Německá svědectví, z nichž mrazí: Hodiny jsem poslouchala cizí nářek, pomoc nepřicházela

Přívalová vlna neměla slitování. Německým městem Sinzig se prohnala rozbouřená řeka Ahr a neušetřila ani pečovatelský dům pro lidi se zdravotním postižením. Dvanáct klientů domu Lebenshilfe bylo v přízemí a spalo. Dům byl tak rychle zaplaven, že lidé neměli šanci utéct, píše web Swr.de. Osoby v horních patrech dlouhé hodiny čekaly na záchranu. A křiku s voláním o pomoc jednoho z nich naslouchala žena z protější budovy.

U okna, které se po záchraně zakrylo paletami, bojoval muž čtyři hodiny o život. Podle webu Bild muž během bleskových záplav stál na okenní římse, držel se žaluzií a snažil se vydržet. „Nad vodou měl jen hlavu. Viděla jsem ho a nemohla mu pomoci. Křičel jako o život. Bylo to šílené, protože jsem nemohla zasáhnout,“ vypráví žena, která byla v budově přes ulici. Muže, který bojoval se silou bleskových povodní, sledovala z výšky.

Hodiny musela naslouchat jeho křiku a volání o pomoc. Od muže ji dělila přívalová vlna o výšce téměř 2,5 metru. Žena tak dělala to jediné, co mohla – neustále vytáčela číslo tísňové linky. A úspěšně, po několika hodinách záchranáři na člunu muže z beznadějné situace vysvobodili. Pravděpodobně jej před smrtí zachránila jeho síla i výška. A především nekončící odhodlání ženy z protějšího domu.

Bratr se jí snažil pomoci, ale byla mrtvá

Smrti osoby, kterou znal, přihlížel Gregor Jerico v německém Rheinbachu. „V ulici zemřela dívka, kterou jsem znal. Srazilo ji auto a utopila se. Můj bratr se jí snažil pomoci, zavolal záchranku, ale ona už byla mrtvá,“ vyprávěl pro web BBC.

Město, ve kterém žije, nyní vypadá jako po bitvě. „Je to nesmírně smutná scéna: Ulice, mosty a budovy jsou zničené. Všude jsou odpadky, části budov jsou na silnici. Lidé sedí a pláčou,“ pokračoval. Vlna, která se prohnala západním Německem, je pro něj i jeho rodinu něčím nevídaným. „I můj dědeček dokonce říkal, že nic takového ještě nikdy neviděl. Město vypadá jako po bitvě,“ dodal.

Neměli šanci

Zastupující velitel dobrovolných hasičů ve Swisttalu Torsten Clemens byl rychlostí vody překvapen – jako všichni ostatní. „Stáli jsme tu docela na suchu a za deset minut jsme byli v deseti centimetrech vody,“ vzpomínal. Byl si vědom toho, že se k lidem, kteří byli uvězněni ve svých domovech, s hasičským vozem nedostane. „Lidé nemohli odjet do bezpečí ani vlastními auty,“ konstatoval.

Hasiči bleskově evakuovali pět ulic, někteří lidé však odmítli opustit své domovy, píše web Deutsche Welle. Když se řeka Swist přelila, viděli, jak se voda valí ulicí dolů. Věděli, že jejich snaha lidem pomoci již nemá smysl. „Když jsme se nemohli dostat ani ke svým vozidlům, nemohli jsme nikoho zachraňovat,“ řekl jeden ze zasahujících hasičů bezradně. Jediné, co mohl s kolegy v té chvíli dělat, bylo pokusit se zachránit alespoň sebe.

Následně si hasiči vzali na pomoc malé čluny a pokoušeli se evakuovat každého, kdo ve svém domě, bytě nebo autě zůstal zaklíněn. Úkol jim však stěžoval silný proud vody. Spolu se 180 kolegy pak Clemens celou noc strávil ve službě a snažil se pomoci co nejvíce lidem.

Zůstal jen pláč a bezmoc

Mnozí lidé v Německu bleskové povodně přirovnávají k přírodní katastrofě, kterou země naposledy zažila za druhé světové války. Pocit, že se náhle ocitli ve válečné zóně, umocňuje i to, že trosky pomáhají odstranit obrněná vozidla, píše web BBC.

Následkům, které vznikly po přívalu vody, nemůže uvěřit ani 76letá Marlene Wiechmannová z vesnice Schuld. Povodeň roztrhla budovy, převrátila či odnesla auta a zaplnila ulice sutinami a bahnem. „Všechno rozbité, smetené. Je to katastrofa. Tamhle byly tenisové kurty, tam zase dům Stanniho z Polska,“ líčila plačící žena v rozhovoru pro veřejnoprávní televizi SWR a ukazovala na změť bahna a trosek.

Od utopení je dělily minuty

Šok zažil i manželský pár z města Heimerzheim. Uwe a Robert Gödeckeovi stihli na poslední chvíli utéct ze svého domu oknem v kuchyni, než se přihnala přívalová vlna. Díky tomu, že je ve tři hodiny ráno probudil zvuk hučící povodně, vzali svého psa Kuna, peněženku a trochu psího krmení. Nic jiného sbalit nestihli.

„Všechno kolem nás plulo: zahradní stůl, plážová lehátka, odpadkový koš,“ vzpomínala žena na obrazy, které při čekání na záchranu sledovala. Trojici po několika minutách z domu vyprostili záchranáři Červeného kříže na motorovém člunu, píše Deutsche Welle.

Dcera psala, že je pod vodou

Noční můru pak v Altenahru prožívala žena, která viděla příspěvek své dcery na sociálních sítích. „Popisovala, že je ‚pod vodou‘, že celý její byt je pod vodou. Snažila jsem se jí od osmi hodin večer dovolat. Nevěděla jsem, co s ní a mým vnukem je,“ popisovala žena v panice pro Reuters.