Petr a Jan Cibulkovi: Být bio vinařem znamená každodenní boj. Slevit ale nehodláme
Výběr redakce
Restauratéři, hoteliéři a nakonec i vinaři. Tak by se dal ve zkratce shrnout příběh rodiny Cibulkových. Na políčku s bylinkami a zeleninou ho začali psát manželé Michaela a Petr Cibulkovi, když chtěli hostům dopřát vlastní domácí kuchyni, kterou se rozhodli korunovat vlastním vínem v co možná nejlepší kvalitě. A tak k políčku přibyly vinice.
Sklípek s pár sudy vína nakonec přerostl v bio vinařství, které si zakládá na férovém přístupu – k přírodě, k zákazníkům i k sobě navzájem. Vinařství Cibulka dnes spravuje druhá generace rodiny, syn Jan s dcerou Valerií. K rodinnému bohatství kromě vinohradů patří také čtyři sta let starý letohrádek Portz Insel v samém srdci chráněné krajinné oblasti Pálava.
Vinařství Cibulka v čase
2005 - založení Vinařství Cibulka
2008 - první sezóna Cabernet Sauvignon
2009 - zapojení syna Jana do podnikání
2014 - zapojení dcery Valerie do podnikání
2018 - koupě letohrádku Portz Insel
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Při rozhodování ve firmě musí být člověk důrazný. I vůči rodině.
Bio víno jako životní filosofie
Začínali jako naprostí nováčci v oboru, dnes jsou držiteli prestižních ocenění. Za Ryzlink vlašský z roku 2018 získali zlatou medaili v soutěži Decanter World Wine Award. Znají ovšem i náročné časy. K nejtěžším zkouškám, jakými si prošli, patří zejména méně úrodné roky. Ty vinařskou rodinu naučily, že z nevydařené sklizně se kvalitní víno neudělá. Pokusit se o opak obvykle znamená předem prohranou bitvu. „Chyby se ve vinařství dělat nevyplácí, zákazník je senzitivní. Máme jenom jednu možnost za rok sklidit a pak z toho rok, dva, tři vyžít a uspět na trhu,“ říká zakladatel vinařství Petr Cibulka v pořadu CNN Family Business Week. A pokračuje vyprávěním, které objasňuje, jak vznikla idea vína v bio kvalitě.
Od samého začátku jsme byli bio vinaři a, když pánbůh dá, tak i zůstaneme, protože naše předsevzetí bylo jasné — kvalita nevzniká chemickými postřiky, herbicidy a pesticidy. Vzniká přirozeným pěstováním révy za pomoci mědi a elementární síry, kterou postříkáváme a tedy chráníme rostliny. Ve sklepě se obejdeme bez jakýchkoliv živočišných produktů. Myšlenka byla jasná: když už si někdo chce tuto neřest dopřát, tak ať nemusí ráno shánět prášky na bolení hlavy.
Ideu i nadále udržuje Jan Cibulka, který společnost po otci převzal. Současně ale upřímně mluví o tom, že laťka je nasazena velmi vysoko.
Co bohužel tuzemské vinaře a vinohradníky zatěžuje, je nepochopení státu, že naše hodnota je vysoká, což chápou v celém zbytku Evropy. Máme nižší dotace na pěstování než ve zbytku Evropy, což znamená, že někteří vinaři jsou sváděni k tomu, aby si vozili hrozny, ať už z Maďarska, z Rakouska nebo i z Itálie, a vydávali je za naše, což my samozřejmě neděláme, odmítáme to dělat.
ČTĚTE TAKÉ: Vrcholový byznys podle Jiřího Pantůčka: Chyby povoleny. Ty moje stály firmu vždycky nejvíc
A to je přesvědčení, v němž jsou Cibulkovi jako rodina za jedno. Nicméně i Petr s Janem pamatují časy, kdy bylo třeba hledat při dalším směřování firmy rovnováhu a vzájemné pochopení. „Dneska už jsme ve směřování více sjednocení, než to bývalo. Vzpomínám na tátův idealismus a touhu směřovat pouze k nejlepším a nejdražším věcem a na můj realismus a zaměřování se na věci, které jsou sice taky dobré, ale dejme tomu s nižší přidanou hodnotou. Ale přitom jsou nezbytné, protože tvoří kostru firmy.“
A co na to říká zakladatel vinařství? Bez rozpaků přiznává, že sázka na syna jako následovníka byla skvělou volbou. „Dneska to už vede junior a vede to dobře, jsem na něj pyšný. Ten můj romantismus prostě není ekonomicky vždy to nejlepší, co může být.“
Proč byla cesta Jana Cibulky do rodinného vinařství bolestivá? A proč má na podíl ve firmě nárok jen rodinný příslušník, který v ní pracuje? A jakou investici současný ředitel společnosti svému otci Petrovi zakázal? Otázky na tyto odpovědi hledal David Krajíček. Sledujte další díl pořadu CNN Family Business Week každou druhou sobotu ve 14:30.
