Když rozdíly mizí, 59. díl: Kakadu růžový jako akrobat s citem pro rodinu

Podle profesorky Gisely Kaplan z Centra pro neurovědu a chování zvířat při Novoanglické univerzitě nás tito ptáci mohou naučit mnoho o dlouhých a především šťastně prožitých životech. Svůj vlastní život zasvětila studiu australských ptáků – patřil mezi ně i její pětasedmdesátiletý kakadu růžový. V rámci svého výzkumu zjistila, že papoušci jsou schopni kognitivního myšlení, ale i napodobování zvuků. Připodobňuje ho žvatlání malých dětí. Využívají k tomu stejných mechanismů jako k učení vlastního zpěvu.

Podobně jako většina ostatních druhů kakadu utvářejí silná celoživotní partnerská pouta. Svou náklonnost si vyjadřují synchronizovanými pohyby. Může jít o pokyvování hlavou, probírání peří nebo třeba zrcadlové protahování křídel. Ve své věrnosti se podobají například holubům. Stejně jako oni se oba partneři pravidelně střídají v sezení na vejcích, stejně tak i v péči o vylíhnutá mláďata. Mládě hnízdo opouští po zhruba padesáti dnech, ale s rodiči zůstává ještě dlouhé měsíce. Hejna kakadu růžových společně cestují i hnízdí. Tato hejna se mohou skládat až z tisíce jedinců.

Kromě toho jsou zástupci tohoto druhu velice rychlí – za letu dokáží vyvinout rychlost až sedmdesát kilometrů v hodině. I v této rychlosti zvládají provádět dech beroucí akrobatické prvky. Od ostatních papoušků (i mnoha jiných ptačích druhů) se ale v něčem liší: na první pohled totiž rozpoznáte samce od samice. Samičky mají růžové oči, samci tmavě hnědé.