Líbí se vám kachlová kamna, oheň v krbu a praskání dřeva? Ondřejovi Šplíchalovi ano. A všechny tyto vjemy vstřebává každý den. Je totiž kamnářem – prvotřídním odborníkem, který umí kachlová kamna navrhnout i realizovat.
„Ke kamnařině mě tak trochu přitáhl táta. On měl totiž kamnařinu jako koníčka. Od malička mě brával na stavby. Proto jsem se rozhodl studovat nejdříve obor keramiky,“ vzpomíná Ondřej Šplíchal.
Co má keramika společného s kamny? Hodně. Díky ovládnutí keramického řemesla si totiž kamnáři mohou vyrábět i navrhovat vlastní kachle. A ty jsou základním stavebním kamenem každých kamen. První návrh topidla vzniká v hlavě, pak se převede do virtuální podoby v počítači. Samotné kachle se vytváří ze speciální hlíny. Ta se vkládá do formy a po vysušení následuje první výpal – na 1 000 °C. Pak se kachle upravují, kalibrují, glazují, aby nakonec opět zamířily do pece. „Po druhém vypálení už máme hotový výrobek,“ dodává Ondřej.
U Šplíchalů mají zručnost v rodině. „Ondřej je dokladem rčení, že jablko nepadá daleko od stromu. Jeho otec má například kromě bohatých znalostí z kamnařiny i široký přehled z archeologie a historie,“ říká Zdeněk Tomášek, bývalý starosta Čížkova. Stavba kamen kombinuje řemeslnou keramiku, zedničinu a kamnařinu. „Budoucnost kamnařiny vidím dobře. Pokud se nebojíte poctivé práce, budete ji mít vždycky,“ věří Ondřej Šplíchal.
Zatímco v zahraničí se stále častěji prosazují moderní designová kamna, v Česku se drží tradice starých kachláků, které dříve bývaly v každé chalupě. Umožňují totiž přípravu jídla i vytápění objektu. A každý, kdo někdy teplo z kachlových kapen poznal na vlastní kůží, ví, že ho nic nenahradí.
„Tak ať vám táhnout,“ loučí se kamnářským pozdravem Ondřej.