KOMENTÁŘ: Kampaň začala. Ekonomický migrant Babiš zachraňuje Česko před všemi cizáky

Je to kampaň, reagovala v právě uplynulých dnech řada politiků na kauzu Dominika Feriho či na zprávu, že policie navrhla obžalovat premiéra Andreje Babiše za Čapí hnízdo. Skutečnou předvolební kampaň ale odstartoval sám předseda vlády až koncem týdne ve sněmovně a na sociálních sítích. A dal tušit, že několik nadcházejících měsíců bude potřeba na politiku ještě silnější žaludek než obvykle. V centru dění jsou totiž migranti. Pardon – cizáci. Fuj.

„Agrofert neřídím a neovládám a Evropská komise nemůže vykládat naše zákony. Tahle země nemůže být řízena z Evropského parlamentu,“ hřímal Babiš ve čtvrtek u řečnického pultíku v Poslanecké sněmovně a mně ihned naskočil více než rok starý rozhovor s lidovcem Petrem Pithartem. Seděli jsme tehdy v jeho malém kabinetu na Právnické fakultě UK. Byl unavený po těžké operaci páteře, ale když přišla řeč na Babiše, viditelně ožil a okamžitě se rozčílil. Tvrdil, že Babiš před letošními volbami začne ze zcela zištných důvodů – kvůli svým zájmům v byznysu i politice – hrát antievropskou kartu. „A postaví se do čela protievropských Čechů,“ vykládal tehdy Pithart.

Jsme o rok dále a čtyři měsíce před volbami sledujeme výše zmíněné v přímém přenosu. „Říkám nahlas, my v Česku nechceme žádný multikulturní ekofanatický Pirátostán. Nechceme. Nechceme sdílet naše auta, naše byty, naši zemi. Nechceme, aby naši zemi řídil Evropský parlament, zelení fanatici, se kterými by se Piráti spojili,“ pokračoval premiér v rétorice, kterou od něj teď budeme slýchat často: „Jsem svrchovaný premiér, nepodléhám nikomu, jenom občanům, kteří mi dali důvěru. A nikdo ze zahraničí nám do toho tady kecat nebude!“

Všechno jsme prodali cizákům

Že nešlo o náhodný emotivní projev ve vyhrocené atmosféře hlasování o nedůvěře vládě, dokázal ministerský předseda hned v pátek ve vysílání Radiožurnálu. Tam už totiž nemluvil jen o nelegální migraci z afrických či asijských zemí. Při vysvětlování toho, proč komunisté znovu podrželi jeho vládu, se Babiš obul do doby, díky níž vyrostl v jednoho z největších podnikatelů v zemi.

„Komunisti tam sedí třicet let a viděli ty hrůzy, co jsme tady prožili. Jak tady zničili banky, kupónová privatizace, rozkradené firmy, my jsme všechno prodali cizákům, ty strategické věci. Ani ČEZ není stoprocentně náš. Plyn, voda, cukrovary, cementárny, všechno je pryč,“ vypočítával Babiš. A o cizácích opět promluvil ve chvíli, kdy odmítl, aby znovu přijeli popíjet do našich barů a zhoršili tu v létě zlepšující se covidovou situaci. Ano. Ten samý Babiš, který zval před pár dny na svém Facebooku cizince, aby do Česka přijeli na pivo. Come and have a good Czech beer, cizáci!

Jen na okraj, pracoval jsem v Lidových novinách v době, kdy je vlastnili cizáci z Německa. Tehdy naopak oni prodávali vydavatelství Andreji Babišovi. Jak to dopadlo, když připadl mediální dům do jeho „českých“ rukou, může každý posoudit sám.

Noví voliči

Jinak je ale Babišův příklon k národovectví a pryč od zlé, všemocné Evropy logický a pochopitelný, jakkoli se nám to nemusí líbit. Hledá prostě silné téma, které mu může pomoci vyhrát volby. Pamatujete si ještě, jak hnutí ANO před deseti lety vznikalo? Původně občanské sdružení Akce nespokojených občanů kritizovalo tehdejší politickou garnituru a slibovalo boj s korupcí. Babiš hnutí představoval jako pravicovou alternativu například pro voliče ODS, zklamané po událostech vedoucích k pádu vlády v roce 2013.

V roce 2017 potřeboval Babiš absorbovat další voliče. A po hlasech středových a pravicových zaměřil svou pozornost v dalších volbách na ty z levé části politického spektra. Vsadil na ochranu slabých, sociální jistoty a boj se společenskou nespravedlností. A získal tak velké množství hlasů ČSSD a KSČM, jejichž voličskou základnu během uplynulých čtyř let v podstatě zdecimoval.

Kde ale brát před letošními volbami? Babišovi zkušení poradci správně detekovali, kde je dnes největší prostor. Po tragickém pokusu Václava Klause mladšího, který se svou Trikolórou (pamatujete ještě?) skončil jasným neúspěchem, leží ladem velké množství hlasů mezi nejkonzervativnější částí ODS na jedné a soft tématy hnutí SPD Tomia Okamury na druhé straně. Velmi zjednodušeně jde o poměrně široké spektrum voličů, kteří odmítají „diktát“ Evropské unie, migraci, zasahování do svrchovanosti České republiky, až po ty, kteří mají obavy z budoucnosti a chtějí po státu garantovat životní jistoty. Jsou to lidé, kteří (společně s dobrou epidemickou situací, letními cestami do Chorvatska a možná i budoucími předvolebními dárečky) mohou Andreji Babišovi pomoci ještě jednou vyhrát volby.

Sázka na strach

Hlavní protivník je pár měsíců před volbami jasný – jsou to Piráti v čele s Ivanem Bartošem. Proto v podstatě každodenní útoky šéfa hnutí ANO, proto ona nenávistná rétorika a sázka na strach. Abychom si rozuměli, obezřetnost v migrační otázce je namístě. Mnohým například může vadit, že zemi řídí ekonomický migrant ze Slovenska, který v dětství roznášel mléko, překládal balíky na bratislavském hlavním nádraží a vykládal bavlnu (vážně!), aby dnes konzumoval všechny výhody z obřího koncernu Agrofert, jenž aktuálně žaluje Evropskou komisi kvůli zablokovaným dotacím.

Babiš má prostě své zájmy politické i byznysové. A vyhodnotil si, že je tentokrát nejlépe ochrání sázkou na strach lidí. A to navíc v době, kdy se mnozí už přes rok bojí více než kdykoli jindy. Je zcela legitimní zpochybňovat migrační politiku Evropské unie. Ale úplně jiná věc je mluvit o turistech jako o cizácích a o zahraničních firmách z dob privatizace jako o zlodějích, kteří rozkradli Česko. Andrej Babiš to moc dobře ví, přesto se rozhodl na tuto kartu vsadit. Stejně jako Tomiu Okamurovi, který před svým vstupem do politiky dělal například porotce soutěže krásy pro cizinky a horoval za multikulturní společnost, i Babišovi je jasné, že se mu to může vyplatit. A je dobré mít na paměti, že v České republice není nikdo lepší v nastolování agendy než Babišův tým a mašinérie, kterou má v zádech.

Ale zpět k Babišově úvodní rozmíšce s Piráty, kterým vyčítal, že chtějí sdílet auta a byty. Což je myšlenka, s níž si premiér v minulosti sám pohrával. Teď vysvětluje: „V knížce jsem psal, že lidi budou brzy sdílet automobily nebo byty. A sdílejí. Ale dobrovolně. Ne povinně, jak to mají v plánu Piráti, co chtějí nejdřív mapovat byty, zdanit přebytečné metry a pak vám tam někoho nastěhovat. Nejlíp nějakého migranta.“

Jako by nestačilo, že si po volbách dost možná budeme muset vybírat mezi premiérem z hnutí ANO či Pirátů. Umíte si představit žít v bytě s migrantem? Tak abychom se nedivili, že oním utečencem, kterého budeme mít minimálně příští čtyři měsíce den co den nastěhovaného ve svých domácnostech, bude Andrej Babiš. Něco mi ale říká, že to dost možná bude trvat mnohem déle.