75 let od výbuchu v Hirošimě
Japonské město Hirošima si připomnělo 75. výročí od výbuchu první atomové bomby. Asi tisícovka lidí, která se vzpomínkové akce zúčastnila, událost uctila minutou ticha a apelovala na japonskou vládu, aby podepsala dohodu OSN o zákazu jaderných zbraní. Akce byla letos kvůli koronaviru drasticky omezena. Pro mě válka ještě neskončila, uvedla přeživší výbuchu.
Pietní ceremonie v hirošimském Parku míru se každoročně účastní desítky tisíc lidí. Letos byl vstup kromě představitelů státu a města povolen pouze přeživším tragédie a jejich rodinám. Všichni dodržovali odstupy a tváře si zakrývali rouškami. V 8:15 tamního času (1:15 SELČ), tedy v okamžiku, kdy v půlkilometrové výšce nad městem před 75 lety bomba vybuchla, se parkem rozezněl zvon.
Hirošima 6. srpna 1945 krátce po dopadu atomové bomby. Zdroj: AP
Japonsko jako most k dialogu
Japonský premiér Šinzó Abe ve svém proslovu ubezpečil, že Japonsko se zákazem jaderných zbraní souhlasí, ale zároveň podotkl, že svět se jich nezbaví přes noc. „Rolí Japonska je sloužit jako most mezi různými stranami a trpělivě podporovat jejich dialog, abychom dosáhli světa bez jaderných zbraní,“ dodal ministerský předseda.
6. srpna 1945 v 8:15 ráno shodil americký letoun atomovou bombu „Little Boy“ na nic netušící město Hirošima. Exploze nastala zhruba o 45 sekund později a během pouhých deseti vteřin „pohltila“ celé město a více než 350 tisíc obyvatel. Do konce roku na následky výbuchu zemřelo zhruba 140 tisíc lidí. Do roku 1951 pak dalších 60 tisíc. Oběti podlehly rozpadu tkání nebo rakovině. Lékaři mnohdy nevěděli, jak zraněné léčit. S ničím podobným se do té doby nikdy nesetkali.
Výbuch nenávratně zničil i pohled na celé město. Tři čtvrtě století po útoku v Hirošimě stojí jediná původní budova navržená českým architektem Janem Letzelem, z níž je dnes Hirošimský památník míru. Každý rok si zde Japonci připomínají oběti katastrofy.
Psychické následky i diskriminace přeživších
V Hirošimě žije už jen pár lidí, kteří ničivou explozi přežili a mohou své vzpomínky předávat dál. Jednou z nich je i dvaaosmdesátiletá Mičiko Kodamaová. Té bylo v době výbuchu sedm let a zrovna seděla ve školní lavici. Chvíli po začátku vyučování zahlédla jasné světlo, které o pár vteřin později rozbilo všechna okna.
Hirošima 6. srpna 2020, lidé vypouštění papírové lucerny k uctění památky. Zdroj: AP
Zachránit ji přišel její otec. Ne všichni její spolužáci ale měli takové štěstí. Mičiko vzpomíná na dívku s popáleným obličejem, kterou s otcem při útěku zahlédli. „Ta dívka zkolabovala a myslím, že zemřela. Nevím. Ale i teď, když o ní mluvím, se mi chce brečet,“ zavzpomínala žena.
Tragédie ale dlouhá léta pronásledovala i přeživší. Kromě psychických následků byli vystaveni časté diskriminaci. Mnozí se totiž báli, že následky nemoci z ozáření mohou být nakažlivé nebo dědičné.
Japonské slovo „hibakuša“ označuje osoby, které atomové útoky v Hirošimě a Nagasaki přežily. Stejné jméno nese i petice, která chce zákaz používání atomových zbraní. Za čtyři roky od svého vzniku čítá téměř 12 milionů podpisů.
„Jaderné zbraně nejsou pryč. Ty samé atomové zbraně, které nás donutily trpět po celá desetiletí, pořád existují. Pro mě válka ještě neskončila,“ dodala Mičiko Kodamaová.
