Karlův most jako jediný na světě osvětlují plynové lampy. Přibudou i jinde

V centru Prahy se v současné době každý večer rozsvěcí 670 plynových lamp, což je počet, s nímž hlavnímu městu ve světovém žebříčku množství plynového osvětlení připadá 10. místo. Více jich má například Londýn nebo Berlín. Je ovšem otázkou, jestli v průběhu příštích let Praha neposkočí o pár příček výše. „Předpokládáme, že plynové lampy nebudou potlačovány, ale že se o ně budeme starat, aby se jejich počet pohyboval řádově do tisícovky,“ plánuje pražský primátor Bohuslav Svoboda, který si vlastnoručně vyzkoušel profesi lampáře. „Není to snadné,“ přiznává bez okolků a dodává: „Když se dívám na pravého lampáře, který s tyčí zachází jednou rukou, a já musím použít obě a i tak se trefuji velmi obtížně, tak musím říct, že když někdo umí, tak umí.“

Vůbec první plynové lampy se (původně za pomoci svítiplynu) v roce 1807 rozsvítily na londýnském Pall Mall, pak následovala další evropská města – Paříž, Berlín, Vídeň a 15. září 1847 konečně i Praha. Princip jejich fungování vysvětluje předseda představenstva společnosti Pražská plynárenská a.s., Ludvík Baleka: „Je to tzv. žárová punčoška, která se rozžhaví plamenem a potom svítí. Světlo je přirozené. A je potřeba zmínit, že nepoužíváme klasický zemní plyn, ale biometan, takže tady v Praze máme zase o nějaký stupeň ekologičtější svícení.“

K TÉMATU: Čoudilo, prskalo a páchlo. Veřejné osvětlení ale kdysi v Praze prudce snížilo kriminalitu

S plynem je světlo nejkrásnější

O navýšení počtu plynových lamp v současnosti Pražská plynárenská jedná s pražským Magistrátem a právě před ním by výhledově měly plynové lucerny svítit také. Dalším místem, kde přibudou, je Čechův most. „Na jeho levé straně jsou světlonošky, které drží pochodně. Záměrem architekta mostu bylo, aby z těch pochodní planul oheň, a Praha se k tomu chce vrátit. Proběhl restaurátorský průzkum a uvažuje se, že se tam dá plynový hořák a ve výjimečných chvílích a státních svátcích tam bude opět hořet věčný plamen,“ prozrazuje detailní plány jeden z nejpovolanějších, lampář Jan Žákovec.

„To byla krása. Svítilny na železných bidlech, a v nich ty plameny jasné, široké, beze knotů, po chodnících procesí lidu. Díval jsem se blažen do plamenů...“ (zdroj: Fejetony Jana Nerudy)

Právě současný lampář o plynovém osvětlení ví první i poslední. Nakonec pro současníky zdánlivě nezáživné téma kdysi oslovilo i jednoho z českých národních umělců, o němž Jan Žákovec rád vypráví. „V roce 1847 byla zprovozněna první plynárna v Karlíně. Jan Neruda vzpomínal, jaká to byla krása, v jednom ze svých fejetonů – na Staroměstském náměstí hrála hudba, špendlík na chodníku se dal dohledat. V jiném fejetonu ale zase říkal, že bylo světlo jako ve dne, on přišel domů pozdě a táta ho seřezal. Počátky plynového osvětlení nebyly jednoduché, ale plyn se prosadil oproti olejovým lampám.“

Aktuálně je osvětlení, včetně toho plynového, řízené automatickým systémem. Při svátcích a výjimečných událostech ovšem se šerem v zádech do ulic vyráží právě lampáři, kteří osvětlení rozsvěcují ručně. „Poslední lampáři chodili v Praze v roce 1985, kdy končila éra svítiplynových lamp, které nahradila elektřina. Ale v roce 2002 se plynové lampy do Prahy vrátily a s nimi i profese lampáře, protože Praha si vymínila, že všechny lampy bude možné rozsvěcet i ručně, zejména v době adventu, kdy chodí k lampám a rozsvěcí lampy na Karlově mostě,“ vysvětluje, jak to dnes chodí, Jan Žákovec.

Právě Karlův most je zatím jediným mostem na světě, který osvětlují plynové lampy. „Je jich tu 37,“ říká lampář a na závěr připomíná heslo Cechu lampářů: S plynem je světlo nejkrásnější.

Počátky lampářů v Čechách

A jaká vlastně byla práce původních lampářů, jejichž profese přetrvává asi 300 let? Každý večer rozsvěceli lampy, čistili je a doplňovali do nich olej, díky němuž se v pražských ulicích původně začalo svítit. Každodenní rutina se stala snazší s nástupem centrálního rozvodu plynu. První plynové lampy veřejného osvětlení byly plamenné – byly opatřené jednoduchým motýlovým hořákem a zapalovaly se pomocí hořícího knotu na tyči. Koncem 19. století hořáky nahradily Auerovy žárové punčošky. Takto vybavené lampy jsou opatřeny stálým zapalovacím plamínkem, od něhož se po otevření přívodu plynu do hlavního hořáku lampa rozsvítí. Přívod plynu do hlavního hořáku je opatřen drátěným okem, za které lampář dlouhou tyčí zatáhne a přívod plynu otevře.

Původně se lampářům říkalo strážci, později hlídači luceren. Nejvíce jich v Praze fungovalo v roce 1919, kdy 135 lampářů obsluhovalo 9 lampářských stanic.