Azylanti mají pohodu, na práci jsou tady lidi. (Foto: Šťastný Zvěřinec)
Je to dva roky, co v malé vesničce Homyle v Královéhradeckém kraji vznikl malý rodinný azyl pro hospodářská a laboratorní zvířata v nouzi. A protože takových zvířat je stále hodně, Šťastný Zvěřinec brzy získal několik desítek obyvatel.
„Ať je všední den, víkend či svátek, ve Zvěřinci je každý den pracovní. Ráno začínáme puštěním slepiček, snídaní pro prasátka a obhlídkou všech ostatních zvířat, zda některá nejeví známky nemoci a není třeba to ihned řešit. Pak je na řadě ošetření a podání léků aktuálním marodům,“ popisuje denní rytmus azylu Aneta Marková, která se k snídani dostane až po zvířatech. Spolu se zapsaným spolkem, jímž azyl je, jde ruku v ruce také administrativa v podobě mailů od zájemců o adopce či dárců, vyřizování objednávek na e-shopu a podobně. Papírování obvykle zabere i několik hodin.
Snídaně je základ dne. Zakladatelka se jí dočká až v poledne. Foto: Šťastný Zvěřinec
„Odpoledne uklízíme všechny kozí a ovčí příbytky, kurník, králičí domečky, prasečí výběh i velký společný výběh a doplníme seno do všech krmelců. Někdy do toho vstoupí cesta na veterinu nebo nečekané nutné opravy, třeba když kozlík Vojta roztrká do rána stěnu chlívku nebo metrákové prasátko Waldemar projde ohradou,“ popisuje s úsměvem Marková. Pak přichází čas na zahnání slepic do kurníku a příprava večeře pro ostatní azylanty. „Mě pak čeká ještě večerní šichta s ježky a potkany, kteří bydlí s námi v domě. Úklid všech jejich ubikací, příprava večeří a nezbytné proběhnutí každého z nich,“ dodává zakladatelka Zvěřince Aneta Marková.
Zima přichází s čelovkou
Kvůli nízkým teplotám a nedostatku světla musí být před zimou všechno potřebné v azylu hotové. „Opravujeme a předěláváme jen to, co se zrovna rozbije a je potřebné k provozu. Nejzásadnější je pro nás zdroj kvalitního sena a slámy,“ vysvětluje Marková. Mezi azylanty jsou totiž i senioři, takže dostávají více podestýlky i více krmení na přilepšenou.
S příchodem chladnějších dní se zkracuje také čas, který potřebuje Aneta Marková s maminkou k obstarání zvířat žijících venku. Nicméně kozy, ovce i slepice péči potřebují, proto v zimě můžete potkat zakladatelku azylu s čelovkou na hlavě, jak běhá okolo zvířat. „Veškeré činnosti komplikuje zima a mokro. V rukavicích jsem neohrabaná, bez nich zas nemám cit ve zmrzlých prstech. Osobně zimní období nazývám ‚ohřívání vody do zblbnutí‘. Od rána do večera ohřejeme nejméně deset konvic, protože se všechna zvířata ráda napijí teplého, aby se zahřála. Opravdu všechna, od slepiček přes králíky, ovce, kozy až po prasátka.“
Dlouhé zimní večery mají přece jen něco do sebe – je více času na azylanty žijící vevnitř. Mezi nimi najdete i ježky z množírny, jejichž příběhy jste si u nás už mohli přečíst. Více času je i na administrativu, protože spolek se čtyřmi desítkami zvířat, který je financovaný pouze díky drobným dárcům, musí stát na pevných základech. „Jako soukromý azyl nejsme podporováni obcí ani státem. Komu se naše práce líbí, může Zvěřinec podpořit finančně na transparentní azylový účet. Vítaná je i materiální pomoc, nejlépe po předchozí domluvě, ať nekoupí věci, které neužijeme, to by byla škoda. Další možností je nákup v našem charitativním e-shopu,“ vyjmenovává Marková možnosti.
Přemýšlíte o obdarování a návštěvě Šťastného Zvěřince nebo jiné azylové farmy? Pak se zaměřte na zeleninu a ovoce, suché neplesnivé pečivo, zob pro slepice a na základě jejich svěřenců třeba také na čisté deky, ručníky a podobné věci. Vždy je lepší se s danou organizací nejdříve domluvit. Pokud to ale uděláte, berte to jako závazné. „Co mi nejvíc přidělává práci, jsou lidé, kteří něco slíbí a nesplní. Ve většině případů se ozvou se záměrem darovat např. krmivo, domlouváme se, jaké pro který druh zvířete potřebujeme, a pak ticho po pěšině. Když odmyslím čas, který touto komunikací zbytečně strávím, je opravdu problém, když počítám s krmivem, které nedorazí,“ vysvětluje Aneta Marková.
