Užíval si vzrušení z krizové situace. Policie před 15 lety zatkla heparinového vraha

Zelenka se narodil v únoru 1976 středoškolsky vzdělaným rodičům a měl o dva roky mladší sestru.

„V dětském kolektivu byl nekonfliktní a ve škole měl dobrý prospěch. V rodině měl hlavní slovo jeho otec, jenž byl direktivní, přísný a zásadový. Matka byla spíše submisivní a citlivá. Od obou rodičů se však dětem dostávalo pochopení a podpory. Když mu bylo devět let, byla jeho matka hospitalizována na psychiatrii z důvodu depresí po konfliktech v práci,“ popsal situaci v rodině Andrej Drbohlav ve své knize Psychologie sériových vrahů.

Často lhal o svém titulu

Ačkoliv Zelenka vystudoval zemědělskou školu, chtěl pracovat ve zdravotnictví, a proto absolvoval pomaturitní studium v oboru zdravotnický záchranář. „Po absolvování studia vystřídal více zaměstnání ve zdravotnictví, ale pro nespolehlivost a absence byl opakovaně propouštěn. Prohloubily se neshody s otcem, který synovi vyčítal nezodpovědnost,“ vysvětlil Drbohlav.

I přesto, že za sebou měl několik dlouhodobějších vztahů se ženami, v 26 letech prožil první homosexuální zkušenost. „Jeho život se ustálil, našel si partnera a v zaměstnání byl pečlivý, velmi ochotný a v kolektivu oblíbený. Z potřeby zviditelnění a vlastní zajímavosti, ale i z důvodu vyhnout se nepříjemnostem často užíval lži, jako například že vystudoval vysokou školu a má magisterský titul nebo že oba jeho rodiče již zemřeli,“ uvedl Drbohlav.

Po určité době začal Zelenka podle svých slov pociťovat profesní vyhoření a jeho partner byl kvůli práci často pryč. Hlavně ale dospěl k rozhodnutí, že o své sexuální orientaci řekne rodičům. „Období krize a konfliktů řešil Zelenka alkoholem, po němž buď byl v depresi sklíčený a plačtivý, nebo propadal agresivním výbuchům chování, kdy začal po hádce s partnerem ničit vybavení bytu. Přibližně v tomto období začal postupně farmakologicky experimentovat na pacientech,“ pokračoval Drbohlav.

Jak si vybíral své oběti?

Zelenka nejprve zkoušel a pozoroval reakce po aplikaci léku na spaní a mírnění napětí dormicum v kombinaci s inzulínem. „S efektem těchto léků však nebyl Zelenka spokojen, a proto přistoupil k aplikaci heparinu, antikoagulantu, tedy prostředku, který snižuje krevní srážlivost. Výběr obětí nebyl nijak specifický a jak později sám vypověděl, aplikoval heparin prakticky tomu, na koho to zrovna padlo, ke komu měl lepší přístup, aby nebyl odhalen. Pacienti pro něj byli jen dalším „kusem“, mnohými z desítek a stovek těch, kteří oddělením prošli,“ dodal Drbohlav.

Na jaře a v létě roku 2006 zemřelo na anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO) nemocnice v Havlíčkově Brodě několik pacientů v důsledku zvýšeného krvácení. Šlo o osoby, které již krvácivé projevy měly, takže jejich smrt zpočátku nevyvolala podezření. Když však série úmrtí pokračovala, došel primář oddělení Pavel Longin k závěru, že příčinou poruch srážlivosti krve mohlo být podání heparinu. Tuto hypotézu později potvrdil i laboratorní rozbor krve jedné z obětí.

Spadla klec

Z porovnání časů podezřelých úmrtí s rozpisem služeb personálu vyšel jako pravděpodobný pachatel právě Zelenka. V září ho havlíčkobrodská nemocnice propustila. Trestní oznámení na něj ale podala teprve v polovině října 2006, za což později čelila silné kritice. Podobně na tom byla i policie, která Zelenku zatkla až 1. prosince.

Během přípravného řízení se Zelenka ke spáchání všech činů doznal. Později svou výpověď změnil s tím, že heparin podal pěti lidem a u ostatních si podrobnosti nevybavoval. K původnímu přiznání jej prý policisté donutili násilím. Zelenka byl shledán vinným ze sedmi vražd a deseti vražedných pokusů, za což dostal doživotí.

Soudy se zabývaly také motivem Zelenkových činů. První posudky jako pohnutku uváděly snahu Zelenky zmást lékaře a dokázat si, že je lepší než oni. Vrchní soud v Praze nicméně konstatoval, že motivem pachatelova jednání bylo vzrušení pramenící z vyvolané krizové situace a následné aktivity nemocničního personálu.