Ani ve Švédsku vás florbal neuživí, říká nejlepší hráčka světa, Češka Krupnová

Kapitánka národního týmu byla loni nejlepší v očích trenérů soutěže Svenska Superligan a koučů reprezentací. Právě na základě jejich hlasů renomovaný švédský časopis Innebandymagazinet vyhlásí královnu florbalového světa.

Nejlepší fotbalista planety dostává ihned po oznámení výsledků nablýskaný Zlatý míč, Eliška Krupnová – která si radostnou novinku vyslechla takřka před měsícem – zatím žádný hmatatelný důkaz o své sportovní výjimečnosti nevlastní.

„Blíží se konec ledna a pořád nic nemám. Na život bez ceny už si pomalu zvykám. Ale bylo mi potvrzeno, že nějaká soška nebo plaketa je ve výrobě. A že se ke mně dostane. Aby jim to ale nezrezlo mezitím,“ směje se.

O tom, že jste nejlepší florbalistkou na světě, jste se znenadání dozvěděla před Vánoci v Amsterdamu. Nebudete teď na svátky létat domů přes toto město pokaždé?
Ano, ano, poprvé jsem to slyšela na letišti. Nizozemské aerolinky KLM byly pořádně jediné, které nabízely dobrý spoj, proto jsem zvolila právě cestu přes Amsterdam. Uvidíme, jaké budou letové řády tento rok, ale je pravda, že jsem člověk, který má rád rutinu. Takže pokud se mi bude v roce 2021 dařit, možná si schválně vyberu stejnou trasu a třeba někdo zase zavolá. (úsměv)

Myslíte, že tento váš úspěch může otevřít cestu do prestižní ženské Svenska Superligan dalším českým hráčkám?
Já bych si přála, aby to byla motivace pro ostatní, dodalo jim to kuráž. Opravdu není lehké se sebrat a odstěhovat se. Musíte změnit všechno – čeká na vás nový jazyk, nová práce nebo nové studium. Ale pokud tady chcete studovat, musíte být už nějak zabezpečeni. Klub zkrátka nedává tolik peněz, abyste z toho vyžili. Ale chci říct, že nic není nemožné a všechno se dá.

I zápas s posledním byl najednou top

To, že jste nejlepší hráčkou za rok 2020, je zajímavé i z toho pohledu, že jste s florbalem začínala až ve 12 letech. Nepřekvapuje vás to samotnou?
Oproti ostatním jsem určitě začala později. Zvlášť holky ve Švédsku začínají třeba ve čtyřech pěti letech, i když jde třeba jen o pinkání si doma v obýváku. Je to tady prostě fenomén. Jsem si vědoma toho, že jsem nezačala brzy, na druhou stranu vím, že jiné sporty, kterým jsem se nějakým způsobem věnovala, mi daly hodně dobrý základ, pomohly mi. Ať už šlo o tenis, stolní tenis nebo basketbal. Díky tomu mám odhad na míček, což mi pomáhá například při situacích, kdy balonek poskakuje, případně v okamžiku, kdy ho mám trefit z voleje. Každopádně ocenění asi beru jako odměnu za celou cestu od 12 let.

Intenzivně jste se v rodných Mariánských Lázních věnovala i golfu. Dá se něco z tohoto sportu přenést do florbalu?
Golf jsem hrála od čtyř let a vydržela jsem u něj až do doby, kdy jsem se rozhodovala, jestli dát přednost florbalu, nebo právě golfu. Naučil mě zřejmě trpělivosti, soustředěnosti a třeba i smyslu pro detail. Ale jinak je to velmi odlišné – individuální sport versus kolektivní, rozvážnější versus velmi akční. Nějaké prvky se asi dají přenést, ale nebude jich moc.

Z Mariánských Lázní jste se vydala do pražského Herbadentu (dnešní Tigers Jižní Město, pozn. red.) a ve 22 letech jste se ocitla ve švédském Göteborgu. Která věc vás po příchodu do Pixba Wallenstam z florbalového hlediska nejvíce oslnila?
Celkově herní dovednosti týmu, do kterého jsem přišla. A vůbec popularita celého sportu. To mě bouchlo do očí hned v létě při příchodu. A když jsme začaly hrát ligu, říkala jsem si, že každý zápas byl něčím, co jsem v České republice považovala za top utkání. Třeba finále nebo duel prvního s druhým. Když se na takovýto zápas chystáte v Česku, je příprava a natěšení velmi speciální. Tady to bylo takto po celý rok. I když jsme hrály s posledním, případně někým ze spodku tabulky, pro mě to bylo pořád něco výjimečného a náročného. A že byl tehdy náš tým opravdu nadupaný. Bylo třeba tomu dát veškerou pozornost a veškeré úsilí.

Ve výsledku oné ankety byly hned tři hráčky z Pixba, a to včetně krajanky Denisy Ratajové. Je tedy váš klub momentálně tím nejlepším, co ženský florbalový svět má?
Můj osobní názor je takový, že z hlediska toho, jaké hráčky máme v týmu, nejlepší jsme. Mít tři florbalistky mezi deseti nejlepšími na světě se jen tak někomu nepoštěstí. Ukazuje to na kvalitu. I hráčky, které se do žebříčku top 10 nevešly, by za mě měly být relativně vysoko. Tenhle rok je Pixbo na papíře opravdu silné. Ale bohužel nehrajeme tak dobře, výsledky zůstávají za očekáváními. Je tedy co zlepšovat a každá z nás cítí, že umíme hrát lépe. Doufám, že bude znát každý zápas určitý progres, protože přece jen je play-off už za chvíli.

Vítězky ankety Nejlepší florbalistka roku

• 2020: Eliška Krupnová, Česká republika

• 2019: Anna Wijková, Švédsko

• 2018: Veera Kauppiová, Finsko

• 2017: Veera Kauppiová, Finsko

• 2016: Anna Wijková, Švédsko

• 2015: Anna Wijková, Švédsko

• 2014: Anna Wijková, Švédsko

• 2013: Emelie Lindströmová, Švédsko

• 2012: Emelie Lindströmová, Švédsko

• 2011: Emelie Lindströmová, Švédsko

• 2010: Hermine Dahlerusová, Švédsko

• 2009: Karolina Widarová, Švédsko

• 2008: Simone Bernerová, Švýcarsko

• 2007: Karolina Widarová, Švédsko

Farmakochemie a florbal

Jak jste na tom se švédštinou? Předpokládám, že vaše zaměstnání ve farmaceutické firmě AstraZeneca obnáší hlavně práci v angličtině.
Nejvíce jsem se toho naučila samozřejmě na florbale. Dost toto pochytáte při cestě na zápasy, pomůže také sledování televize. Já na žádné kurzy nechodila. Ale když jsem přišla, musela jsem se učit rychle, protože jsem byla jediná, kdo v týmu neuměl švédsky. To mě nutilo do toho jazyka proniknout. Po pěti letech zvládám komunikaci, zařídím si vše, co potřebuji. Vlastně i na předchozí pozici v AstraZenece jsem musela používat švédštinu, protože jsem okolo sebe měla jen kolegy, kteří byli Švédi. A ti ocenili, když jsem se snažila mluvit jejich jazykem. Na současné pozici už mám více britských kolegů, ke všemu pracujeme kvůli pandemii z domova, takže švédštinu tolik nevyužívám.

Dokážete urči úroveň, na které se nacházíte?
Možná B1. Mluvím, občas nějakou chybu udělám, ale už jsem zvládla i švédský florbalový podcast. To byl takový úspěšný test. (úsměv) Byla to opravdu dlouhá konverzace, navíc na kameru.

Musím říct, že švédština je velmi zajímavý jazyk…
Když to člověk slyší poprvé, je to hrozné. Dost lidí se diví, jak jsem se to mohla naučit. Ale je to zkrátka cizí jazyk. V okamžiku, kdy zase já mluvím česky před Švédkami, považují mě za blázna, co vydává zvláštní zvuky. (úsměv)

Vy jste prý mohla do Švédska odejít už o rok dříve ještě během bakalářského studia na pražské VŠCHT, je to tak?
Ano, akorát nabídka neobnášela úplně dobré podmínky. O rok později už mělo Pixbo jasnější představu o tom, kde budu bydlet a tak dále. Takže jsem obhájila bakalářskou práci, získala titul, šla do Švédska a pokračovala v magisterském studiu. Ovšem v úplně jiném oboru. Nic z oboru chemie a technologie paliv a prostředí ve Švédsku nebylo, takže jsem si vybrala farmakochemii, která mi přišla zajímavá. Měla jsem štěstí, že mě na tento program přijali.

K chemii vás to táhlo na gymnáziu dlouhou dobu, nebo šlo spíše o spontánnější rozhodnutí v maturitním ročníku?
Spíše druhá varianta. Rozhodovala jsem se, co by mě tak bavilo. Popravdě jsem se hlásila také na VŠE (Vysoká škola ekonomická v Praze, pozn. red.), ale nemohla jsem na přijímačky, které probíhaly formou testů. Zrovna jsem totiž hrála juniorské mistrovství světa. Takže to nebylo tak, že bych byla nadšená do chemie celou dobu.

Nabídka kontraktu ve florbale neoslní částkou, kterou má hráč nebo hráčka měsíčně dostávat. Jde spíše o zajištění práce a bydlení. Pixbo vám v roce 2015 nějakým způsobem přislíbilo, že když dostudujete váš obor, budete mít místo v AstraZenece?
Pixbo mi tehdy zajistilo pouze práci, respektive brigádu ve firmě Unihoc (společnost vyrábějící florbalové vybavení, pozn. red.). To bylo na první rok. Když jsem mohla v létě pracovat na plný úvazek, udělala jsem to. Pak když začala škola, měla jsem hodin v práci méně. Vůbec to nebylo tak, že by Pixbo mělo konexe v AstraZenece. Ale našla jsem si diplomovou práci ve spojitosti s touto firmou, a to mi do ní také nakonec otevřelo dveře.

AstraZeneca je jednou z firem, která se podílí na výrobě vakcíny proti koronaviru. Máte teď více práce než obvykle?
Je jí tak nějak standardně hodně. Projektů na vakcínu jsem se já osobně neúčastnila. Ale jak na začátku minulého roku nastala nová situace, některé projekty se trochu pozdržely. Každopádně na podzim a v období před Vánoci přišlo opravdu hodně práce a bylo to hektické. A to je spíše takový konstantní stav. AstraZeneca je opravdu dobrá ve vývoji léčiv od počáteční fáze až po klinické studie.

Ve Švédsku bych chtěla žít i po kariéře

Udržet neustálou motivaci dělat vrcholový sport je těžké v každém odvětví, ale ve florbale to platí dvojnásob. Bere vám dost času, přesto z něj nemáte z materiálního hlediska prakticky nic. Honí se vám toto hlavou často?
Každým rokem nad tím přemýšlím víc a víc. Je to opravdu spoustu hodin, co florbalu věnuji. Někdy jde o ranní čas ještě před prací. Minimálně jeden den z víkendu vám vezme zápas. Ale když jsem řekla, že nad tím přemýšlím, musím dodat, že mě florbal stále opravdu baví. A proto ho dělám, mám ten sport dost ráda. Až se to jednou změní, přestanu hrát.

Z hlediska jiných vrcholových sportů je celkem kuriózní, že třeba kvůli mistrovství světa si musíte vybrat dvoutýdenní dovolenou.
Asi to tak bude i při letošním mistrovství světa ve Švédsku. V práci mám velmi flexibilní čas, kolegové mi vycházejí vstříc, ale na 14 dní si prostě musíte vzít dovolenou. Na takovouto akci se chci stoprocentně soustředit a vůbec by nebylo dobré, abych myslela na práci.

Na druhou stranu mají florbalisti a florbalistky velkou výhodu v tom, že většinou nemusí na rozdíl od jiných sportovců řešit, co bude, až kariéra nebude. Často už jsou zaháčkovaní v zajímavých pracích, podobně jako vy.
Florbalisti buďto studují, nebo už pracují. Člověk už je zvyklý na jakousi pracovní rutinu, má praxi. Otázka je, jestli při florbale vždycky děláte to, co skutečně chcete. Každopádně je tam určitý návyk v uvozovkách běžného života. Ale mě práce opravdu baví.

Plánujete ve Švédsku zůstat i po kariéře?
Zatím na to koukám tak, že kdybych za tři nebo čtyři roky už florbal nehrála, určitě si dovedu představit zůstat ve Švédsku. Práce mě naplňuje a obecně život tady je příjemný. Zároveň ale neříkám, že tu budu žít celý život.

Popularizace florbalu? Musí být na co koukat

Může vaše ocenění florbal v Česku více zpopularizovat?
Jak vyšla ven zpráva, že jsem vyhrála, moje jméno bylo najednou úplně všude, skloňovalo se ve všech pádech. Otázka je, jak dlouho to vydrží, jestli se toho využije. Florbal teď získal krátkodobou pozornost. Musí lidem ukázat, že za tu pozornost stojí dlouhodobě. Aby popularita rostla, musí být na co koukat, teď myslím v mužské i ženské lize. Chci tím říct, že můj úspěch nijak negarantuje, že popularita florbalu nebude za tři měsíce tam, kde byla před mým úspěchem.

Často je slyšet názor, že popularita florbalu neustále roste. To možná platí z hlediska počtu členů ve svazu, ovšem řekl bych, že už dlouhou dobu trochu stagnuje zájem o florbal jakožto sport na sledování. Dost lidí říká, že jde o tělocvikářský sport. Dá se s tímto statusem něco udělat?
V tomto souhlasím. Neustále se mluví o popularitě florbalu, ale těžko říct, jak je to ve skutečnosti. Už mnoho let má český florbal poměrně dost prostoru v televizi, ale řekla bych, že to opravdu stagnuje. Ale co se s tím dá dělat… To je dost těžká otázka. (úsměv) Asi se budu opakovat a řeknu, že musí být na co koukat. Nedávat v televizi zápasy jen proto, aby tam nějaké byly, ale vybrat utkání, které si sportovní – nejen florbalový – fanoušek užije. Aby ho ten zápas bavil a třeba ho donutil florbal dál sledovat.

Podle vašich slov byl den, kdy jste o sobě poprvé slyšela, že jste nejlepší florbalistkou světa, nejlepším v životě. Tím nejhorším florbalovým byl dost pravděpodobně semifinálový duel na mistrovství světa v roce 2019 s domácím Švýcarskem. Vedly jste 2:6 dvě minuty před koncem, nakonec jste prohrály 6:7 v prodloužení…
… Ano, ano…

… a dopadlo to tak, jak to končí většinou. Česká republika bere „bramboru“, Švédsko, Finsko a Švýcarsko si rozdělí medaile. Je podle vás i tato předvídatelnost důvodem, proč si k florbalu nenachází cestu více lidí?
Tomuto pohledu rozumím. Naposledy tedy bylo překvapením, že nakonec Švýcarsko po výhře nad námi šlo do finále a bylo stříbrné, což vyústilo z toho, jak byly skupiny nalosované. Výsledky se ale opravdu celkem opakují. To, že Švédky vyhrály poslední tři šampionáty dvakrát na nájezdy a jednou v prodloužení, dělá věc trochu zajímavější. Ale to, že jsou mistryněmi světa, stále platí. Tudíž chápu pohled laika, který to považuje za monotónní a předvídatelné. Já osobně se snažím dělat vše pro to, abychom to konečně zlomily, čtvrtých míst už mám požehnaně, dohromady čtyři. A to rozhodně není super. Nebaví mě to. (smích)

Tak třeba to konečně zlomíte na letošním šampionátu a poprvé od mistrovství světa v roce 2011 získá Česká republika medaili…
Všechny bychom si přály poslední zkrat odčinit a utnout ta čtvrtá místa. Ale kvůli pandemii je i reprezentační situace úplně jiná. Já bych samozřejmě ráda hrála, ale určitě to bude specifická akce vinou všeho, co se děje.

Poprvé si zahrajete největší mezinárodní akci ve skoro domácím Švédsku. Jak se na to těšíte?
To tomu určitě dodá speciální nádech. Lidé mě budou znát, ale nebudou mi fandit. Možná by to mohlo přinést i více pozornosti v kontextu toho, že Denisa Ratajová a já hrajeme v Pixbu a daří se nám. Což může přinést i pozitivní efekt.

Ale speciálně na vás bude poměrně dost velký tlak, když do turnaje vkročíte jako úřadující nejlepší hráčka planety, ne?
Možná ano. Ale když jsem tak nad tím přemýšlela, myslela jsem, že budu cítit tlak i teď, když se po novém roce rozjede švédská liga. Já se od toho snažím tak oprostit. Dostala jsem cenu za to, že jsem si ji zasloužila, ale neznamená to, že budu dávat tři góly každý zápas. A to i proto, že si nemyslím, že jsem cenu dostala za to, kolik jsem střílela gólů. Spíše za určitou komplexnost.

Na mistrovství se možná o mně bude mluvit jako o úřadující nejlepší hráčce světa, ale přece jen už to bude takřka rok poté (šampionát se hraje na přelomu listopadu a prosince, pozn. red.). Podle mě to nebude zase takový rozdíl oproti poslednímu mistrovství světa, kde jsem vedla tým jako kapitánka a byla na mě upřena velká pozornost.