Je to specialita, ale mně to přijde normální, říkala majitelka prasete jako mazlíčka

Janě Brabcové se prasata vždy líbila. Uvažování nad tím, že by si ho pořídila jako domácího mazlíčka, přišlo spolu s informacemi od Českého klubu majitelů prasátek chovaných v domácnosti o fenoménu jménem miniprase. Hlavní motivací však byla její alergie na psy.

„U psa jsem nemohla dýchat, naskakovaly mi pupeny, ale u Matildy nic takového nebylo,“ vypráví ve videu Brabcová, která tráví teplé dny s prasinkou na zahradě a během těch chladnějších doma. I když si o prasatech zjišťovala informace předem, na některé věci si musela přijít až postupem času. „U prasete výcvik jako u psa neprobíhá. Musíte mu dát najevo, co smí a co nesmí, ale musíte respektovat, co je jeho přirozenost. Takže když bude trhat deky, tak jí za to nemůžete vynadat, protože ona si myslí, že je to sláma, takže si ji chce nacupovat, to je její přirozenost,“ vysvětluje Matildina majitelka.

Matilda během natáčení nebyla neposlušná, ale dala jasně najevo, že se do ničeho nutit nenechá. Což je součást prasečí povahy. Například na zavolání přijde jen, když se jí chce. „Bez pamlsků se s ní fungovat dá, ale když chci, aby se něco naučila, tak by to tak nefungovalo. Ona potřebuje odměnu za to, že to udělala,“ popisuje Brabcová, která zároveň dementuje zažité pořekadlo „špinavý jako prase“. „Prasata, která jsou ve velkochovech, nemají kam jít na záchod, mají to všechno pod sebou a je to samozřejmě cítit – i lidská moč je cítit. Domácí prasátko chodí na druhý konec zahrady na záchod, doma to neudělá, to vydrží celou noc, není cítit, protože se nepotí. A v bahně se válí kvůli ochraně kůže.“

Matilda je na svých sedm let ve velmi dobré kondici, pobyt na zahradě jí svědčí – stejně jako pestrá strava. Má svůj vlastní prostor, kam návštěvy nesmí, protože tahle prasinka je teritoriální. Hlídá si nejen svou zahradu, ale i svého člověka. Což je jedna z věcí, která majitelům prasat poněkud ztěžuje život. „Já bych obecně moc nedoporučovala, aby si lidé pořizovali prase, pokud nemají zahradu, pokud na něj nemají čas, povahu a trpělivost na prase –⁠ a pokud ano, tak spíš dvě prasata, aby se to prasátko nenudilo,“ vysvětluje Jana Brabcová a dodává, že je potřeba myslet ne jen na své potřeby, ale také na potřeby zvířete. „Prasata potřebují komunikaci a potřebují s někým být. A když nemá člověk celý den čas a viděl by ho až večer, tak to prasátko bude trpět,“ říká Brabcová.

Být majitelem prasete je náročné – na trpělivost, čas i pochopení prasečí povahy. Nese to s sebou řadu nepříjemností od možných škod na vybavení bytu až po pár modřin od šťouchnutí rypákem. Součástí je ale i řada překvapení, které na takového majitele čeká – a ne všechna jsou nemilá. „Nejvíc mě překvapilo to, jaký vztah jsem si k ní vytvořila. Tím, že na nás kouká jako na sobě rovného, tak je to větší přátelství. Je to silnější pouto – ne založené na rozkazech a povelech, ale já vyjdu vstříc a ona vyjde vstříc. Myslela jsem si, že budu mít prasátko, že si ho občas přijdu podrbat, ale netušila jsem, že mě tak moc chytne, že ji budu mít tak moc ráda,“ usmívá se Jana Brabcová.

SOUTĚŽTE S NÁMI A VÝROBCEM KRMIV NATIVIA

Tagy:

prase alergie výcvik Prima Mazlíček