Množení ježků počesku? Plný sklep krabic a zvířata na pokraji šílenství

Kvůli sociálním sítím plným mazlivých a roztomilých ježků se množírny těchto zvířat nevyhnuly ani Česku. Své o tom ví Aneta Marková ze spolku Šťastný zvěřinec. „Množení ježků může být bohužel poměrně výdělečná činnost. Množitelé mají leckdy plný sklep krabic s ježky, kterým hodí nejlevnější kočičí konzervu a víc se o ně nestarají,“ popisuje praktiky množitelů Marková, která tak dává za pravdu Katce Urbanové ze slovenského spolku Ježko africký v núdzi, o jejíchž zkušenostech jste si mohli přečíst v článku Ježčí množírny: Byznys, o kterém se nemluví. „Ve vrhu bývá 4–⁠5 mláďat a prakticky všechny inzeráty na prodej malých ježků pod dva tisíce korun jsou od množitelů,“ říká Marková.

Továrny na mláďata a peníze

Šťastný zvěřinec má aktuálně v péči okolo čtyř desítek zvířat, z toho čtyři jsou právě zachránění ježci bělobřiší. Díky nim se Aneta Marková dozvěděla, že něco jako ježčí množírna vůbec existuje. „Prvního zachráněného ježka majitelka nabízela za odvoz s tím, že už na něj nemá čas. Komunikace byla pochybná, ale jelikož jsem o existenci množitelů ježků neměla ani tušení, nenapadlo mě to ani ve chvíli, kdy na poslední chvíli zrušila předání u ní doma a dovezla nám ježka na benzinku,“ popisuje Marková.

Mělo se jednat o zhruba tříletého samečka, který ze začátku vůbec nekomunikoval. Při prohlídce se však zjistilo, že sameček je vlastně samička. Aneta Marková se proto začala pídit po informacích. „Zkušenější chovatelé z fotek poznali, že měla mladé. S největší pravděpodobností již ve věku tří let nezabřezla, proto se jí množitelka zbavila. Tahle ježinka je u nás víc než rok, stále je plachá, vadí jí i sebemenší světlo a teď u ní řešíme opakované krvácení, zřejmě nádorového původu.“ Samička jménem Bodluška v současné době bojuje o život.

Podruhé šlo o pár ježků (nyní Vendelín s Agátkou), kteří podle slov Markové doslova žili v hnoji. Jejich majitelka nabízela zvířata na sociálních sítích, neposkytla však žádné informace o jejich stavu a inzerát byl bez fotek. „Tušila jsem, že to nebude dobré, ale až toto jsem nečekala. Ježci spolu obývali box 60×40 cm, na svém kousku se ani nemohli otočit. Chlapeček se z malého prostoru zbláznil, stále trpí stereotypním chováním, kdy běhá podél jedné stěny asi 20 cm sem a tam, i když má k dispozici celý pokoj. Holčička dva týdny po příchodu k nám potratila a má chronický ekzém ze stresu a špíny, v jaké žila,“ líčí Marková.

Na základě svých zkušeností Aneta Marková ježka jako mazlíčka nedoporučuje. „Je to divoké zvíře, které doplatilo na svou mírumilovnost a je drženo v zajetí jako zajímavost. V přírodě však ježek naběhá za noc několik kilometrů za potravou, je to lovec, který potřebuje pohyb. Bělobřiší ježci navíc vůbec nepatří do naší zeměpisné polohy, potřebují teplo, je proto často třeba jim ubikace vytápět, jinak hrozí, že začnou hibernovat, což je pro ně smrtelné,“ vysvětluje zakladatelka spolku Šťastný zvěřinec.

Pokud však člověk na ježkovi trvá, měl by se podle ní zajímat nejen o podmínky, ze kterých ježek pochází, ale i o chovatele, u kterého si chce ježka pořídit. A zároveň dodává – jsou to hmyzožraví noční tvorové s různými povahami, kteří potřebují dobré zázemí, kvalitní potravu a v případě nutnosti zkušeného veterináře. Poslední jmenovaný bod je zvláště důležitý, pokud ježek pochází z množírny nebo nevyhovujícího chovu. Zvířata totiž mnohdy trpí nemocemi, z nichž některé se řadí mezi zoonózy – tedy nemoci přenosné ze zvířat na člověka (např. trychofytóza či salmonella).

„Typickým onemocněním nekontrolovaného množení ježků je proptóza, které se říká také vybuchující oči. Je to hodně ošklivé a bolestivé, postižené oko je třeba operativně odstranit a většinou je zanedlouho postiženo i druhé, takže ježek skončí slepý, o tisících za operace nemluvě. Dále WHS (neurodegenerativní dědičné onemocnění), pro které je příznačný třes, atrofie svalů a nakonec úplné ochrnutí. Může se projevit už u několikaměsíčního mláděte a zhruba do roka nezbude než ho nechat uspat,“ dodává Marková.