Doufám, že i čeští diváci pochopí, jaký respekt mám k originálu a jak moc se promítl do naší verze, říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS Cecilie Mosliová, režisérka filmu Tři přání pro Popelku. Navazuje na československou klasiku Tři oříšky pro Popelku z roku 1973 a den před Štědrým večerem vstupuje do českých kin.
Norská Popelka měla světovou premiéru 11. listopadu v Londýně, na českou verzi se kvůli dabingu muselo počkat ještě dalších pět týdnů. Mosliová, která také režírovala jeden z dílů amerického seriálu Chirurgové, v rozhovoru vypráví o svých obavách z přijetí norské varianty Popelky, a to nejen v Česku. Hovoří také o objevené herečce Astrid S., původem zpěvačce a fotbalistce.
Nestrachovala jste se o výsledek, když jste se pouštěla do režírování nové verze klasické pohádky známé po celém světě?
Samozřejmě, že jsem se bála. Zahrávat si s klasikou je vždy riskantní. Ale cítila jsem potřebu ji udělat aktuální pro novou generaci. Tak jsem se rozhodla do toho jít.
Cecilie Mosliová (48 let)
Norská režisérka a herečka. V roce 2021 měl premiéru její film Tři přání pro Popelku, který vychází z československého originálu Tři oříšky pro Popelku z roku 1973.
Narodila se v malém městečku Malangen na severu Norska, střední školu studovala v Dánsku.
Hereckou kariéru odstartovala v 90. letech dvacátého století menšími rolemi v krátkých filmech. Její nejznámější filmová role je z roku 2005, kdy si zahrála ve filmu Sousedé, thrilleru režiséra Påla Sletauna.
V roce 2013 režírovala dramatický seriál norské televize Mammon. O čtyři roky se ujala režie páté epizody čtrnácté série známého seriálu Chirurgové.
Proč jste si vybrala a přijala režii Tří přání pro Popelku, v originále Tří oříšků pro Popelku?
Především proto, že mě lákalo, že bychom ji mohli udělat stejně odvážnou a krásnou pro diváky z roku 2021 jako byla pro diváky z roku 1973. Silná, aktivní hlavní ženská postava, která bojuje za laskavost a učí se postavit sama za sebe. Sama mám děti a vím, jak důležité tyto vzory ve skutečnosti jsou.
Jak dlouho jste hledala vaši Popelku? Proč jste si vybrala právě Astrid S.?
Casting trval dlouho, protože jsem chtěla jiné obsazení. Věděla jsem, že Popelka musí být tak charismatická, že když ji vidíte, chcete být prostě s ní. Také musela být silná, ale citlivá a odvážná, ale empatická. Astrid to všechno měla. Nikdy mě nepřestane překvapovat.
Jde o její filmový debut. Jste s ní spokojená?
Astrid je typ člověka, který přebírá zodpovědnost za to, jaká je atmosféra tam, kde je. Každý její den je pro ni požehnáním. A je maximálně empatická a vtipná. Přitom ale jako profesionálka je na vysoké úrovni. Její základ z hudby a sportu, protože platila za velký fotbalový talent, je výjimečný v tom, že ví, že je třeba vše stokrát opakovat a trénovat, aby byla lepší. Její sebekázeň je neuvěřitelně silná. Díky tomu se tak rychle naučila herectví a mimořádně se rozvinula.
Jak moc jste chtěla zachovat původní verzi Popelky a jak moc jste chtěla vytvořit vlastní?
Od majitelů práv původního filmu jsme měli velkou důvěru. Pořád nám dávali volnost. Na scénáři jsme pracovali roky, měnili jsme ho tam a zpátky, ale nakonec jsme si uvědomili, že se musíme strukturou přiblížit originálu, ale udělat zvraty všude, kde to šlo. Příběh a struktura jsou v originále tak dobré. Ale je ironické, jak je těžké udělat scénář, který je stejný, ale jiný. (Smích)
Co bylo tzv. největším oříškem?
Právě třetí oříšek. S ním jsme se „prali“ opravdu dlouho. Nechtěli jsme, aby v něm byly svatební šaty. Ale musel být větší než ty dva předchozí. Potěšilo nás, když jsme našli to, co jsme chtěli říci. Tedy že to největší, co můžete mít, je naučit se milovat a přijmout sami sebe, a že to je to, co potřebujete, abyste mohli milovat a být milováni.
Originál Popelky je opravdu dobrý! A na svou dobu to bylo extrémně moderní. Udělali jsme drobné úpravy, ale závěr je samozřejmě jiný. A zasazení je severské. Rozdíl je i v obsazení herců, které je překvapivější, a v hudbě.
Studovala jste před natáčením původní verzi, nebo jste si od ní chtěla udržet odstup?
Samozřejmě! Stokrát! Originál je opravdu dobrý! A na svou dobu to bylo extrémně moderní.
Kolikrát jste viděla původní Tři oříšky pro Popelku?
Asi patnáctkrát?
Kde tedy hledat rozdíly?
Jde o drobné úpravy, ale závěr je samozřejmě jiný. A zasazení je severské. Rozdíl je i v obsazení herců, které je překvapivější, a v hudbě.
Jak dlouho trvaly přípravy na vaše natáčení?
Od chvíle, kdy jsme o tom začali mluvit, tak několik let. Ale samotná příprava na natáčení začala loni v létě.
Jak dlouho trvalo natáčení filmu?
Vlastní natáčení trvalo šest týdnů. Ale na postprodukci jsem pracovala až do dne před premiérou v Norsku. Takže na plný úvazek celých 18 měsíců.
Co považujete ze nejsložitější moment natáčení?
Akční scénu na mostě. Byla strašná zima a já mám hrůzu z výšek. Ale Cengiz byl tak v pohodě a všechny kaskadérské kousky dělal sám, zatímco já se bála v koutě. Zaskočila nás zima, protože byla ještě větší, než se zdá. O to bylo natáčení náročnější.
Na který okamžik nezapomenete?
Zřejmě neumím najít jen jeden. Takže asi nejpozoruhodnější bylo natáčení v horách. Šílené a náročné, ale tak úžasné. Štáb mi dělal radost každý den, kolegové zodpovědní za produkci byli skvělí, vyzdvihnu i kostýmy, maskéry, střihače, zvuk, skladatele, producenty, tvůrce vizuálních efektů. Ti všichni mi připravili tolik výjimečných okamžiků. Na práci s tak talentovanými a obětavými lidmi stále vzpomínám.
Vždy jsem chtěla, aby v mých příbězích vystupovali různí lidé a aby zmizely předsudky. Aby všechny druhy lásky byly krásné a bez problémů.
Jaká by měla být vaše verze? Zábavnější, romantičtější, dobrodružnější, více emancipovaná?
Na to musí odpovědět diváci. Mým cílem bylo, aby všechny dobré věci z originálu byly ještě silnější. A aby byla aktuálnější pro současné děti i dospělé diváky. Prostě, aby pasovala i do roku 2021.
Jaké máte ohlasy na Popelku v Norsku?
Mám velkou radost z kritiky i z počtu lidí, kteří film už viděli.
Den před Vánoci přicházíte s vaší verzí Popelky do Česka. Jste si vědoma toho, jak je zde tato pohádka populární?
Samozřejmě! A budu si velice vážit toho, když se na náš film půjdete podívat.
Neobáváte se přijetí vaší verze v Česku?
Jistě! Ale doufám, že diváci pochopí, jaký respekt mám k originálu a jak moc se promítl do naší verze.
V Česku se hodně diskutuje o krátkém polibku mezi dvěma chlapci na konci filmu. Plánovala jste tu scénu, nebo to prostě vyplynulo ze situace?
Vždy jsem chtěla, aby v mých příbězích vystupovali různí lidé a aby zmizely předsudky. Aby všechny druhy lásky byly krásné a bez problémů. Ve filmu se také líbá starší muž a žena, což je v současnosti také dost výjimečné. Takže ano, byl to záměr. A je mi smutno z toho, že lidé v této věci nesouhlasí... Láska je krásná a nikdo nemůže lidem říkat, koho mají milovat, nebo jim dávat pocit, že jsou méněcenní.
Byla jste někdy v České republice?
Byla jsem samozřejmě v krásné Praze, ale měla jsem také možnost navštívit festival v Karlových Varech s televizním pořadem Mamon, který jsem režírovala. A věřím, že se do Česka zase budu moci vrátit.
Znáte kromě originálu Popelky další české filmy?
Jeden z mých velmi oblíbených filmů je Kolja. A viděla jsem hodně českých filmů, které mi přijdou velmi chytré a zajímavé. Proto, jen tak dál.
