Během týdenního testu jsme vyzkoušeli modernizovanou Kiu Sorento, která přichází přesně v polovině životního cyklu čtvrté generace. Vůz se dočkal výrazných změn včetně přepracovaného vnějšku a kompletně nového interiéru. Příjemným překvapením je zachování dieselové motorizace – právě tu jsme měli na test k dispozici.
Kia Sorento, která se vyrábí od roku 2002, prošla za více než dvě dekády výraznou proměnou. První generace byla postavena na rámové konstrukci a navržena jako robustní SUV, jehož jízdní vlastnosti lépe vyhovovaly pracovním účelům než rodinnému využití. S každou další generací se však Sorento postupně přibližovalo moderním SUV, která si na evropském trhu rychle získávala oblibu. Přesto si vůz zachoval zaměření na střední třídu, čímž se odlišil od konkurence, která tuto kategorii často posouvala do prémiového segmentu.
K TÉMATU: Hybridy jako alternativa ke spalovacím motorům: Kdy a komu dávají smysl?
My jsme měli možnost během týdenního testu vyzkoušet modernizaci čtvrté generace, která přichází přesně v polovině životního cyklu, tedy po čtyřech letech od jejího uvedení. Vzhledem k vývoji ostatních modelů jihokorejské značky bylo další směřování středně velkého SUV vcelku předpokládatelné – dočkali jsme se přizpůsobení Sorenta novému designovému jazyku s názvem „Spojené protiklady“ a implementaci současné koncepce interiéru. Je však třeba počítat s faktickým nárůstem základní ceny – i když z prvního pohledu na ceník to nemusí být zcela zřejmé. O tom však až později.
Amerika od jihokorejských designérů
Nová Kia Sorento se prošla výraznou proměnou přední masky, která nyní působí mnohem masivněji a agresivněji. Přemístění loga automobilky z mřížky chladiče na kapotu zvýraznilo kontrast černé barvy mřížky, díky čemuž je její vzhled výraznější. Přední světlomety se přiblížily designu ostatních modelů značky – jejich zúžený tvar a tři paprsky světel se rozbíhají podél bočních stran karoserie i směrem k aktualizovanému logu, což dodává vozu futuristický nádech.
Mřížka chladiče působí bez loga automobilky větší, i když si své původní rozměry víceméně zachovala. Zdroj: Matyáš Kunst
Nejen mně nová podoba přední strany evokuje některá americká SUV či pick-upy, nejvíce však současnou generaci Cadillacu XT4. Naopak zadní část vozu zůstala téměř beze změn, až na drobné úpravy, jako je nový tvar zadního nárazníku, který se už nesnaží imitovat dvojici výfuků.
Předfaceliftová verze rodinného SUV na mě osobně působila v interiéru trochu neutěšeně. Kvalita materiálů napříč kabinou byla nejednotná, ovládací prvky byly rozmístěny všude možně, digitální přístrojový štít měl větší úhlopříčku než samotná obrazovka infotainmentu a nepřidávaly tomu ani místy extravagantní křivky. To nový interiér Sorenta vypadá o parník elegantněji a moderněji.
Designéři se drželi klasického rozložení dvojice spojených obrazovek, které se pod jedním sklem tyčí nad palubní deskou. S ovládáním multimediálního systému poté napomáhá dotyková lišta pod výdechy klimatizace, která zároveň slouží jako panel klimatizace. Na středovém tunelu poté zůstalo několik fyzických ovladačů včetně vyhřívání či klimatizace sedadel, voliče jízdního režimu, několika základními funkcemi (například systém start-stop či auto hold) a samozřejmě voličem směru. Také na velmi pohodlném tříramenném volantu zůstala klasická tlačítka, kterými lze ovládat média, přístrojový panel a vybrané asistenční systémy.
Ačkoliv materiály v interiéru jsou nyní na lepší úrovni, stále jsou místa, kde je co vylepšovat. Během testování jsem nebyl příliš spokojen s kvalitou zpracování některých částí – například středový tunel po opření kolenem poměrně nepříjemně vrzal, a když jsem za něj po tomto zjištění lehce zatáhl, vykazoval znatelnou vůli. Podobnou zkušenost jsem měl také s obložením dveří. Je však férové dodat, že během běžné jízdy, kdy jsem s těmito prvky aktivně neinteragoval, jsem žádné nežádoucí zvuky nezaznamenal. Možná šlo pouze o méně povedený kus a vaše zkušenost bude odlišná, ale vzhledem k velmi nízkému nájezdu testovaného vozu jsem tuto skutečnost nemohl opomenout.
Sedmimístný se vším všudy
Kia Sorento nabízí jeden z nejprostornějších interiérů ve své třídě. V přední části kabiny oceníte široká a pohodlná sedadla s dostatkem místa ve všech směrech. Prostřední řada je posuvná v rozsahu 27 cm, což umožňuje flexibilně rozdělit prostor mezi cestující a zavazadla. I lidé s výškou kolem 185 cm zde najdou dostatečnou rezervu nad hlavou i před koleny, zvláště když je lavice posunuta dozadu. Podlaha je zde zcela rovná, což zpříjemňuje cestování prostřednímu pasažérovi.
Interiér působí mnohem elegantnějším dojmem, než tomu bylo u předchůdce. Na někoho však může být až příliš tmavý a neoriginální. Zdroj: Matyáš Kunst
Třetí řada sedadel je na poměry konkurence překvapivě dobře použitelná. Zatímco u většiny sedmimístných SUV jde spíše o nouzová místa, v Sorentu se zde pohodlně usadí i dospělí na kratší cesty. Nastupování usnadňuje elektrické odsouvání druhé řady. Zavazadlový prostor nabízí v pětimístném uspořádání 616 až 821 litrů podle polohy zadních sedadel, po jejich sklopení získáte zhruba 2000 litrů. V sedmimístné konfiguraci se objem zmenší na 179 litrů, což postačí spíše na menší zavazadla.
Pohodu v kabině nenaruší motor ani převodovka
Mnozí možná nečekali, že se v modernizované verzi Sorenta udrží klasický vznětový motor bez elektrické asistence. Třeba konkurenční Hyundai Santa Fe lze rovněž objednat už pouze s hybridním nebo plug-in hybridním ústrojím. Přesto jsme na týdenní test dostali variantu s osvědčeným motorem 2.2 CRDi – přeplňovaným turbodieselem s mírně sníženým maximálním výkonem 142 kW.
Velkou předností současného Sorenta je celková kultivovanost pohonného ústrojí. Motor je výborně odhlučněn a jeho součinnost s osmistupňovou dvouspojkovou převodovkou s mokrými spojkami je bezchybná. Při jízdě ve městě a na kratších trasách jsem většinou využíval jízdní režim "Normal" a za celou dobu jsem nezaznamenal žádné cukání, problémy s rozjezdem ani výrazně opožděné reakce plynového pedálu při razantnějším zrychlování. Na delších cestách jsem pak volil režim "Smart", který dokáže sám rozpoznat záměry řidiče a podle toho optimalizovat chování vozu.
Sorento není žádný trhač asfaltu, což naznačují už tabulkové hodnoty – zrychlení z nuly na sto zvládne za 9,7 sekundy a maximální rychlost činí 201 km/h. V této kategorii však nejde o výjimku – podobné hodnoty vykazují i jeho přímí konkurenti. Přesto mě překvapilo, jak živě se vůz dokáže chovat v režimu „Smart“. Při předjíždění je stále nutné ponechat si rezervu, ale převodovka reaguje velmi pohotově a pružné zrychlení je na daný segment více než dostačující.
Přední sedadla jsou v této výbavě vyhřívaná i odvětrávaná. Řidič si navíc může dopřát masáž. Zdroj: Matyáš Kunst
Náhon na všechna kola s automatickým rozdělováním točivého momentu je standardem po prostřední a nejvyšší výbavu, zatímco pro provedení „Exclusive“ je za příplatek 50 000 korun. Primárně pohání přední nápravu, ale zadní kola se zapojují při rozjezdech, intenzivním zrychlování nebo průjezdu zatáčkami a výrazně tak zlepšuje trakci i stabilitu.
Úsporný, ale trochu uskákaný
Spotřeba vozu mě příjemně překvapila, když se po týdenním testování ustálila na hodnotě 7,4 l/100 km, tedy jen necelý litr nad údajem naměřeným podle standardů WLTP (6,6 l/100 km). Krátkodobá spotřeba na dálnici dosahovala 7,8 l/100 km při průměrných otáčkách kolem 2000 za minutu. Ve městě byla spotřeba podobná, zatímco na okresních silnicích se lze bez většího úsilí dostat pod hranici sedmi litrů na sto kilometrů.
Drobným zklamáním pro mne bylo nastavení a izolace podvozku – ačkoliv na rovné cestě je hluk od kol naprosto minimální, nerovnosti odhalí poměrně tvrdě nastavené tlumiče, které do kabiny přenášejí více rázů a vibrací, než bych od rodinného SUV očekával. Na rozbité silnici, zpomalovacích prazích nebo dlážděné cestě tak Sorento působí trochu uskákaně a nejistě – dle rozhovoru s jedním kolegou na tom však zřejmě mají velkou zásluhu také velké, 20palcové disky. Není také úplně vyloučené, že těžší hybrid a plug-in hybrid na silnici lépe přilehne a bude pocitově stabilnější. To však zatím nemohu dokázat ani vyvrátit. Na druhou stranu, navzdory poměrně hranatému designu karoserie je obtékání vzduchu neslyšné až do dálničních rychlostí.
Na výběr pouze ze tří výbav
Testovaný diesel překvapivě není nejlevnější motorizací, tou se stal full hybrid s motorem 1.6 T-GDI a výkonem 158 kW, který vyjde v základu na 1 199 980 korun. Ačkoliv předchozí generace začínala na částce o 100 tisíc korun nižší, tehdy jste si za tuto cenu pořizovali výbavu „Comfort“, zatímco dnes je nejnižší možnou verzí provedení „Exclusive“ – tehdy druhá nejlevnější výbava.
Takže tím pádem cena svým způsobem zůstala na svém místě a jen ubylo nejlevnější provedení modelu, že? Ne tak úplně, protože na rozdíl od dřívější verze „Exclusive“ ta dnešní postrádá několik zásadních prvků výbavy, včetně full LED světlometů s automatickým přepínáním dálkových světel nebo elektronicky nastavitelných sedadel vpředu. Naopak do standardní výbavy přibyla integrovaná navigace v infotainmentu a samozřejmě také množství asistenčních systémů.
Kia Sorento je skvělé rodinné SUV, které však bude mít velký problém s tím, aby se prosadilo proti množství konkurentů. Zdroj: Matyáš Kunst
Prostřední výbava „Premium“ přichází se zdražením 180 tisíc korun, ovšem do toho je potřeba započítat také zmíněný pohon všech kol, který v předchozí verzi vychází na zmíněných 50 tisíc korun. S touto verzí získáte například elektricky ovládaná sedadla, full LED světlomety vpředu, prémiový audiosystém Bose, elektricky ovládané víko pátých dveří nebo kožené čalounění sedadel. Námi testovaná výbava „Top“ je ještě o dalších 110 tisíc korun dražší a nabízí například průhledový displej, ventilaci předních sedadel, digitální elektrochromatické zrcátko či čtečku otisků prstů. Za sedmimístné provedení se ve všech verzích připlácí jednotných 25 tisíc korun.
Námi testovaný diesel poté začíná na částce 1 209 980 korun, zatímco plug-in hybrid vyjde minimálně na 1 534 980, ovšem ten standardně přichází s prostřední výbavou „Premium“. Kompletní přehled najdete v katalogu.
Mezi nejbližší konkurenty patří Hyundai Santa Fe, které v základu stojí po započítání prémie 1 139 990 korun – tedy o něco méně než testované Sorento. Je však třeba počítat s mírně chudší výbavou. Pokud hledáte skvělý poměr ceny a výkonu nebo širší nabídku motorizací, může být lepší volbou Škoda Kodiaq, která začíná již na částce 1 060 000 korun s dvoulitrovým dieselem. Pro detailnější srovnání vás odkážeme na náš porovnávač.
MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Katastrofa, nadávají řidiči v Liberci. Průjezd městem připomíná kvůli uzavírkám únikovou hru
