Zvykejme si, že povodně podobné těm německým nás budou postihovat častěji, říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS klimatolog Pavel Zahradníček. Podobné pohromy tu sice podle něj byly vždycky, s klimatickou změnou k nim však bude docházet hojněji, mohou být navíc extrémnější.
Téměř po každé velké živelní pohromě se zmiňuje vliv klimatické změny. Může tedy i za současné tragické záplavy v Německu člověk?
Povodně byly vždycky, to není novinka. Jen se nám zvětšuje jejich četnost. V horizontu posledních pěti set let, které máme zdokumentované, k povodním nikdy nedocházelo tak často jako zhruba od roku 1990. Jejich četnost, síla a intenzita se pak pochopitelně vztahují ke klimatické změně, za niž v současné době může člověk. Odpovím-li tedy ve velké zkratce – ano, může za to člověk. Jen při vědomí toho, že samotné povodně tu byly vždycky.
To poslední tvrdil i německý ministr vnitra: Takové katastrofy se děly odjakživa, my s nimi nemůžeme nic dělat. Má tedy pravdu?
Má ji v tom, že katastrofy bývaly i dřív. A velké. Stejná oblast v Německu přece zažila ve 14. století dost podobné neštěstí. Jistě – se samotnou katastrofou se nedá nic dělat. Bude přicházet bez ohledu na klimatickou změnu. Jen je třeba se zeptat, jak často se to stane. Přijde podobná povodeň jednou za sto, nebo za dvacet let? To máte stejné jako se suchem v Česku. Taky přece k našim končinám patří. Jenže to, které přišlo v letech 2015 a 2020, bylo abnormální. A to svou délkou, silou i tím, že se vrátilo v kratším intervalu. Že jsme ho v posledních dvaceti letech měli častěji, je zkrátka nepochybné. Zmíněná četnost a síla sucha je přitom dána právě klimatickou změnou. A podobně to chápejme i s povodněmi. Místo jednou za deset let k nim dojde třeba dvakrát. Pokud se změnami klimatu nebudeme nic dělat, budeme je řešit častěji.
I my v Česku? Meteorologové varují, že víkendové bouřky budou silné i nad českým územím. Může nám tedy aktuálně hrozit něco podobného, co zažívají Němci?
V Německu byl ten problém, že v krátkém časovém úseku spadlo strašně moc vody na jedno místo. Půda už byla nasycená, nedokázala nic dalšího pojmout. Proto se to rozvodnilo. Tlaková níže se navíc částečně vrátila, voda tedy z velké části padala na stejné místo. Podobně jako u nás v roce 1997, kdy to schytalo Ostravsko s Beskydskem a rovněž vznikaly katastrofické povodně.
Čili?
Nejsem meteorolog, něco tak obrovského jako v Německu bych však u nás nyní nepředpokládal. Nás se tahle tlaková níže dotýká velice okrajově. Teď se z Německa trošičku přesune do Rakouska, u nás dojde především k bouřkám v horských oblastech. Půda v Česku je sice rovněž dost nasycená, takže mohou nastat povodně lokálního charakteru, půjde však opravdu o něco jiného – můžeme se dočkat nanejvýš třeba krupobití, vyvrácených stromů.
Obrázky z Německa vypadají děsivě. Dá se vůbec na podobnou pohromu nějak připravit?
Vždycky samozřejmě záleží na tom, o jaké konkrétní pohromě se budeme bavit. Obecně platí, že připravit se můžeme na leccos. V Americe mají například vybudován fungující poplašný systém proti tornádům. Lidé tam navíc vědí, co mají dělat, jakmile tornádová sezona nastane. Mimo jiné nenechávají nic venku. Tohle my z pochopitelných důvodů nemáme v krvi, takže když došlo k tornádu na jižní Moravě, spousta lidí zemřela právě proto, že je zasáhly poletující nezabezpečené předměty. V Americe je to už dávno naučilo – zahradní nábytek a všechno ostatní raději hodně rychle uklidí, okna si zabarikádují. Jsou na to připravení.
Sám zmiňujete tornádo na jižní Moravě, mimo to se bavíme o obřích německých povodních, před pár dny se psalo i o kanadských vedrech šplhajících k padesáti stupňům Celsia. Člověk se neubrání myšlence, že to celé spolu musí souviset.
A také že ano – klimatická změna u podobných událostí skutečně přináší větší četnost. V Kanadě sice horké vlny nejsou ničím výjimečným, jejich maximální teplota však bývá 40 stupňů Celsia. Teď naměřili něco nad devětačtyřicet. Klimatická změna nemůže za to, že tam přišel teplý vzduch, ale za to, že přišel tak moc teplý. Bylo to zkrátka podstatně extrémnější, než kdyby to tam přišlo za normálnějšího stavu. Klidně si to pro větší názornost představme z pohledu našich podmínek: Do Česka k nám při letní horké vlně běžně dorazí třicítky, při změně klimatu to ale bude místo toho až 34–35 stupňů. Což není malý rozdíl.
Pavel Zahradníček
Absolvent Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty MU, doktorát získal v oboru fyzické geografie.
Zabývá se kontrolou kvality dat, homogenizace, tvorbou technických řad, analýzou časových řad a zpracováním výstupu klimatických modelů.
Upravíme si tedy už brzy definici toho, co pro nás představuje normální počasí?
To už se přece děje! Posledních deset let je nejteplejším obdobím za éru, co se podobné hodnoty měří. Když pak letos přišlo normální jaro, poznali jste, jak si lidé odvykli: Ptali se, co se děje, že je tak studené. Ne, šlo o naprosto normální jaro, které jsme tu prostě jen už pár let neměli. Naším standardem je realita posledních deseti let, která je přitom z dlouhodobého hlediska ve skutečnosti výjimkou. Uvědomme si, že padesát procent denních rekordů teplot spadá do posledních dvaceti let. Zvykněme si tedy, že častější budou nejen vyšší teploty, ale i další různé extrémy. A to všechno kvůli klimatické změně.
As devastating floods slam parts of Europe, @BeckyCNN spoke to @MelissaBellCNN from one flooded neighborhood in Belgium.
— Connect the World (@CNNConnect) July 16, 2021
Take a look. pic.twitter.com/ipexC4vBXC
Ve střední Evropě najednou zblízka sledujeme tornádo, obří záplavy, extrémní sucha. Nabízí se otázka – co nás postihne příště?
Já myslím, že už nic jiného. Silné letní bouřky jsme měli vždycky, povodně také. Takže se maximálně můžeme bavit o tom, že se podobné jevy budou častěji opakovat. Pokud tedy není řeč o tornádu. Tornádo o takové síle, jaké postihlo jižní Moravu, bylo skutečně hodně extrémním jevem. S ohledem na naše podmínky naprosto výjimečným. Nepředpokládám, že bychom ho měli mít za chvíli zpátky. A kdyby snad přece... No, tak to by byl průšvih.