Až do 1. ledna 1961 byl nějaký ten půllitr piva běžnou součástí silničního provozu v tehdejším Československu. Změnila to až nová vyhláška, v níž bylo řečeno: „Řidiči je zakázáno požívání alkoholických nápojů (lihoviny, víno, pivo i jiné nápoje obsahující více než 0,75 objemových procent alkoholu) před jízdou i během jízdy.“
„Nová vyhláška nebyla určena pro šikanování lidí, ale v zájmu větší bezpečnosti dopravy,“ ujišťovala tehdy řidiče reportáž o nových pravidlech na stránkách časopisu Věda a technika mládeže (VTM). V zemi piva ale s novým pravidlem souhlasili zdaleka ne všichni šoféři. A vyhlášku pociťovali jako šikanózní, neboť půllitr před jízdou se do té doby nepovažoval za nic pohoršujícího.
Půllitr i něco ostřejšího
Reportáž v časopise VTM byla ilustrována fotografií řidiče se sklenicí piva na hospodském stole. A text byl neméně emotivní: „Podobný obrázek dnes vídáme často, hlavně v restauracích, které jsou na křižovatkách hlavních silnic. Řidiči se tu důkladně posilňují na další cestu. Jednou je to jen pivo, jindy i něco ostřejšího. A pak nejeden končí svou cestu v nemocnici.“
Nová vyhláška byla schválena 4. října 1960, platit však začala až 1. ledna 1961. „Ano. Už je to černé na bílém. Světlo světa spatřila nová vyhláška ministerstva vnitra, kterou se upravují pravidla silničního provozu,“ oznamoval skoro s fanfárami čtrnáctideník VTM. K fotografii šoféra s půllitrem v ruce pak redakce přiřadila snímek stejného řidiče se sklenicí limonády. A poučením, že od ledna 1961 ho čeká na silnicích prohibice. „Řidič nesmí řídit vozidlo, je-li jeho schopnost k řízení snížena, a to zejména po požití alkoholického nápoje,“ citoval magazín z nové legislativy.
Více obětí než dnes
Majitelé automobilů se po vydání vyhlášky zajímali, kdy vlastně mohou řídit třeba po vypití jednoho piva. A časopis Svět motorů jim odpověděl šalamounsky, neboť domácí alkohol testery byly neznámou věcí: „Pokud jde o délku doby mezi vypitím a nastoupením jízdy, musí být tak dlouhá, aby řidič při zasednutí za volant nebo za řídítka nebyl již ani sebeméně ovlivněn vypitým alkoholem.“
Nehodovost pod vlivem alkoholu Svět motorů nespecifikoval, za prvních osm měsíců roku 1960 se podle časopisu odehrálo v Československu 25 160 dopravních nehod (letos jich bylo v České republice od ledna do srpna 63 088), při nichž zemřelo 1 068 osob (letos jen 323). Před šedesáti lety brázdilo silnice v Československu asi 1,2 milionu automobilů, nyní jich je v České republice téměř 6 milionů.
Na Západě šoféři pijí více
Jisté je, že komunistický režim požívání alkoholu mezi Aší a Košicemi zlehčoval. „Na Západě se pijí alkoholické nápoje mnohem více než u nás a také daleko větší množství řidičů jezdí s alkoholem v krvi,“ uvedl Svět motorů před šedesáti lety.
Časopis však jedním dechem obhajoval přijetí přísné vyhlášky: „Alkohol je jednou z největších překážek v udržení bezpečnosti na našich silnicích. Stále se ještě vyskytují řidiči, kteří se snaží přesvědčit ostatní, že na ně alkohol nemá žádný vliv, nesnižuje jejich postřeh, neovlivňuje jejich jednání a nemůže se proto stát ani příčinou dopravní nehody.“
Slavná nealkoholická hospoda
Před přijetím vyhlášky bylo požití alkoholu pouze přitěžující okolností, když se stal řidič účastníkem dopravní nehody. Zákaz alkoholu za volantem od 1. ledna 1961 proto přinesl i převratnou novinku: nealkoholické hospody.
„V Urbanicích, při silnici do Hradce Králové, byla zřízena moderní nealkoholická zájezdní restaurace Maják, v níž je pro řidiče připraveno 8 druhů nealkoholických nápojů. V jídelně, kde se podávají po celý den studená i teplá jídla, se pohodlně naobědvá 60 hostů. V restauraci je salonek s televizorem a umývárna pro řidiče,“ oznámila Československá tisková kancelář.
Týdeník Vlasta dokonce označil podnik Maják za slavný: „Slavná je tato restaurace především proto, že je výborná. A zatím – bohužel – jednou z mála.“ V Majáku se opravdu snažili. K jídlu se podávaly speciality (zajíc na špeku za 7,35 Kčs) i levné polévky (hovězí krupicová s vejcem za 0,50 Kčs). Na pití byly i ovocné mošty, dvě deci jablečného za kačku.
Je třeba je vyhnat od volantu!
Než vyhláška vstoupila v platnost, tisk se doslova předháněl v líčení varovných příkladů. Tento je z Rudého práva ze 14. listopadu 1960: „Stanislav Švec, traktorista ze Sedlce, pil, a proč by tedy nesvěřil traktor též podnapilému Miroslavu Frankovi? Vyšla jim z toho havárie, škoda na traktoru a podmíněné tresty.“
Reportér Vladimír Ženatý pranýřoval především opilé řidiče, kteří přejedou nic netušící chodce: „Chodec ani neví, že prožívá poslední chvíle svého života, protože pár kilometrů odtud si heroicky popíjí hazardér.“
Podnapilým kočím plechových kočárů byl proto vyhlášen do té doby nejtvrdší boj. „Je třeba je včas vyhnat od volantu!“ uvedlo Rudé právo. V tomto případě oprávněně, vykázání ožralů ze silnic nebyl znak komunistické ideologie, mnohé západní země zavedly podobná opatření jen o pár let později. Třeba Velké Británie stanovila přípustný limit alkoholu v krvi šoféra (0,8 promile) v roce 1967.
Co mají řidiči pít místo piva?
V roce 1960 zahynulo na československých silnicích 1 192 lidí, s novou vyhláškou se podařilo snížit počet obětí pod 1 000 osob. Rudé právo v rámci boje proti alkoholu za volantem dokonce na počátku roku 1961 vyzvalo čtenáře, aby pranýřovali hospody, v nichž nenabízejí limonády.
„Vyjel jsem si do obce Onšov na okrese Pelhřimov. Měl jsem žízeň, a proto jsem zašel k výčepu. Upoutala mě tabule s nápisem: ‚Řidiči, nežádejte alkoholické nápoje‘. Tím větší bylo moje překvapení, když jsem na požádání o limonádu dostal odpověď, že mají jen pivo. Co tedy mají řidiči pít?“ optal se Rudého práva bezradný majitel motorky, který ještě na silvestra v roce 1960 mohl v klidu popíjet pivo i při řízení. Po této stížnosti v ústředním deníku KSČ v onšovské hospodě určitě objednali stovky limonád.
