s tím, že má plno práce v Západním Německu a podobně. S Peterem Nagym a Mirem Žbirkou, kteří se stali také Zlatými slavíky, nás to docela mrzelo. Mohl se nad tím trochu povznést,“ poznamenal Dalibor Janda.
Čtěte také
Promluvil také o honorářích, které v té době jako jedna z největších pěveckých hvězd tehdejšího Československa pobíral. „Když mi přišly první peníze za rok 1986, kdy vyšlo moje první album Hurikán, tak jsem z toho byl úplně vyřízený, protože ty nuly jsem ani neuměl spočítat. Pro mě, zámečníka ze Sigmy z Hranic, kde jsem měl plat 1 700 korun za měsíc a hrával tancovačky za pár korun, to byl docela zážitek. Byl jsem z toho paf a nemohl jsem kvůli tomu v noci spát,“ přiznal.
Stát chtěl polovinu výdělků
Nejvyšší příjmy měl za prodané desky. „Ty moje se prodávaly za zhruba 50 korun, já jsem za jeden prodaný kus měl nějakých 4,5 nebo 5,5 procenta. Přibližně tedy nějakých 4,50 koruny za jeden kus. Jednalo se o statisícové prodeje. Třeba desky Hurikán se prodalo 360 tisíc kusů. Další peníze jsem měl jako autor. Tenkrát to bylo 9 procent z desky. To jsme si dělili společně s textařem. Dvě třetiny měl autor hudby, jednu třetinu autor textu, dneska už je to půl na půl,“ přiblížil Dalibor Janda.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Co dnes dělá zpěvačka Markéta Muchová, hvězda skupiny Kroky Františka Janečka?
Naopak honoráře z koncertů byly proti tomu zanedbatelné. „Mívali jsme dvě vystoupení denně. Sportovní halu v Praze pro 14, 15 tisíc lidí jsme vyprodali odpoledne i večer a za každý koncert jsme měli 600 korun. Říkal jsem si, jestli by třeba Michael Jackson také dělal Sportovní halu za honorář 20 dolarů. Měli jsme auta žigulíky, což byla jediná auta s trochu větším kufrem, kam se vešla nástrojovka. Když jsme někam přijeli koncertovat, tak byla šuškanda, že s tím jezdíme jenom naoko a doma máme stejně mercedesy. Z těchto honorářů bychom na ně ale nikdy nenašetřili,“ popsal s úsměvem. „To už jsme víc peněz vydělávali za fotky a plakáty, které jsme během koncertů prodávali. Za to jsme si pak mohli dovolit koupit třeba kvalitnější aparaturu,“ uvedl zpěvák.
Kvůli vyšším příjmům měl problémy s tehdejším režimem. „Soudruzi z ÚV mi pak poslali dopis, abych polovinu peněz věnoval státu. Přitom oni z každé mé prodané desky, která stála 50 korun, inkasovali zhruba 40 korun. Sehnal jsem si právníka a odpověděl jsem jim, že vydělané peníze používám ke svému dalšímu hudebnímu rozvoji, vzdělávání a nahrávacímu studiu. Pak přišel rok 1989 a bylo vyřešeno,“ uzavřel s úsměvem.
David v rámci CNN Prima NEWS píše především o dění na domácí scéně. (david.lastovka@iprima.cz)
