Zdroj: Pexels.com
Během května a června většina zvířat rodí svá mláďata. Hlavně pak srny a zajíci. S tím se v tomto období pojí problém sečení polí, protože matky svá mláďata schovávají do vysoké trávy, aby je tak ochránily před predátory. Mláďata mají navíc obranný reflex, který jim napovídá přikrčit se, pokud hrozí nějaké nebezpečí, a to je pak během sekání trávy doslova fatální.
Záběr sekaček je od tří do dvanácti centimetrů a při rychlosti až 20 km v hodině není šance, aby řidič zvíře viděl. Při jakémkoli ohrožení se navíc mládě přikrčí k zemi a není tak kolikrát vidět ani kolemjdoucím. Sekačky nejčastěji mláďatům přesekají běhy nebo jim jinak ublíží. Nedochází tedy k okamžitému usmrcení, a tak srnčata často umírají na vykrvácení několik hodin.
Odhaduje se, že během senosečí přijde o život i 70 tisíc mláďat. Nejedná se jen o srnčata, ale i ježky, koroptve, daňčata nebo hady. Naštěstí ale existují lidé, kterým jejich život není lhostejný. Nejčastěji se jedná o myslivce, kteří vymýšlí různé iniciativy a skupiny, kde se vzájemně propojují a pomáhají si během takzvaného vyhánění.
Povinností zemědělce je sečení dostatečně dlouho dobu před termínem oznámit, a to myslivci, který honitbu využívá. Nejlépe dva dny dopředu. Pokud tak neučiní, hrozí mu finanční pokuta. Myslivec by měl pole projít a louku zneklidnit, aby si případně srny svá mláďata odvedly – tomu se říká „vyhánění“.
Myslivci používají například i dřevěné smotky, napuštěné pachem šelem, které rozhazují po poli, nebo třeba plašiče, které umístí na pole a ty vydávají zvuky (štěkot, přistávání letadla, …), aby pole působilo nebezpečně a srny svá mláďata z louky odvedly.
Senosečím se přezdívá „srnoseče“: Pod sekačkami zahyne ročně až 70 tisíc zvířat
Během května a června srny rodí nová mláďata, která následně ukrývají do vysoké trávy, aby je tak ochránily před predátory. Mláďata totiž nejsou cítit, proto se od nich vzdaluje jejich matka, která je chodí pouze krmit, aby nelákala predátory. Těmi jsou pro ně lišky, divočáci, jezevci, ale v obdobích senosečí hlavně sekačky.
Velkým přínosem jsou během vyhánění i psi. Především pak lovecky uzpůsobení psi, především ohaři. Mají výborný čich, a protože mláďata nemají na ochranu před predátory skoro žádný pach, jsou právě ohaři těmi nejvhodnějšími.
Psi, které jste viděli v reportáži, mají speciální výcvik na lesní, polní nebo všeobecné práce a jsou ovladatelní. Pokud mládě najdou, oznámí to tím, že se zastaví na místě. Srnče se pak vezme do gumových rukavic a trávy a odnese se na kraj lesa, kde ho matka najde pomocí pískotu.
My jsme natáčeli ve Velkých Přílepech, kde myslivec Jan Fiala už několik let vyhánění pořádá a jezdí mu vždy vypomoci i myslivci z jiných obcí. Věra Forstová dokonce jezdí ze čtyřicet kilometrů vzdálené Mořiny, kde má svůj revír.
Jan má skupinu okolo 40 lidí a psů, protože ve vysoké trávě a teplotách by se psi mohli přehřát, pokud by pracovali moc dlouho. Proto je důležité louky rozdělit.
Výsledkem loňského roku ve Velkých Přílepech byla nula, co se ztrát na životech mláďat týká. Což znamená, že myslivci se psy našli všechna mláďata a povedlo se jim je zachránit.
Jak sám Fiala dodává, je velmi důležitá součinnost zemědělců. Pokud tato komunikace funguje a zemědělec včas sečení nahlásí, myslivci poctivě pole projdou, je možné dosáhnout takovýchto úspěchů.
Pokud byste se rádi zapojili do vyhánění i vy, ale nejste myslivec, můžete se registrovat na portálu Senoseč, do skupiny Zachraň zvíře před sekačkou, sledovat stránku Stop sečení srnčat či zkontaktovat myslivce ve vašem okolí, zda potřebují pomoc. Účastnit se mohou i lidé se psy, kteří chodí po louce a takzvaně ji zapachují, aby srnky mláďata do pole i po jeho kontrole znovu nepřivedly.
