Mladá módní návrhářka Vanda Jandová v pandemii nezahálí a rozvíjí své podnikání. Zdroj: Osobní archiv Vandy Jandové
Teplákové soupravy drží její byznys v chodu. Mladá módní návrhářka Vanda Jandová v pandemii nezahálí a rozvíjí podnikání. Říká, že se ženy chtějí cítit opečovávané a obdivované. Klientky navštěvují její ateliér více než kdy dřív a myslí si, že nás čeká velmi kontaktní doba.
Kolik akcí jste pořádala, když byl svět ještě v pořádku?
Dělám dvě velké přehlídky ročně. První bývá v březnu a druhá v září. Podle toho, jaký termín mi nabídnou v rámci akce Mercedes-Benz Prague Fashion Week. Teď je to úplně jinak. Připravuji se na květnovou přehlídku, ale není jisté, že bude. Doufám, že ano, nejsem totiž úplně fanoušek internetové prezentace, chybí mi emoce, zápal a publikum.
Když byl vyhlášen první lockdown, většina návrhářů si rychle zřídila nový e-shop. Byl to i váš případ?
E-shop jsme spustili až po první vlně v červnu roku 2020. Všechny produkty, u kterých nebyly nutné osobní zkoušky, jsme tam přesunuli. Pravdou ale je, že počet klientek, které za námi chtějí přijít do ateliéru, se zdvojnásobil. Čeká nás velice kontaktní doba. Cítím to tak, že je teď na sociálních sítích a internetu vůbec všeho přetlak. Lidé budou bažit po tom, aby mohli věci vidět, chytit a cítit. Když byla opatření mírnější, klientky k nám do ateliéru chodily mnohem častěji než před pandemií. Mají více času, předtím měly velmi časově náročná zaměstnání, teď mají možná méně pracovních povinností a mohou k nám přijít klidně na dvě hodiny. Také si toho víc objednávají. Když se v modelu cítí dobře, klidně si ho koupí ve dvou barvách.
Čím si myslíte, že to je?
Je znát, že jim chybí kontakt a povídání. Chtějí se cítit hezky a být opečovávané a obdivované. Já sama mám problém s tím, že už mám horší pleť nebo že potřebuji kadeřníka. Věřím, že se ženy nikdy neviděly v zrcadle tak často jako právě v této době. Mnohem více se sledují. Takže když teď přijdou, užívají si to, že se mohou parádit. Za normálních okolností jsme mohly jít kamkoli, teď si začínáme vážit maličkostí.
Jak se pandemie podepsala na vašich ziscích?
Reálný byznys dělám teprve tři roky, i to je jeden z důvodů, proč mi i během pandemie zisky rostou, nebo jsou totožné. Je to jiné, než když máte roky zajetou značku. Navíc je prozatím výhodou to, že oproti velkým, roky známým návrhářům děláme vše v menším. Nemáme tak velkou zodpovědnost jako například Beata Rajská, kterou velmi uznávám. Má butik v přízemí na opravdu lukrativní adrese. I když mám taky lukrativní adresu, neplatím si první podlaží a provozuji spíše salon. Myslím si, že to je velký finanční rozdíl. Také jistě bude zaměstnávat více lidí než já. Já mám hodně externistů, což je sice moderní, ale zase horší v tom, že se nemohu spolehnout na rychlost a kvalitu zpracování, jelikož na to nemohu dohlížet. Ale teď mnoho lidí nabírám, spolupracuji s úžasným Borisem Králem, který dělá všechny technické věci a je hlavní krejčí. Je mistr ve svém oboru.
Už před lockdownem jste nabízela širokou škálu domácího oblečení. Může to být důvod, proč jste nezaznamenala finanční propad?
Určitě ano, oblečení vhodné na doma a různé teplákové soupravy jsem měla v nabídce ještě předtím, než přišla pandemie. Měla jsem na ně poptávku. Mnoho mých klientek, které jsou opravdové dámy a do práce by si tepláky vzít nemohly, má třeba malé miminko nebo pejska. Prostě něco, kdy není úplně vhodné válet se po zemi v róbě nebo sukni. Když koronavirus udeřil, byla jsem připravená. Lidé věděli, že za těmito věcmi mohou jít na můj e-shop ihned. Je potřeba přizpůsobit se době. Snažím se, aby i teplákové soupravy byly lichotivé a zachovávaly ženskost. Mám velké štěstí, že mě to napadlo už předtím.
Každou přehlídkou se vytvoří větší chtíč.
Říkala jste, že se připravujete na přehlídku. Platí u vás pravidlo, že po přehlídkách jsou největší prodeje?
Po přehlídkách jsou opravdu největší prodeje. Je ale nutné se na ně připravit a mít co prodávat. Každou přehlídkou se vytvoří větší chtíč. Většinou se strhne vlna na jednu konkrétní věc. Málokdy na celou kolekci, takže některé modely upadnou do zapomnění. Někdy ani já sama nevím, co vše jsem tam měla. Nikdy k prodeji není koncipována celá kolekce. Jsou tam hodně finančně a časově náročné věci, které si neumím představit šít masově.
Vanda Janda, rodným jménem Vanda Ivica Jandová, je módní návrhářka, blogerka a modelka. Narodila se roku 1997 v Košicích na Slovensku.
Vystudovala školu užitkového výtvarnictví Jozefa Vydry v Bratislavě. Poté se přihlásila do ateliéru módní tvorby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Její kolekce jsou inspirovány ženami, divami, které ovlivnily její život. Inspiraci čerpá v kinematografii a v prostředí, ve kterém žije. Z českých designérů se pro ni stal největší inspirací Miro Sabo, u něhož byla na stáži.
Jejím přítelem je od roku 2017 režisér Slávek Horák.
Spouštíte prodej nové kolekce ihned v den přehlídky?
Modely, které máme vytipované, že by se mohly prodávat, dáme ještě ten den na e-shop. Je to něco, co umíme nabídnout navíc oproti velkým zahraničním módním domům. Tam se většinou vyrábí až po přehlídce. Potom je těžké po celou dobu u zákazníka udržet chtíč. Dnes je svět tak rychlý, že váš kousek může v momentě přebít podobný model jiné značky. Někdo si radši počká, než aby to nahrazoval. Ale myslím si, že lidé, kteří mají úplně jinou práci a starosti, takto nepřemýšlí, holt některé kousky potřebují konzumně a prostě si je koupí někde jinde.
Ovlivnila pandemie vaši tvorbu i nějakým pozitivním způsobem?
Tato doba mi dala prostor pro věci, které jsem předtím nepovažovala za nutné, protože jsem věděla, kolik času vyžadují, a radši jsem do nich nešla. Není to o tom, že předtím by produkty nebyly stoprocentní, ale vždy pro mě byly dostupnější výrobou. Nečekalo se na ně tak dlouho a byly vyráběny pouze na Slovensku a v Čechách. Navíc třeba na úplety se čeká neuvěřitelně dlouho. Je náročné se k lidem, kteří je vyrábějí, vůbec dostat. Potom přebít ostatní zájemce počtem kusů, protože si samozřejmě vybírají podle toho, kdo jim kolik zaplatí. Je to těžké, finančně náročné a asi není nejchytřejší dělat to v této nejisté době, ale jindy jsem na to neměla čas. Portfolio produktů, které nabízíme, se zdvojnásobilo.
Lidé upustili tempo a vymlouvají se.
A spatřujete nějaká negativa?
Jsem velký optimista. Oproti jiným velkým dámám a pánům návrhářům si troufnu říct, že podnikám nejkratší dobu. Takže mám asi ještě i nejvíc elánu a entuziasmu. Ale ano, i já si občas popláču, když mám zlý den a pokazí se nám nějaké věci. Často nám mešká výroba. Například někdo onemocní a ten člověk je natolik důležitý, že to bez něj nejde. Ale nutno říct, že toho někteří zneužívají. Zvolnili tempo a vymlouvají se.
Jak to myslíte?
Přirovnala bych to k tomu, když někdo řekne, že má depresi, místo toho, že má špatný den. Deprese je opravdu nemoc a je nutné lidi, kteří jí trpí, respektovat a pomáhat jim. Ale když někdo řekne, že má depresi, a přitom měl jenom špatný den, znevažuje opravdový význam tohoto slova. Já pochopím, když někdo něco pokazí. Taky pokazím milion věcí, ale je mi líto, když se někdo vymlouvá na něco, co není pravda. Drobné nepravdy dokážou byznysu velice ublížit.
