Upoutávka videopodcast Za práva zvířat: Norování lišek
Norování lišek rozděluje společnost. Zatímco myslivci obhajují tuto historickou metodu jako účinný způsob regulace přemnožených predátorů na určitých místech naší republiky, ochránci zvířat ji označují za brutální a zastaralou praktiku, která do moderní společnosti nepatří. Jaké jsou argumenty obou stran? Co na to poslanci? A je možné najít kompromis?
Norování lišek – tradice, nebo týrání?
Norování lišek má kořeny ve středověku, kdy sloužilo jako způsob ochrany drobné zvěře před predátory. Myslivec Petr Slaba upozorňuje, že v minulosti byla tato metoda nezbytná, protože drobná zvěř tvořila významnou část ekosystému i zdroj obživy. Dnes však přiznává, že norování ustupuje, neboť drobná zvěř je méně rozšířená a myslivci volí jiné metody regulace.
Etické otázky a pohled ochránců zvířat
Ochránci zvířat, zastoupení organizací Svoboda zvířat, která stojí za peticí Nora patří lišce, norování lišek považují za drastickou praktiku. Karolína Zapotilová uvádí, že při norování často dochází k roztrhání lišek i jejich mláďat a zranění loveckých psů, kteří svádí několikaminutový boj v noře v absolutní tmě. Vynorovaná mláďata jsou pak podle ochránců buď ubita lopatami, nebo následně slouží k výcviku loveckých psů. Podle ní by měla být tato metoda zcela zakázána a lišky by měly mít zákonnou ochranu.
Argumenty myslivců
Ubití lopatami myslivci popírají. „To možná udělá nějaký vyšinutý jedinec. Navíc je to protizákonné a pokud někdo něco takového uvidí, musí se to hlásit. Většina myslivců v době mláďat nenoruje. A norování probíhá tak, že liška má z nory třeba 3 východy, takže ty se obstoupí, vypuštěný pes lišku z nory vyžene a myslivci ji zastřelí.“
Myslivci však poukazují na potřebu zachovat norování alespoň v omezené formě. Slaba zdůrazňuje, že norovací zkoušky jsou klíčové pro přípravu loveckých psů, kteří jsou často nasazováni nejen při lovu lišek, ale chodí se třeba na naháňky divokých prasat, kdy pes sám od sebe pudově do nory skočí, navíc mít norníka v honitbě udává myslivcům zákon. „Ze zákona musí být v honitbě vždy alespoň jeden pes norník. Navíc jezevčíci a jagdteriéři k uchovnění musí mít norovací zkoušku „zkoušku nováčků“. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že pes, který nebude mít zkušenosti z tréninku a skočí vám do nory, což se stane i když například naháníte jinou zvěř, ten pes ten pud má prostě v sobě, tak to může šeredně odnést,“ vysvětluje.
Norovací zkoušky psů
Norovací zkoušky by měly podle ochránců zvířat probíhat bez přítomnosti lišek. Takzvaná „zkouška nováčků“ sice probíhá bezkontaktně a liška je od psa v umělé noře oddělena mříží, podle ochránců ale trpí stresem jako při norování. Svoboda zvířat navrhuje například pachové atrapy pro výcvik loveckých psů, které by nahradily kontakt se živou liškou.
Rozhodčí těchto zkoušek popisují, že na deset psů se využívají tři lišky a střídají se po každém psu, lišky jsou podle nich z většiny případů narozeny v zajetí a zvyklé, takže stresem netrpí.
Ještě ale existují individuální zkoušky z norování. Na individuálních zkouškách, tedy v přírodní noře bez přepážky a s divokou liškou, naopak situace odpovídá běžnému lovu.
Pohled poslance ze zemědělského výboru
Poslanec Oldřich Černý upozorňuje, že problematika norování bude brzy projednávána v Poslanecké sněmovně v rámci úprav mysliveckého zákona. „Diskuze se nejspíš povede nejen o úplném zákazu norování, to bude asi první pozměňovací návrh, aby se to dostalo do projednávání. Druhý pozměňovací návrh nejspíš bude o možnosti jeho regulace a udání přísných podmínek, za jakých by probíhal,“ říká. Nejspíš by se liškám dopřála doba hájení (nelovit a nenorovat v době mláďat).
Dobu hájení má vyhláškou dána skoro všechna zvěř, kromě lišek, psíků mývalovitých (invazní druh) a divokých prasat.
Ekologická role lišek
Podle ochránců zvířat není liška hlavní příčinou úbytku drobné zvěře, jak se často tvrdí. Karolína Zapotilová argumentuje, že lišky konzumují hlavně hlodavce a jejich vliv na populaci drobné zvěře je minimální.
„Zemědělstvím jsme si zdecimovali drobnou zvěř, je jí strašně málo, tam, kde ji mají víc, ji chtějí chránit a proto využívají norování, které je účinnější. Je ale nutné zajistit, aby byly dodržovány podmínky nenorovat v době mláďat,“ vysvětluje Slaba. Dodává, že nejúčinnější je norování v době ledna a února, kdy dochází k tzv. kaňkování, tedy páření. V tu dobu ve většině případů jsou v noře liška a lišák.
Liška podle Slaby do přírody samozřejmě patří a je to krásné a opravdu mazané zvíře (jedno zachráněné mládě od přejeté lišky měl i několik let na povolení doma), je ale v naší republice přemnožená a to se řešit musí, s tím souhlasí i poslanec Oldřich Černý.
Vzteklina, prašivina, tasemnice
O liškách se také mluví jako o přenašečích nemocí. Vztekliny je Česká republika prostá, ale zákeřná je prašivina nebo tasemnice, kterou na domácí mazlíčky přenést může. Ochránci argumentují tím, že právě kontaktním norováním se na psa může nemoc přenést, podle myslivců je ale vypozorované, že lišky s prašivinou (dříve i vzteklinou) nory nevyhledávají. Nakazit se tak pes může spíš tím, že se vyválí v mršině. Tasemnice liščí je navíc přenosná i na člověka.
Budoucnost norování: hledání kompromisu
Podle poslance Oldřicha Černého se ochrana zvířat dá dělat správně, ale musí jít napříč stranami a je nutné přizvat odborníky, nesmíme mít klapky na očích. „Když se projednával návrh ministerstva zemědělství na uvolnění výjimek pro rituální porážky, byl jsem jediný poslanec, který proti tomu v Poslanecké sněmovně vystoupil, jeden jediný. Pokud ten návrh mysliveckého novely nebude podle nás správný, nebudeme se bát proti němu vystoupit,“ Diskuze podle něho musí být mezi myslivci, lesníky, zemědělci a ochránci zvířat.
Shoda nepanuje bohužel ani v dalších bodech novely mysliveckého zákona. Vyjádření těchto stran naleznete v dalším článku, který připravujeme.
