Žena porodila miminko do dlaně. Pepíček se narodil ve 23. týdnu těhotenství

Cesta k miminku byla pro Jarku Jůzkovou a jejího partnera Josefa Holoubka velice náročná. Po prvním potratu musela Jarka absolvovat revizi dělohy. „Bohužel jsem měla komplikace a musela jsem znovu obden na sál, protože jsem měla velké bolesti. Po druhé revizi dělohy jsem neměla několik měsíců menstruaci,“ říká Jarka. Lékaři jí diagnostikovali takzvaný Ashermanův syndrom, který vzniká v důsledku poškození dutiny děložní. Jarka měla dělohu plnou srůstu a musela podstoupit další dvě operace. Lékaři jí tehdy upozornili, že Ashermanův syndrom může být komplikací v dalším těhotenství.

Po dvou zamlklých potratech se napotřetí těhotenství vyvíjelo, jak má. „Byla jsem šťastná, když jsem překonala první trimestr a vše se zdálo v pořádku. Týdny utíkaly jako voda a já si od samého začátku užívala těhotenské nevolnosti, občasné nechutenství a stavy obrovské únavy,“ vzpomíná Jarka. I přes veškeré tyto běžné těhotenské neduhy si jiný stav užívala. Všechny kontroly navíc dopadly na jedničku a nic nenasvědčovalo předčasnému porodu, který se blížil.

„Koncem května mi začalo tvrdnout břicho, které najedou ztěžklo a bylo jako kámen. Nevěnovala jsem tomu ale velkou pozornost, protože jsem byla teprve v polovině těhotenství, kdy takové tvrdnutí bývá časté, a navíc u mě se to stávalo tak jednou za den,“ vzpomíná Jarka. Bohužel tento stav se začal během jednoho dne opakovat častěji, do té doby to bylo pouze jednou denně. „Bylo 31. května večer a břicho mi začalo tvrdnout stále víc a víc. Rozhodla jsem se, že pojedu do nemocnice na pohotovost. Myslela jsem si, že dostanu magnezium a pojedu domů, bohužel jsem se mýlila,“ pokračuje Jarka ve svém příběhu.

Skoro čtyři měsíce před porodem mi odešla hlenová zátka a začalo tvrdnout břicho. V nemocnici už si mě nechali.

Ještě před odjezdem na pohotovost jí odešla hlenová zátka. Lékař v porodnici, který Jarku prohlédl, zkonstatoval, že to vypadá na předčasný porod. „Nechal mi napíchnout kapačku na zastavení porodu a sestřička mi píchnula první dávku kortikoidů na urychlení dozrání plic miminka. Protože kolínská nemocnice nemá neonatologii, zajistili mi transport RZS do Zemské porodnice u Apolináře v Praze,“ říká Jarka, které do termínu zbývaly ještě čtyři měsíce.

Pro Jarku to byl obrovský šok, představa, že by se miminko narodilo takto brzy, byla velmi stresující. Byla na začátku 23. týdne těhotenství, miminko bylo ještě nezralé a šance na jeho záchranu téměř nulová. „Ležela jsem v porodním boxu, kapačka napíchnutá, srdce mi tlouklo, až jsem ho cítila v krku. Byla jsem 22+2, což znamená nízký týden těhotenství – šedá zóna. Přemlouvala jsem malého, aby v bříšku ještě vydržel,“ vzpomíná Jarka na nejhorší chvíle svého života.

Další den vše vypadalo lépe a tvrdnutí břicha ustalo. „Dopoledne mě převezli z porodního boxu na pokoj na oddělení rizikového těhotenství. Během dne jsem absolvovala vyšetření i ultrazvuk. Bohužel nález nebyl příliš pozitivní – hlenová zátka odešla, otevřená jsem byla na tři, čtyři prsty, plodová voda zatím neodtékala. Musela jsem další dny jen ležet na kapačce a modlit se,“ pokračuje Jarka.

Pepíček se narodil s váhou 610 gramů. Na svůj gestační věk byl velký a šikovný.

Za pár dní se tvrdnutí břicha vrátilo s ještě větší intenzitou, k tomu se objevilo špinění. „Tehdy už byl porod nevyhnutelný. Lékaři nejprve chtěli zkusit přirozený porod koncem pánevním, ale nakonec museli přistoupit k akutnímu císařskému řezu. Pepíček se narodil 4. června 2020 v 10:17 jako extrémně nedonošené miminko ve 22+6 týdne těhotenství s váhou 610 g a délkou 30 centimetrů,“ říká mladá maminka. I přes takto extrémně brzký příchod na svět dokázal sám dýchat pouze s podporou CPAP (podpora dýchání u novorozenců, pozn. red.). Podle doktorů se celkem dobře adaptoval na svět.

Pepíčkovy šance na přežití byly podle lékařů 50:50. „Byla to příšerná bolest vidět ho napojeného na hadičkách. Byl tak malinký, nemohla jsem ho ani pochovat. Vyčítala jsem si, že jsem ho nedokázala v sobě udržet ještě pár týdnů. Zároveň jsme si ale uvědomili, že musíme udělat maximum, aby Pepíček svůj předčasný start do života zvládl,“ pokračuje.

Měli jsme obrovské štěstí. Velké komplikace se nám vyhnuly. Pepíček byl velký bojovník. V nemocnici strávil 104 dnů.

Přestože se Pepíček narodil velice brzy, větší komplikace se mu vyhnuly. „Samozřejmě jeho stav byl jako na houpačce. První tři dny byl na podpoře dýchání, potom ho museli napojit na plicní ventilátor, na kterém byl poměrně dlouhou dobu. Měl nitrožilní katetr a musel dostávat několik krevních transfuzí. Prodělal také nějaké infekce a měl výrazně otevřenou dučej na srdíčku,“ vypočítává maminka s tím, že po prodělané infekci se dučej ještě více otevřela (Botallova dučej je céva, která spojuje plicnici a aortu a po porodu se má sama uzavřít, pozn, red). „Srdíčko víc pracovalo, otekl, rychle nabíral na váze a dostatečně se mu neprokrvovaly ledviny. Naštěstí zabrala antibiotika a Pepíček to všechno zvládl,“ říká Jarka.

V porodnici strávil dlouhých 104 dní a po propuštění domů vážil 2 385 gramů a měřil 46 centimetrů. Jeho váha a míry tedy odpovídaly čerstvě narozenému miminku. „Když jsem si ho odváželi domů, dokázal už sám dýchat a částečně jsem ho i kojila. Měli jsme neuvěřitelné štěstí, že to všechno takhle zvládl,“ pokračuje Jarka, které v té době velmi pomohla pacientské organizace Nedoklubko.

V současné době je Pepíček vývojově na úrovni říjnových miminek – odpovídá tedy věku, kdy měl přijít na svět. „Pase koníčky, brouká si, směje se, objevil ručičky a nožičky a má potřebu si vše strkat do pusinky. Otáčí se na bok a z něho se přetočí na bříško, válí sudy a my jsme neskutečně šťastní, že po tom všem máme zdravé miminko,“ uzavírá šťastná maminka a dodává, že Pepíček už váží téměř přes šest kilogramů a měří 63 centimetrů. Přečíst si můžete také Pepíčkův deník.

Dokážeme zachránit i děti narozené ve 22. týdnu, říká primář neonatologie

U šance na přežití předčasně narozeného dítěte mohou hrát určitou roli kromě gestačního týdne a především kvality neonatologické péče i některé pozitivní faktory, jako jsou větší hmotnost a ženské pohlaví, říká přední neonatolog profesor Richard Plavka, který se stará o předčasně narozené děti už přes třicet let a působí jako primář neonatologie v pražské VFN.

Pepíček Holoubek se narodil ve 23. týdnu těhotenství. Jaké šance mají obecně děti narozené takto předčasně?
Péče o předčasně narozené novorozence ve 22. a 23. týdnu těhotenství dává reálnou šanci na přežití na pracovištích, která poskytují proaktivní přístup. To znamená, že porodníci pečují o těhotenství s ohledem na plod a možnost jeho přežití i ve 22. týdnu těhotenství a neonatologická péče zaujímá pozitivní přístup. V praxi jde o porodnickou péči stejnou jako u vyšších gestačních týdnů s podáním antenatálních steroidů a šetrným porodem pro plod. Možnost přežití se na nejlepších pracovištích pohybuje u nejlepších mezi 60 až 70 procent. U nás na pracovišti v posledním pětiletém období dosahuje přežití ve 22. a 23. týdnu 63 procent. Přitom u přeživších novorozenců nenarůstá nejtěžší postižení, tedy dětská mozková obrna, slepota, hluchota nebo nízký mentální vývojový index, pohybuje se kolem 15 až 20 procent. Kvalitní péčí a s novými poznatky se výsledky budou dále zlepšovat.

Přesto se to zdá neuvěřitelné. Je takováto péče nákladná?
Novorozenci, kteří se narodí ve 22. a 23. týdnu těhotenství, zůstávají kolem 100 až 120 dní na neonatologickém oddělení, než mohou být propuštěni. Náklady na péči jsou tedy relativně vysoké, novorozenci pobývají kolem čtyřicet padesát dní na invazivní umělé plicní ventilaci a často potřebují relativně nákladné léky. Celkové náklady na léčbu do propuštění tak mohou činit kolem jednoho až tří milionů korun. Je ale potřeba zmínit, že tyto děti se po propuštění z nemocnice dobře vyvíjejí a u většiny z nich s růstem zdravotní problémy slábnou, a tak postupně dohánějí průměrnou dětskou populaci. Pokud aplikujeme na tento typ péče čistě ekonomický úhel pohledu, je pro společnost výrazně profitabilní. U většiny přeživších se odhadované celkové náklady na zdravotní péči i s iniciálním dlouhým nemocničním pobytem pohybují výrazně pod hranicí 20 tisíc eur za rok rozpočteno na jejich potenciální průměrnou délku života.

Kde je dnes hranice mezi potratem a předčasným porodem?
Hranice mezi potratem a porodem je vymezená zákonem č. 372/2011, který definuje potrat jako „plod, který po úplném vypuzení nebo vynětí z těla matčina neprojevuje ani jednu ze známek života a současně jeho porodní hmotnost je nižší než 500 gramů, a pokud ji nelze zjistit, je-li těhotenství kratší než 22 týdnů“ (méně než 22+0, pozn. red). Vše ostatní může být považováno za porod. Správnější je se ptát, které plody a z jaké délky těhotenství mají šanci na přežití a dobrý další růst a vývoj. Ostrá hranice neexistuje, a proto hovoříme o „šedé zóně“. Tu dnes na základě biologického potenciálu plodu a medicinsko-technických možností vidíme mezi 22. až 25. týdnem těhotenství.

Můžete ještě trochu rozvést pojem „šedá zóna“?
V této tzv. šedé zóně počty přežívajících dětí bez závažného poškození stoupají a ukazuje se, že výsledky jsou ještě lepší, pokud se volí aktivní přístup zahrnující antenatální (před narozením, pozn. red.) podání steroidů a šetrná, ale účinná stabilizace dítěte po porodu.

Jaké mají zdravotní problémy takto předčasně narozené děti, co je pro ně největší hrozbou?
V prvním týdnu je takto nezralý novorozenec vystaven rizikům rozvoje závažných komplikací, které ho ohrožují na životě, jako jsou závažný stupeň krvácení, respirační selhání a infekce včetně závažného postižení střeva. Mezi „pozdní“ onemocnění z nezralosti patří poruchy vývoje sítnice a vývoje plic.

Co všechno musí nedonošeňátka splňovat, aby mohla být propuštěna do domácí péče?
Pro propuštění do domácí péče je důležitá především funkční zralost a schopnost rodičů o své děti pečovat v domácím prostředí – například domácí podávání kyslíku. Není tak důležitá hmotnost miminka, ale především jeho prospívání, dobrá koordinace sání a polykání tak, aby při kojení či jiném způsobu krmení nedocházelo k problémům. Matka i otec by měli být v péči o takto nezralé děti dobře zacvičeni. Je potřeba zdůraznit, že i určitý stupeň funkční nerovnováhy, to znamená, že zapojení některých funkcí může být opožděné, se s růstem a správnou péčí upravuje, a i zpočátku náročnější péče tak dává hluboký smysl s pozitivními výsledky.

Co je nejdůležitější pro to, aby mohlo takto předčasně narozené miminko přežít. Hraje tam roli váha?
Kromě gestačního týdne a především kvality neonatologické péče mohou hrát roli některé pozitivní faktory, jako jsou větší hmotnost a ženské pohlaví, které „favorizují“ lepší prognózu.

Jaká bývá nejčastější příčina předčasného porodu?
Nejčastější příčinou porodu v těchto nízkých gestačních týdnech jsou kombinace infekce a vícečetných těhotenství.

Rodičům předčasně narozených dětí pomáhá Nedoklubko

Pacientská organizace Nedoklubko pomáhá už řadu let rodinám, kterým se narodí miminko předčasně, vyrovnat se s touto situací i získat potřebné informace. V čele organizace stojí Lucie Žáčková, která sama vychovává předčasně narozenou dceru, ze které je dnes už desetiletá slečna.

„Začátkem ledna jsme zahájili naší celoroční fundraisingovou kampaň Dvanáct sil pomáhá, jejímž cílem je dodat na všechna neonatologická oddělení 25 perinatologických center vybavení, které ulehčuje a zpříjemňuje rodičům pobyt v nemocničním prostředí a které oddělení nejvíce potřebují,“ vysvětluje Lucie.

Poukazuje na to, že příběh Pepíčka Holoubka je velmi silný. „Každé předčasně narozené dítě má svůj příběh, svoji cestu, známe takových v Nedoklubku stovky… Pepíčkův příběh je výrazný tím, že se narodil pod samotnou hranicí životaschopnosti, v tzv. šedé zóně. Je také ojedinělý přístupem a otevřeností jeho rodičů. Jsou pro mě důkazem, že nastavení mysli rodičů je velmi důležité a hraje podstatnou roli ve správném zrání a vývoji miminka,“ dodává s tím, že letos v lednu začaly na transparentní účet Nedoklubka chodit peníze. „Každý den nám přijde finanční příspěvek s inspirativním a motivujícím vzkazem, což je úžasné,“ dodává s úsměvem.