Kdo řekne malé Reese, že neumí štěkat? Aneb život s neslyšícím psem

Roztomilá bílá Reese byla adoptována začátkem tohoto měsíce –⁠ tedy i roku, v jejích deseti týdnech –⁠ Samanthou Ramosovou a jejím manželem. Přestože měli zkušenosti s výchovou své první fenky Roxany, brzy se ukázalo, že Reese není úplně „obyčejný“ pes a dost věcí tak bude odlišných.

Ramosové se zdálo, že Reese ignoruje cokoliv, co jí řekne. Ale brzy se přišlo na to, že fenka není nevychovatelná, ale neslyšící, což jim potvrdil i veterinář.  Adoptivní rodiče proto přešli na jiný způsob výchovy, který sedí k Reesině handicapu.

I díky našemu pořadu Prima Mazlíček už víte, že výchova neslyšícího psa není nic jednoduchého, ale ani nemožného. Psi se často na gesta naučí reagovat rychleji než na hlasové povely. „Gesta jsou jasná, kdežto při hlasových povelech už přichází do hry výslovnost, intonace atd. to vše může psa mást,“ říká Stanislav Mrázek, trenér psů a majitel Krkonošské psí školky.

Ale existují i další věci, které nejsou pro neslyšícího psa jednoduché, a přitom by vás ani nenapadlo, že zrovna tohle může být problém. Třeba takové štěkání. Jednoho dne byl Samanthin manžel doma s oběma psy. Malá Reese si hrála se svou starší sestrou Rox a ta na ni z hry a radosti štěkala. Vtipné bylo, když jí Reese odpověděla. Nebo si spíš myslela, že odpovídá, ale ve skutečnosti nevydala ani hlásku.

Samanthin manžel se rozhodl natočit video, kde Reese štěká po svém, a ihned se stala miláčkem internetu. Fenka je na svůj štěkot náležitě pyšná, protože i když nevydává zvuk, získá si pozornost. I přes tento prvotní úspěch se učit nepřestala a kromě povelů se zdokonaluje i v samotném štěkání a občas ji uletí i nějaký ten hlásek.